Zážitky rodinné, gastro i duchovní

Letos poprvé nocovala Žofie venku celou noc. Ráno vstávám zčerstva. Dnes přijede Iva. Druhý člověk, kterého na světě znám nejdéle. Měla bych jí připomenout, že má jet na kontrolu k lékaři.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-19-prisli-y-sidani

Kočičandám pobyt venku prospěl. Žofinka nedělá ofuky se snídaní. Způsobně sedá stereo s Mourkem k mističkám. Sobě mixuji snídani. Příchuť máta s čokoládou.

Volám Ivě. Nic. Volám. Nic. Ozvala se.

- Prosím tě, já se tu chvíli snažím přijmout hovor…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-19-iva-prijela-s-benikem

Má nový telefon. Povedlo se jí to. Zaplaťpánbůh. Za chvíli zvoní u nás. Prý propásla termín. Nepropásla. Jen doktorka má v přízemí čekárnu, mezipatro a nahoře ordinaci. Iva už tam dlouho nebyla.

- Víš co? Zavoláme tam.

Voláme. Sestřička potvrzuje, že právě teď tam měla být. Dává nový termín. Ten za týden pohlídáme.

Stáří. Taky někdy někde něco propásnu, nemohu si vzpomenout, dokonce někam jedu o den dřív nebo později. Jsem ráda, že ji tu mám.

- Napiš mi to tajdle na tu krabičku.

- A až přijedeš domů, zavolej mi, že sis to zapsala. Já si to jdu taky poznamenat.

- Já mám v autě Beníka.

- Běž pro něj. Zavřu kočky.

Beru Mourka do náručí. Nesu ho domů. Žofie už v domě je. Byla celou noc venku. Nahřívá se na dlažbě. Mourek se chce vrátit ven.

- Moure, neblbni! Tady ti bude lépe.

Prý ne. Tak jinak.

- Pojď, něco ti ukážu!

Nesu ho v náručí do páníčkovy pracovny. Přede si.

- Divej! Vidíš? Vidíš ho?!

Přestal příst. Vidí. Pochopil.

- No, tak vidíš!

Nesu ven termosku s čajem, večku, sýr, šunku, okurku…

- Ivo, máš hodně pít. Tak ti nesu vodu s aloe.

Vypila ji. Škoda, že nemá nikoho, kdo by ji doma pobízel. Nalévám další. A do hrnečku čaj. A sobě. A jí znovu. A popíjíme obě.

- Ivo, víš co? Ukážu Ti chaloupku!

Jdeme zahradou, kde Iva lítala jako holčička o devět let dřív než já. Je hodně podobná na mamku. Jako bych tu vedla ji. Jsem v sedmém nebi. Ukazuji jí skleník. U chatičky je železná konstrukce na houpačku.

- Pamatuješ na ten rám? Je teď zazděn o metr dál.

- Pamatuji. Na něm jsem si…

Přesně vím, co bude vyprávět. Moc se těším. Jak dítě na pohádku. Tu příhodu znám od mala. Tatínek vyrobil rám. Na prkénko připevnil čtyři úchyty, provazy… Prkénko se dalo i s provazy obrátit. Tam hrozilo nebezpečí prudkého návratu prkénka do správného stavu. Iva se nějakým způsobem zvrkla. Ležela na houpačce bříškem, hlavou dolů. Nosem ryla ve škváře v protisměru. Ach, to prý bylo řevu! To muselo bolet! Plný nos kamínků. To já ještě lítala po hvězdách. Teprve jsem si vybírala, kde přistanu.

- Ivo, vidíš, tady jsem si vyrobila víno s příchutí černého bezu a bylinek. A tady mám hodně šunky přímo od výrobce. Linduška se s ní zná. Dám ti pár balíčků.

Ukazuji skládek. Je krásně studený. Jako sklípek. Vracíme se ke stolu.

- Máš to pěkné.

- Ach, to mě těší! Jako by to chválila mamka.

Ochutnává chlebíčky. Nesu jahodový dort. Chutnal jí. Krmíme Beníka. Okrojky šunky. Bagetkou s máslem. sýrem. 

- On se tak doma nemá. Beníčku, užívej si to. 

