Zase u kočenek

Slyším jemné štrachání. Linda určitě už vstala. Otáčím se a spím dál. Copak to jde? Jdu si umýt obličej, impregnovat ho. Moje stará pleť vsákne krémy, oleje, balzámy. Mohu ji zalévat stále. Stále pije. 

- Jdu ještě spát!

- Jj, jdi.

Za hodinku se probírám.

- Mami, já jdu na snídani. Mám hlad.

Aha, bude chtít jít na terasu. Tam bude fučet. Rychle se oblékám, vymustruji tvář - co se tam dá ještě vylepšit - a běžím za ní.

- Mamko, jedla jsem na terase.

Vždyť to povídám. 

- Přijď ještě za mnou.

- A jdeš ven?

- Jo.

Ptám se muže v černé roušce, takový hezký David Hesselhoff, kudy na terasu. Vede mě jídelnou:

- Vidíte, támhle to černé? Ono se to samo před vámi otevře.

Zdvořile děkuji. To jediné mě tu štve. Jdete do dřevěné zdi. Ona se před vámi rozjede. Na terasu ani nevíte, že můžete projít zdí. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-30_Snidane/

Jůj, tady je krásně! To by se dnes šlapalo po horách. Dívám se na Obří důl. Nasávám atmosféru. Vrátím se sem? Dovolí mi to Osud? Ještě aspoň jednou chci zase šlapat. Ale ne z Výrovky. Bolí mě palce ještě dnes. Klidně do kopců. A lanovkou. :-) 

Nosím si dobroty. Ananas - se svým enzymem na trávení, meloun, jogurt se semínky, sušeným ovocem. Ochutnávám jejich borůvkový džem. Hm, mají dobrý. Ale můj je můj. Prosím si dvě sázená vejce, kousíček šunky, plátek sýra, tři malililinkaté okurčičky... Snídaně na sluníčku na rampě hotelu s rozhledem po Peci, nádhernými květinami - jo, zážitek. Sypu do horké vody náš thermojetics. Odpaluje tuky, rozpouští tuky v cévách, dává energii v podobě zelené guarany a nepraženého kofeinu z ní. V druhém hrnečku mám vanilkový čaj; a třetí hrnček? Dala jsem si café latte... Tenhle super hotel poskytuje k snídani prosecco. Liju do sebe dvě skleničky. Microbiotic MAX - na podporu trávení. Dvě miliardy hodných bakterií až do tlustého střeva. Jiné fy dávají hodné bakterie, ale umějí je dopravit jen do střeva tenkého. A immune booster. Bůhví, co nám sypou na hlavu. Tak - imunitku podpořit. Chystají se na nás odolávající! Ať jsem připravena na souboj. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-30_Domu_-_mista%2C_ktera_znam_tak_dlouho/

Loučíme se. Ještě poplatek za dýchání. Pan ředitel se přišel rozloučit. A jedeme. Ahoj, hospodo Na Peci! Ty stará krásko s jemným bílým ozdobným krajkovím u oken a ve štítě. A Horalko, ty hostíš toho studenta hotelovky z Phy z recepce. Přes řeku naše dávné ubytování! Alena, Lokálka, Marienka. Nesmím zapomenout vlevo hotel Tetřívek. Tam jsme trávili Silvestra 1975. Za tři měsíce se mi narodila Deniska. To bylo se Zlatkou a Pavlem Češoky. Byla nás banda, ale já měla nejvíc v oblibě tyhle dva lidi. Velká Úpa. Jéžiši, Portášky!! Aha, tudy jsme šlapaly na Aichelburg. Jo, to loni pršelo. Šla jsem trávou bosa. To bylo moc a moc příjemné. A místo po cestě po Světlé hoře hezky zteč do kopce. Hrádek dobyt, já dobita. Vždycky, když seběhneme z Aichelburgu, a to nebylo loni poprvé, to i se studenty, dětmi a jejich rodiči, sestoupáme po kamenných schodech k ukazateli: Infocentrum 500 m. Těch posledních! Infocentrum v galerii Veselý výlet v Temném Dole je... Linda čte z tachometru:

Sto,dvě stě, tři sta, devět set, tisíc, tisíc sto. Když máš ukloprcané nohy až po pás, je rozdíl, jestli jdeš pět nebo jedenáct set metrů. :-)

Bacha, padesát metrů padesátka. Mladé Buky. Tady asi před třemi lety svištěl Petroušek se mnou do Špindlu. Loučila jsem se v DD ještě s maminkou a měli jsme několikahodinové zpoždění. V Harmony už všichni uvítací drink a my v Bucích teprve drn drn. V říjnu mi přišla pokuta. Čtu 19.7. Aha, ale to přesně vím, kdo řídil mé auto. Já to nebyla. Položila jsem dopis s finančním pozdravem Petrouškovi na stůl.

