Zasněžený s konvojem a se schvalováním okovů 

Utři si nos a rekapituluj. Právě skončil TV Šalingrad. Závěrem Modlitba pro Martu se záběry zbytku demonstrujících ve Sněmovní. Policistů je víc. Dvaadvacátá - demonstranti dodržují ticho. Tiše stojí. (V Turecku demonstranti tiše stojí i přes den.)  Zprofanovaná a zneužitá Modlitba mě dnes vzala u srdce. Renata po autentických záběrech zelených vest policistů pouští pod písničku černobílý film. Ano, tam patří. Písně pro Rudolfa III. Jé, to byl seriál šťastného dětství dvanáctileté holčičky. Bezstarostná. Pod křídly maminky. Dováděla jsem s kamarádkami. Když přijely polské tanky, nebála jsem se. Dospělí křepčili. Jednou v noci přišel na dvůr pan Miler, Kufner, ještě někdo. Samí malohvězdičkoví. U hřbitova na kopečku byli zaparkovaní na svých tancích Poláci. Reflektorem pravidelně osvětlovali naši ulici. Malohvězdičkoví se kryli za naše vrata. Ta, která jsem nechala zrekonstruovat. (Nespokojená.) Kdykoli světelný kužel prořízl tmu, kryli se skrčením se za čela vrat. Pak asi odešli domů. Co by zmohli? 

Písnička byla spouštěč. Tečou mi slzy. Davy lidí ochotných hlučet, pískat, bubnovat za národ v mraze odjely do tepla domovů. Na Moravu... Pražští jsou taky v teplých domovech. Nepřišli. A n s termoskou čaje jako Kanaďané nosí lidem z konvoje. Obdivuji výkon a výdrž našich u sněmovny dnes. A TV Raptor. Pan Dolens točil, točil, točil. Ti z tiskové konference - chcípl pes ze Šeberáku, pan Volný a právník Rajchl už taky splnili svou roli. Zmizeli. Karty rozdány? Jsou si jistí? Nejsem pro ulici. Má cesta je jiná. I v roce osmdesát devět jsme s mamkou jely na zájezd do Vinohradského. V čase před divadlem jsme prošly Prahu. Havel na Hrad všude na německých odložených trabantech vylepeno. Nevěděly jsme, kdo to je. Netušily, v co nás vlečou. Na Václavským Václaváku jsme se vmísily do davu. Stála jsem. Pozorovala dav okolo sebe. Neprojevovala jsem se. Kdybych si tak ten film mohla přehrát ještě jednou. Podívat se, jak tam stojím. Jasně, obě jsme byly pro změnu. Jenže jsme netušily, že se jen vymění herci. Tyátr pro nezasvěcené. Po tolika dekádách je to jasné snad i mrtvému. Podraz. Naplánovaný. Už někdy v roce osmdesát sedm přijel omrknout - který z těch dvou? Rockefeler nebo Rothschild? -  co mu spadne do klína. Taková předběžná inventurka budoucího majetku. Opravené hrady zámky. Šlechtická sídla. Po těch půjdou. Továrny sebrali. Ukradli značky. Zničili konkurenci - ocel, Tonak, cukrovary... Rozbili stát. Obalamutili lidi. Obalamutit - zabalit do lži. Národ se stal blbcem. :-) Byli jsme naivní. Důvěřiví. 

Bude půlnoc. Koukám na FB - číslo do sněmovny. Milá paní se ptá, kam chci propojit. Jsou to kudly jedna jako druhá. Je mi to jedno. Tak chci někoho z pětislepence. Neberou. Tak chci někoho z KDU. Neberou. Tak chci někoho - vždyť já ani nevím, koho chci. Napokolikáté mě přepojuje na nějakou mrůcu z klubu nevím, které strany. Suverénní. Informuje mě, že sněmovna projednává body schůze. Dnes se na vydrbání s lůzou ještě nedostane. No, je půlnoc, mohli by dlouho spát. Ale nejvyšší dozorčí vykonání popravy národa s drakonickými pokutami se nechal slyšet, že zákon projednají za každou cenu. Uvidíme. Jak chtěj vaši. Našim to je vlastně už u zadku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-02_Rano_-/

Jak to bylo ráno? Vylezla jsem neobvykle brzy. Na východ sluníčka. Zrzka běžela zahradou. Aby nevyskočila na okno - to jsme tady měli deset let - utíkám do kuchyně. Volám ji francouzským oknem. Nevím, co je lepší. Dovnitř ven dovnitř ven oknem. Bubeník Micicinda nad ránem bubnoval:

- Pusť mě dovnitř!

Nevyspali jsme se. Zrzatý ďáblík má taky svou libůstku. Naučila se odporně výt. Zaskučí tak nepříjemně, že ještě ráda jí otevřu dveře ven.

Rychle ji krmím. Klečím u ní na dlažbě. Mour je venku. Zaplaťbůh! Smutně by seděl na distanc. Čekal by na svou porci. Vím, že mi ho nemá být líto. Ale soucítím s ním. Rozežraný žaludek je mrcha. Zrzka si dává přidávat. Sytá. Ven. Střídání stráží. Sypu porcičku granulek do misky. Trošku kapsičky. Moure, Moure! Vždyť já bych ti dala, co hrdlo ráčí. Jenže ty jsi bezedný. To by taky nevadilo. Ale ty jsi obéza. Při spánku chrápeš jak starej chlap.