- Ivo, pij. Tady máš tu šunku. A vejce máš?

- Jo, vidíš! Musím koupit.

- Ne, já ti dám domácí.

- Já ti je zaplatím.

- Ne, ne. Kolik jich chceš?

- Dvacet.

Nesu vajíčka.

- Jsi ve spojení s Irenkou? Já jsem dnes postřehla, že zrušili skyp.

Švagrová ze Štrbského Plesa. Dnes už je v důchodu. Bydlí na jižním Slovensku.

- Nejsem.

Přes skyp s povídaly několikrát za den. 

- Tak počkej, nainstaluji ti telegram.

- Jak já se do toho telefonu dostávám?

Má hezký nový. Od včera. Už se to povedlo.

- Víš, co, raději to nechám na Mijanka. On ti to nainstaluje. Abych něco nepopletla a abys tam neměla moc kravin.

Dávám její telefon stranou.

- Počkej, to je můj telefon!

- Ješiši, Ivo, já myslela můj. No to by bylo! To bych ti ho dovezla. Ale jak bys byla vylekaná, žes ho ztratila!

- Ne, to já bych věděla, že jsem ho tu zapomněla.

- Napij se čaje!

- Ochladilo se. Je zima. 

- A fučí, viď? . 

Najednou se přes mraky prokousalo sluníčko. Celý den teplo. Poryvy větru. Zima. Slunce. Vedro…

- Ivo, tohle je má první letošní okurka. Dám ti ochutnat. Pamatuješ? Doma nás mamka tahala za ouško, když jsme něco jedly v sezoně poprvé.

- To přinesl taťka. On se v tom vyžíval. Když jsme měla první třešně, jahody. Zatahal mě za ouško.

Ivě bude za dva roky osmdesát. Ta už toho pamatuje. Ještě mám příležitost se pozeptat na něco, co mi už maminka nepotvrdí.

- Ivo, přinesu polévku. Pozvala jsem tě na oběd.

- Ale já už nic nemůžu. Pojedu domů.

Strávila jsem krásné dvě hodiny. Nádherné. U auta jí říkám:

- Počkej, usměj se!

Udělala přesně tu grimasu, která mě vždycky štvala u mamky. Nandávám Beníka do auta. Odjíždí.

Jdu trhat třešně. Dala jsem dnes pro mě dva vrchovaté koše. No – košíky. Poledne. Volá Petroušek.

- Právě odjela Iva. Dvě hodiny jsme si tu povídaly.

Dostávám pochvalu. Jdu si ohřát polévku. Volá Iva. 

- Tak jsem si to poznamenala do kalendáře. 

- Jsi šikovná, Ivo!

Lezu na třešně. Natrhám těm, kteří nemohou, kteří nemají čas, kteří jsou potřební. Třešně jsou v nejlepším stavu. Krásné. Černé. Veliké.

Jedu si pro balíček nahoru do pevnosti. Ráda jezdím do trafiky. Jsou tam milí, usměvaví, ochotní. Minule mi balíček poslali o ulici jinam do boxu. Aby se tam lidi naučili. Výhoda – dojedeš si tam i mimo pracovní dobu. Ale já výhodu nechci. Chci živé lidi. Ráno si čtu upozornění v mailu. Balíček se blíží do ulice I. Odepisuji, že důrazně žádám doručení do trafiky. Děkuji. Odpoledne SMS – máš balíček v trafice. Vida. Čínský drak se nadechnul a balíček v poslední chvíli foukl do trafiky.

- Dnes to máte veliké!

- To je porcelán!

A byl. Překrásně zabalený tak, aby se nic nerozbilo. Čínská mísa a okolo ní osm atypických talířků.

Petroušek je doma.

- Jdu sekat trávu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-19-chvilka-pro-nas

- Petroušku, víš co? Nejdřív si sedni. Uvařím ti kafe. Dostaneš kousek dortu. A pak…

- Myslíš?

- Určitě. Jdu uvařit kávový mok. Sama si nesu vychlazeného Muchu.