- Proč mi to sem dáváš? To je tvoje pokuta.

- Ťutínku, to je tvoje pokuta. To bylo na mé narozeniny. Vzpomeň si. Tiše jsi šílel, že zas jedeme pozdě... Aha?

Zasalutoval, když mu to docvaklo. Zaplatil. Tenhle kratičký úsek si pamatujeme velmi dobře. Tady je radar na peníze. Některé radary jsou na měření. Když sem v zimě jezdíme, přesně v tomhle úseku odbočujeme ke ski areálu. Jednou jsme odbočovali. Péťa při tom pozoroval v zrcátku provoz za sebou. Blikal. Přesto nás předjelo auto. Kdyby nezareagoval, dva bychom se v jednom pruhu nevešli. Vyplatí se hledět i do zadního zrcátka, odbočuješ-li vlevo.

Sjezdovky. Chci je zachytit. No jo, ale jsou tam jen čáry pohybu. Jsou tam - za stromy... Budeme letos moci lyžovat?

Nad Trutnovem se otáčím na Sněženku a její parťačku Černou horečku. Na fotkách mám rozmazané fleky. Ale já tam tuším, co jsem chtěla zachytit. Linda při předjíždění zapne takové turbo rychlítko. To jí pak říkám, jestli už zasunula kolečka do podvozku. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-30_Zas_u_kocenek%2C_jedna_dnes_nasla_nove_laskajici_ruce/

Jsme doma. Vyložila mě. Přivítaly jsme se s kočenami. Korálky se ke mně hrnuly. Pokračovala dál na Phu. Její Kitty ji očekávala.

Vytírám terasu. Vybírám kočkolit. Uklízím po kočkách okolo misek. Myju jim prostírání. 

Dávám na FB fotečky čičin. Dělám si starosti, co s tou jedinou kočenkou nezadanou. Dávám její obrázky. Píšu:

- Komu přijde Hvězdářka? Tak nesmírně šikovná kočička. Nevíte o někom? Z nouze by šla k Simonce, jenže ta má pejska a 6 letého kocourka...

V pěti minutách volá paní. Seznámily jsme se, když jsem pomáhala sbírat podpisy na jaře na petici.

- Já se na ni chodím dívat. Tak já bych si přijela.

- Zítra? Hurá?

- Dneska.

- Kdy?

- Asi za půl hodinky.

Hýkám štěstím. To bude kočička v dobrých rukou. Jdu jí připravit něco na cestu. Liju do lahvičky kravské mléko, do krabičky granulky. Beru z krabice jejich ručník, aby cítila svou rodinu. A dávám jí Zrzeččinu hračku - kuličku už bez peříček. Co se s ní Zrzečka naskákala na gauč, dolů, znovu na gauč. To jsme měli na tři měsíce půjčený starý. Štěstí, že nová sedačka přišla až po zklidnění naší zrzaté rakety. Nedávno byla ještě veselé kotě. Najednou je z ní utahaná dospělá kočina.

Už jsou tu. Vvařím kafe. Na papír píšu datum narození. Copak na tom záleží? Jo, mně ano.

- Záchůdek

- Lopatku

- Kočkolit

- Něco na broušení drápků

- Granulky pro koťátka

Dozvídám se, že taky berou mléko od krav. Jupí! Tetelím se štěstím. Naše Hvězdářka, naše Ke hvězdám se stane Lucinkou. Odjíždějí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-30_Zas_varim%2C_pecu%2C_chlubim_se/

Večer dostávám dvě videika a obrázek. Klidně si hraje. Na pelíšku má svůj starý ručník s pachy domova. Koupili ji krásné škrabadlo. Klidně si hraje. Věnují se jí. :-) Brečím. Řvu. Naše holka kočičí, o níž jsem měla starost, došla štěstí. Děkuji!! Unavená usnula. To se mi bude taky dobře usínat.

Paní z Týniště se ozve v úterý. Ve středu odvezou huňáčka. Příští víkend Linda odveze do Horních Počernic poslední dva bratříčky. A bude po kočkách. Zrzečka se zrekonstruuje. Přála bych si, aby byla zas veselá, divoká, hravá, přítulná. Dočkám se? Nebo je už navždycky velká? Já jsem velká, ale permanentní bláznivé dítě. Třeba to ode mě okouká.

Péťa ji pustil ze tmy. Jedna. Za na ně dělá to své vr, mr, vrn... Jeden ležel vedle mě. Dva se drápou z koše. Zítra kolik? Šest neděl. Ke Hvězdám vyletěla první ke hvězdám. Na cestu se řádně napila od mámy. Naposledy. Huňáč dostane čtyři dny k dobru; ti dva budou pít sedm neděl. 

Rozložila se u mých nohou. Sají. Předou. Slastně pomlaskávají. Teď už ze sna. Děti. Půjdete do světa. 

Dobrou noc!