Koukám na FB - Polsko 0% daň na potraviny. Navždy. A půl roku benzín a nafta se sníženou sazbou. Polská vládo, děkujeme. Naši schvalují zákon s drakonickými pokutami; svět se nenápadně loučí s podvodem kovidové mafie, ale u nás budeme utahovat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-01_Sniiih/

Jedu na pole. Zajímavé. U nás zeleno. Mokro. Vyjedu jeden kopec, bílé oranice. Vyjedu druhý kopec - bílo. Hurá! Dnes mám zasněženou stopu ze včera. Přecházím cestu od auta. Chvilenku jedu po louce. Asi po kilásku přecházím cestu na stranu, kde mám auto. Klušu daleko, daleko! Včerejší stébélka z hnoje zasypána sněhem. Poctivě lemuji les na okraji pole. Celý ten okruh mi dal hodinu. Poslouchám pořad do sluchátek o mysli, o člověku, o tom, jak když rozezníš ladičku v místnosti s mnoha ladičkami, budou znít všechny... O léčivé síle zvuku. Halekám, hýkám, jódluji do lesa. Ozvěna mi odpovídá.

Jedu ještě jednou. Zase první část po louce přes cestu, zbytek dojíždím na straně mého auta. Užila jsem si to. Nad stromy létali pro mě neidentifikovatelní ptáci. Černí. U druhého kola už zdálky vidím, jak asi šest z nich sedí na sněhu. Dojíždím. Na sněhu kousek od jejich parkingu hromada jablek. Prohlížím si jejich stopy. Asi perutěmi udělali čtyřškrábnutí do sněhu.

Pole je poseté stopami. Vždycky dálnice poťapaná zaječími, srnčími a nevím jakými stopami. Pak téměř nepoťapané úseky. Všude tu lítá zvěř. A já.

Druhý okruh okrádám asi o půl kilometru. Výběžek k lesíku. Mám v nohách takových dobrých osm kilásků. Poprvé jsem si starou stopu prošlápla. Podruhé to jelo samo. Jupíí! Piju sportovní výživu - na svaly. To se musí ihned. Než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy - říkává na školení lékař španělského olympijského týmu. Jedu domů. Sjíždím dolů do kraje. Nespěchám. Ještě jeden kopec. Vjíždím do zelené krajiny.

- Peťuš, já jsem si to užila. Zkoušela jsem ozvěnu. Hýkala jsem.

Péťa už nachystán na zápas. Rychle mu mixuji sportovní. Hydrataci.

Nechává mě osamocenou. V hlavě mám obrázky bílé krásy. Teď u kamen mě napadlo, že jsem mohla ťapat bosa ve sněhu. Ne, neměla bych si do čeho otřít nohy.

Dopoledne jsem zvládla objednávku zboží Herbalife. Zítra mi přijde sportovní formule se syrovátkovým proteinem. Nějak jsme ji vypili. Asi moc sportujeme. Před odjezdem jsem si vyšperkovala objednávku v Yves Rocheru.

Yves Rocher - světová rostlinná kosmetická firma, založená v roce 1959 francouzským kosmetickým podnikatelem Yves Rocherem ve městě La Gacilly v Bretani. K roku 2009 společnost působí na pěti kontinentech v 88 zemích světa a zaměstnává 15000 lidí. Wikipedie

Zakladatel: Yves Rocher

Založení: 1959, La Gacilly, Francie

Sídlo: La Gacilly, Francie

Generální ředitel: Bris Rocher (2010-)

Počet zaměstnanců: 13 500

Tržby: 2 miliardy EUR

Tak 15000 nebo 13 500 lidí? Moje fa Herbalife působí ve stu zemích světa. Držíme víc jak třetinu výroby zdravých jídel.

Starý Yves založil fu, kterou mi přiblížila moje zesnulá kamarádka Zlatka. Za měsíc to budou tři nebo už čtyři roky, co jsem o ni přišla. Z emigrace mi posílala vzorečky jejich stínů, jejich krémy, jejich parfémy. Ti v osmdesátém devátém mě nachytali i na Rochera. Rostlinná kvalita. Včera jsem si nasypala košík. Jenže před otevřením účtu jsem si zatočila kopretinou. Byla tam kopretina, ťukla jsem na lístek.

Vyhráváte. Nezapomeňte si opsat kód. Platí do 31.12.2021. Divné datum k 31.1.2022. :-)  Košík jsem vymazlila. Slevové body jsem umístila na odličovadlo. Jeden dárek. Lak na nehty. Jdu do dárků - lak si nechejte. Vybírám náhradu. Doplňuji do devíti set - poštovné zdarma plus další dárek. Vybírám si svůj parfém. Takhle to máme v katalogu Herbalife Nutriton zařízeno taky.  Ale ten kód z kopretiny ne a ne nenacpu ho tam. Volám do své prodejny v Au parku. Poznaly mě po hlase.

- A přijeďte se zase podívat! Jste to vy! Poznala jsem vás po hlase!

- Holčenky, přijedu, ale víte, že si mohou s Vašimi produkty otevřít frančízu.

Na druhém konci smích.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-01_Vecer/

Při večerní kontrole pošty - hle, hle. V mailu kódík. Ťukni sem. Vlož ho. Máš tu výhru. Čtenář asi nerozumí. Ale mně se povedlo narvat do košíku slevový kód, další slevu, na dvou výrobcích poloviční sleva a ještě dva kvalitní dárky. Spokojenost.

Na půl osmou porada. Zvládnu ještě jednu prezentaci? Ne, paní žádá o minutku. Odepisuji, že po poradě. Volám. Souzníme se. Stává se novou klientkou.

Deset. Péťa přijel ze zápasu.

- Vyhráls´?

- Všechno!
Ó! Dědula má formu. :-)  Hlavně má kvalitní výživu. A vynikající péči manželky. 

Den jak víno. Až na tu Modlitbu. Myslíte, že bude účinkovat? Ta modlitba? Rituální píseň. Opravuji označení zprofanovaná. :-)

Uvidíme ráno. Klimbu. Dvě hodiny. Ireno, mazej!

Dobrou noc!