Konec siesty. Vzal mě do muzea na překrásnou obohacující přednášku o začátcích kapucínů v Opočně a u nás.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-19-pocatky-kapucinu-nejne-v-opocne

Přednášející hovoří zasvěceně, fundovaně a přitažlivě o vzniku řádu kapucínů. Jejich řád chudý. Žádná nadvýroba. Když se řeklo, na každého deset kedluben, vypěstovali-li dvanáct, dvě prodali. Kláštery chudé. Tak si přáli. Architektura strohá, bez ozdob. Pán má v paměti jména z rodů. Dozvídám se, že Colloredo Mansfeldové sem nepřišli po Bílé hoře. Zrovna tak Piccolominiové. Jejich rod už tu žil v době Rudolfa II. Jsem nadšená. Propojuji si informace. Je tu opět dvojka arogantních kjav. Nemají mě rády. Hlavně nemají humanitní vzdělání. Nemají rády otázky. Dělají, jako že všechno vědí. Když vycházím ze sálu, jedna z nich je ke mně drzá. Je třeba jí dát dávku z automatu. Snad dají pro příště pokoj. Provokatérky.

Včera jsem sdílela text. Údajně patří herci Anthony Hopkinsovi

Žena, která nemá přátele nebo má malý okruh známých, je velmi, velmi sebevědomá žena.

Věřte mi. Pochopila, že kvalita je důležitější než kvantita.

Nepotřebuje dav, aby potvrdila svou hodnotu.

Její sebevědomí vychází zevnitř, ne z odsouhlasení druhých.

Nebojí se zůstat sama, protože zná svou sílu.

Je selektivní, pokud jde o svou energii a ty, které pustí do svého života.

Zažila falešné přátelství, dramata a pomluvy a od toho všeho se distancovala.

Vybudovala si klidný a dramaty prostý život a díky tomu se stala šťastnější.

Nepotřebuje být obklopena lidmi, aby se cítila celistvá, je jí dobře v její vlastní společnosti.

Ví, že opravdoví přátelé jsou vzácní a raději by měla pár opravdových přátel než spoustu falešných.

Její malý kruh se skládá z lidí, kterým může skutečně důvěřovat.

Lidí, kteří prokázali svou oddanost. Neztrácí čas s bezvýznamnými vztahy, její čas je cenný a ona ho využívá moudře.

Je to žena, která ví, co chce, a s menším se nespokojí.

Takže pokud potkáte ženu, která nemá přátele nebo má velmi malý okruh známých, nejsou důvody ji podceňovat.

Je klidná, sebevědomá a zná svou hodnotu.

Je to žena, která nepotřebuje souhlas od ostatních, protože sama už našla svou hodnotu.

(Sir Anthony Hopkins)

Tak nejsem kjava. Ó, jak potěšující. Mé životní kamarádky Sonicka a Zlata Cesok odešly. Nikdy mě nezradily. Takové exotky, které jsem dnes potkala, takové nafoukané furie, které mají hlavu vymetenou, rády by umlčovaly lidi se zájmem, jsou určitě obklopeny kroužkem stejně dutých hlav. Handry hrající sebevědomé, ale na první zadupání se jejich suverenita rozplývá.

Volám Mijanka. Líčím dnešní úspěšné dopoledne.

- Tak to měla mamka dvojí kulinářský zážitek. Měl jsem svátek. Pozvali jsme Tomíka s Markétkou na večeři. Měli si vybrat restauraci. Jeli jsme do Zahradní. Pro mamku jsme se stavili. A byla dnes perfektní. Je vidět, že hodně pila.

- Jj, zalévala jsem ji. Zahradní znám. Mám vedle kadeřnici. Tři překřížené proužky pórku a vedle červená hromádka něčeho. Vysoká gastronomie, že? Málo na talíři a hodně při placení. My jezdíme do Tropicalu nebo do Holzbecheru. Na obyčejný gastrozážitek. :-) Na tu nízkou gastronomii. Kde se najíš. 

- My taky. Tom s Markétkou si to vybrali.

Řehtáme se. Jsem ráda, že se dnes Iva měla dobře. A že si vychovala dva skvělé syny. Pečují o ni. Starají se.

- Mijanku, všechno nejlepší a dobrou noc!

Dobrou noc!