Zdá se mi to? Je to realita...

Dopoledne pro mě. Hezké to bylo. Jen kázek to mělo... 

Po vypití horké vody se vracím do postele poléčit kýchání. Na Zapperu si zapínám frekvenci na kýchání a rýmu. Za hodinku rapidní zlepšení. Ještě jednu frekvenci na SARS. Třetí už nemám čas. Mourek mě tahá z postele. Jdu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-08-po-snidani-tvoreni

Dopoledne mám volno. Zkouším automatickou kresbu. Pamatuji, jak se mi povedla asi před deseti lety; po přednášce jsme dostali pastelky. Při zavřených očích jsem měla dojem vznášení deset cm nad zemí. Stvořila jsem překrásného anděla. Doma jsem si ho chtěla vytvořit znovu. Ne. Nešel překreslit. Nešlo to. Ruka jezdila sama a tvořila. Zkouším, ale ne. Jen uvolnění.

Rychle jdu vymáchnout pračku bílého prádla v octové vodě. Bílé zůstalo bílé. Vždycky mám strach, aby prádlo nezešedlo. Bílá se zachovala. Hurá.

Ješiš, čtu, že výměna elektroměru ve dnes 26.3.-25.6. se ruší. Proč? Není tam podpis, žádný kontakt. Kde to jsme? Vítáme vás! V chaosu! Volám.

V rámci chaosu a ještě většího chaosu se ČEZ rozdělil na segmenty. Výroba, distribuce, prodej, obchod a další...  Spojuje Tě virtuální asistentka Ema, ale na pozadí je mnoho botů.

Nejprve tě zdržují, že rozhovor bude nahráván. Pak se ozve ta umělá opice:

- Dobrý den, jsem virtuální asistentka Ema, dovolali jste se na linku ble ble ble.

- Řekněte, čeho se váš hovor týká. ´

- Reklamace.

- Rozuměla jsem vám správně?

Ty vorle! Na to nemám nervy.

- Chci živého člověka.

- S požadavkem vám nejlépe pomohou kolegové, na které vás nyní přepojuji.

Omlouváme se vám, všichni operátoři vyřizují žádosti těch, kteří se dovolali před vámi.

Konečně živý člověk. Tvořím si. Uklidňuji se. Když všechno vyzvoním, řekne:

- Ale my jsme prodej, reklamovat elektroměr musíte na jiném odd.

Hodinová anabáze. Přepojuje mě na jiné odd. Nevěřila bych, ale zas tam čeká ta umělá můra. Zas všechno zopakovat.

- Dobrý den, tady je virtuální... 

Živý člověk zde. Nechci pomlouvat... 

- Potřebuji se zeptat, proč jste zrušili výměnu elektroměru.

- Z jaké adresy voláte?

- Z jaké adresy? Já ale chci hovořit o jiném domě.

- Moment, já si tady prostuduji vaši reklamaci…

- Jo, tak tu fotovoltaiku…

- To myslíte vážně? Vy jste mě neposlouchal? Jaká fotovoltaika? Ta v tom domě není. Jde o elektroměr…

Takhle se to opakuje ještě potřetí. Hodinu a čtvrt. Snažím se našim nájemníkům zachránit peníze. Mají nedoplatek. Přitom loni měli přeplatek.

- Prosím vás, naposledy jsem se s vámi dohodla, že vyměníte elektroměr a pošlete ho do státní zkušebny. Přitom jste mi napsali, že výměnu v rozmezí březen až červen – perfektní termínek – rušíte.

- Váš elektroměr má životnost do roku 2037.

- Slyším dobře? Vždyť jste před týdnem povídala, že je čas jeho výměny.

Očividně ani na jedné lince neví pravá, co dělá levá. Elektroměr je už dva dny vyměněn. Neví se, jestli ho poslali do zkušebny.

Pikantní je, že elektroinstalace v domě je nová. Náš nájemníček jim nahlásil, že zvýšená spotřeba bude asi v elektroinstalaci. Konkrétně v bojleru. Novém!!!

Poledne. Volá Petroušek. Žaluji o debilitě světa.

- Co jim má co říkat takové nesmysly? A ten technik viděl ten bojler? Je nový!

- Neviděl.

- Tak si připraví peníze, zaplatí si nedoplatek. Když jsou blbí.

