Ze Špindlerovky na koloběžkách dolů do Špindlu

Sobota. Dnes jízdu lanovkou nevyužijeme. Musím se smát. Vstávám dřív než Péťa. Čtu na Telegramu:

Lucie, [14.08.21 06:04]

Dobré ráno, omlouvám se, ale vzdávám dnešní cvíííčo, cítím nohy, myslím svaly a z těch dvou tyček co mi dělaly doprovod i hruď. Ráda by jsem ještě dnes i zítra prošla okolí a načerpala energii, která se tu nabízí. V 10 hod těším se na značkách.

Míša HL, [14.08.21 06:27]

Jasan mě taky berou lýtka a asi běžet do kopce by bylo dost.

TAKŽE DNEŠNÍ RANNÍ SPOLEČNÉ CVICENI SE RUŠÍ. Dále jen individuálně 😉👍

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Snidane/

Snídáme. Nejsem stádní. Jdu konečně ven na slunce.

- Tady je krásně. Viď? Na sluníčku.

- Hm, hlavně, že jsi vrčel, že nesedíme s ostatními vevnitř.

Užívám pohled na krkonošské kopce. Na novou sochu s rozpřaženýma rukama.

- Co asi vyjadřuje, viď, Peťuš?

- No, má rozpřažené ruce. Ale kolik asi stála?

V tom je rozdíl mezi námi. :-)

Dávám volské oko, zeleninu, jogurt, immune booster, Microbiotic MAX, herbalife line MAX... Krmím nás zdravím. Tím pádem jako nejstarší členové našeho osazenstva neúpíme - že nás bolí tady a tamhle a achich ouvej. Dali jsme si včera sporotovní výživu. Nemáme dnes svalovou horečku po těch skoro dvaceti kilometrech skákání po kamenech. 

- Radko, Lucko, mám takový zázračný balzám. Tady - aplikujte.

Radka si včera při pádu z Labské boudy do průrvy pod ní pochroumala prst. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Zrzka/

Kočičí zprávy z domova. Zrzka přišla domů v pět ráno. Kocour má oko lepší. V poledne se nedostavil k ošetření. Vedro. Někde chrápe. Než by si nechal aplikovat hojivou mast, šmejd stále někde chrápe. Nepřišel ani na oběd. Zrzka prospala den doma. Teprve večer Linda načapala Mourka se Zrzkou při hrách. Oko se mu zas zhoršilo. Ježek si přišupandil na večeři opět s půlhodinovým předstihem.

Zpátky do Špindlu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Vyrazime/

Sraz v 10.15 hod. Jsem tu v 10.12. Sklízím oslavné uau. No jo, zasloužím si obdiv. Přišla jsem včas. Na rozdíl od Honzy, člena milioner teamu, a jeho Klárky. Spouštíme se - tentokrát jinudy - dolů do centra. Bereme to po zastrčených pěšinkách.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Yyellow_point/

Yellow point. Mikrobusem nás vytáhnou na Špindlerovku. Kola, přílby. Poučení. Fotíme se. Zkoušíme si brzdy. Ukazují nám, jak stát, jak nestát. Upozornění, že byl přívalový liják, na mokru pozor. Mohou být na cestě zbytky po lijáku. Brzdit oběma. Přední  - to známe. Lenka nám to tu před dvěma lety předvedla na Medvwědíně s plnou parádou. Obražená žebra. Brzdit zadní - ihned prořeš plášť. Před zatáčkou zpomal. Na rovince si to užij. Pozor na auta. Řidítka drž oběma rukama. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Ze_Spindlerovy_boudy_dolu/

Pomalu se rozjíždíme. Na silnici je několik ostrých zatáček, tři kamenné mosty, kde protijedoucí auto a autobus má přednost. Pamatu: Nelze brzdit zadní brzdou, prodřeš plášť..

Deset km luxusního sjezdu, když vše dodržuješ. Před námi se vyrvala slečna a druhá ji následovala. Odpichujeme se k další cestě. První odpich, Tereze prasklo kolo. Prodřený plášť. Čekáme asi deset patnáct minut na výměnu kola. Jedeme. Dole musíme dávat pozor - prudce odbočíme do Špindlu. Zastávka na dotankování. Myslivna. Víno. Pivo. Radka s Karlem šli ošetřit sedřené lokty a nohy těm slečnám, které se vybouraly. Na asfaltu byly boule. Nedržely pevně řidítka.

Pokračujeme. Aha, touhle cestou jsme se včera nekonečně plahočili pěšky. Dnes máchnutím kouzelného proutku - frrr - a už jsme u lanovky na Medvědín. Ještě kus, bílý most, přejet ho a jsme na místě odevzdání kola přílby.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Potkali_jsme_blizke_zname/

- Vidělas Lucku?

- Kde?

- Zdravila nás.

Vracím se. Utíkám k frontě na lanovku na Medvědín. Našla jsem je v davu s malým a manželem. Naše dá se říci blízká známá. Rychlé pozdravy. Info. 

- Já jsem teď povídala Petrovi. (Ona má také Petra.) Hele, oni tu někde bydí. A Petr mi povídal: Hele! Támhle jedou!