- A neváží si mého času. To je hodin a hodin a hodin!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-18-debilizace/1706159853

Mílovými kroky lidstvo hloupne. Nevěřila bych, že to jde tak rychle.

Svítí sluníčko. Odpočívám ve svém studiu. Tvořím. Zítra má Josef svátek. Ten jeden nám nosí na Vánoce dárky. Podnikatel. Tvořím pro něj. S radostí. Láskou. Jak malá holčička.

Volám šikovnému, inteligentnímu klukovi, jak to vypadá s rádiem do mého auta. Ano, dostane dnes nabídku. Ozve se. Bože, jsem šťastná za normální rozhovor. Milý, sympatický, umí řemeslo, ochotný, usměvavý, rychlý, šikovný.

Petroušek je tu. Chvíli hovoříme. Obdivuje mé dárky.

Volám, že se stavím u oslavence.

- Pozdravuj ho.

- Máte štěstí, ještě jsem tady.

- Do půl hodinky jsem u vás.

Ještě jdu umixovat sportovní výživu, nápoj. Petroušek jede na zápas.

Běžím. Gratuluji. :-) Radost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-18-po-promkach

Tak a teď kudy? Včera s těmi šutry v batohu a uprskaným tělem jsem vynechala svou stráň do šancí. Na labském mostě se koupe ve vodě slunce. Jeho zlato voda přeměnila v cennější kov. Na stříbro. Taky jeden z bludů. Uměle se drží cena zlata výš než stříbra. Ale zlata je na planetě moc. Kdežto stříbro je tu pomálu.

Do kopce běžím jak srnka. Ani jsem se moc nezadýchala. Dobré. Oběhnu mlýnskou. Pak se uvidí, kam mě nohy donesou. Počkej! Zkusím Máchovy schody. Včera jsem se kasala, že je zvládnu levou zadní. Pomalu sestupuji po zhroucených stupních dolů. Vybíhám. Perfektní. S lehkostí. Super. Nahoře si sedám na lavičku. Ukládám fotky. Přicházejí dva – řeklo by se pobudové. Neoholení, tmaví, oblečení na divno. Jeden tlačí kolo. Sedají si naporti mně na lavičku. Hezky si povídají. Nehulákají. Slušní kluci. Zvláštní, jak šaty dělají člověka. Jak si člověk dělá předsudek. Uháním dál. Potkávám dva mladíky se psem. Nepozdravili. Buránci. Ne, to není pomlouvání. To je jen smutné konstatování. Většina lidí pozdraví. Spěchám dál. Přecházím přes cestu. Půjdu se mrknout nad školu. Tam na tu chodbu, kde měl třídu Vitoušek. Sedám si na lavičku. Zas jde mladík. Stroj. Robot. Ani béé. Hele. Zásilka. Kód. Tak to ne. Měním trasu. Běžím k boxům. 

Na náměstí bývaly čtyři zatravněné plochy obehnané živým plotem. Rostl v drátu. Pak přišla nová doba. Inženýři přes zeleň. Jasně, kontakt člověka s přírodou. Jenže člověk si tu hraje fotbal. Tady  není hřiště. Tady je parčík. Za chvíli bude po trávníku. Jak se jmenuje ten člověk… Počkej, hledám… Velice a převelice dobře organizuje své lidi… Vzpomněla jsem si na jeho jméno. Sbíhám z pevnosti. Fotím překrásný západ slunce v Labi. Tentokrát zlatý.

Pán volá. Zařídil.

-  Já tam seču trávu. Tam nemůžou hrát fotbal. To by tam žádná tráva nerostla.

Šikovný. Ochotný. A taky inteligentní.

Doma. Kočky mají hlad. Petroušek už odjel. Jsem unavená.

Na TV Šalingrad poslouchám Darju Lori z Itálie. Řádí tam chřipka. Právě ona mi naprogramovala Zapper a radí mi, které frekvence jsou nejvhodnější. Skvělá žena. Odbornice. Hovoří se o šungitu, o produktech na Jaolisu. Bezva. Vyhledám. Koupím.

https://www.facebook.com/reel/1436037534631059

Znovu si pouštím Bořka Slezáčka. Inteligetntní chlap. Má pravdu.

https://www.youtube.com/watch?v=JLI1c1W4pug

Ještě pana Holce. Ten nemá chybu. Nemá chybu!!! Umí uhodit hřebíček na hlavičku.

Tak jdu.

Dobrou noc!