Zajímavá synchronicita. Zažívám to tu s mou mladou kolegyňkou Luckou denně. 

Utíkám rychle zpátky. Popadnu koloběžku a dojíždíme do cíle.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Spindlerovska_hospoda_obed/

Volám Míšovi. Jsou na  terase hospody s deštníky s nápisem český Budvar. Oběd. Další světlá chvilka dne. :-)  Špindlerovská hospoda. Hezká. Dobře jsme se najedli, napili.

Jdeme k skákacímu centru. Patří taky Yellow pointu. Hele. Naši známí sem mezitím dorazili s malým. Petr se jde nechat shodit lanem. Nepotkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.

Všichni, kdož se nechali shodit, naznačují chvění rukou.

- Jaké to bylo?

- Bylo to dobrá. Ta lajna dolů...

Krásný hoch hovoří lámanou češtinou.

- Jsi cizinec?

- Ano. Ale žijeme v Pze.

- Mohla bych si Tě natočit?
- Jdu se zeptat máma.

Nádherná máma. Krásná žena. Zpovídám ji. Po maturitě se nevrátila ze zájezdu. Co mohli rodiče dělat. Bylo to v roce osmdesát devět. Chtěla do Kanady.

- Myla jste nádobí?

- Ano, pekla jsem palačinky.

- Jak dlouho vám trvalo, než jste se vyšvihla? Tři, pět let?

- Asi pět let. Nejprve jsem se musela zdokonalit v jazyce. Z angličtiny jsem maturovala, ale výuka jazyka nebyla pro praxi. Asi po dvou letech jsem dělala sekretářku. Každý den jsem se bála, že mě vyhodí.

- Jenže jste byla krásná.

- Myslím, že na to brali zřetel. Určitě. Prvního půl roku to bylo strašné. Ale nechali si mě. Po pěti letech jsem si pronajala frančízu.

- Na co?

- My se v Kanadě stále stěhujeme za prací. Musíme si najmout stěhovací službu.

- A vzala jste si Čecha nebo Kanaďana.

- Já jsem to s českou menšinou nezvládla. Nemám důvěru.

Paní velmi obezřetně mluví. Vyslovuje uvážlivě. Milá. Krásná. Teď žijí asi rok v Pze.

- Tak má maminka radost.

- No, má štěstí. Vrátili jsme se.

Manžela nechala v Kanadě.

- A co děláte?

- Mám na starosti správu budov. 

Mám pocit, jestli neřekla nějakou význačnou památku... 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Nahoru_do_hotelu/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Wellness/

Běžíme nahoru do hotelu. Sportovní výživa. Wellness. Dnes jsem si dala finskou - 100°C. Poctivě jsem potila kůží jedy z těla. Po zadek jsem se namočila do jezírka. Dala jsem ledovou sprchu. Bez problémů. To doma neumím. Sprchuji se jen horkou vodou. Lezu ještě do turecké sauny. Nedá se tam dýchat.

- Co tady dýchám?

- Jen vodu.

- Těžko se mi dýchá.

Pán, s nímž hovořím, mě uklidňuje, že i jemu.

- Víte, že naši předci se potili u práce. Potem z nich odcházeli malí neviditelní vlasovci. Škrkavky a roupi jsou obři. Ale ti neviditelní prý způsobují roztroušenou sklerozu, neklid u dětí... Potem se vylučují z těla. Jenže my jim zamezujeme různými přípravky, aby odešli. Taky prý pereme jen na 40°C.

- Taky jsem to slyšel.

Ještě jednou ochlazení. Ledová sprcha. Jdu plavat. Přichází Petroušek. Hrál stolní tenis s našimi neuměteli. Jdeme do vířivky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Vecere/

Večeře. Klušu - jak je mým zvykem pěšky po schodech - nahoru. Přemýšlím, že se mnou Péťa dolů do bunkru už nepůjde. Zavolám Lucce.

Ťap, ťap. Otáčím se. Lucka. Jsme na sebe hodně napojené. Něco řeknu. Ona dodá: Teď jsem to chtěla říci. A tys´ to řekla nahlas.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-14_Bunkr_pod_hotelem_pro_papalase/

Jdeme spolu dolů do krytu. Do úplného podzemí nejdeme. Tam nám asi před sedmi lety ukazovali systém místností - kde se mohli papaláši, kteří by přiletěli z Phy už zasaženi atomovou špínou - umýt. Ještě by je pustili dovnitř. Měli tu velmi propracovaný systém. Hotel byl zaříznut do kopce, aby ho letadlo nezpozorovalo při letu. Stěny ze super cementu, jeslti si mpamatuji, asi dva metry silné. 

- Lucko, mám tu stísněný pocit.

- I já. Je to tu divné. Hlavně dole. Tam nejdeme.

Nakukujeme do kinosálu. Ještě se tu dnes někdy konají konference. Z posilovny zní hudba. Otevíráme si ji. Procházíme instalaci velína, ošetřovny...

Pro dnešek :-) stačilo.

Dobrou noc!