Žehlicí, vařicí, rozjímavý

Dnešní den miluji. Jsem za důchodce. Nikam nemusím. Dopo jsem začínala v deset. Za okny slunce, ale kosa, kosa. Sklidit ubrus, slunečník, uklidit dva muškáty, vyrýpnout něco jako kala... Nechce se mi do zimy. Chci chodit bosa. Už to chladí...

Rozjímám. Vracím se ve vzpomínkách o rok, dva zpátky. Mám něco k přehodnocení? Ó, nikoli. Vše sedí. Přitom mám místo po povrchu zarýt do hloubky... prý ještě doťuknou názorové změny. Jsem pozorovatel. Nechám se překvapit. 

Jdu připravit majolku. Wau. Jen se klepe, holka. Nádherná! Hledám v hrnci recept. Naposledy připravené. Majolka - tu už mám. Jak se to jmenovalo? Těstoviny? Hledám v seznamu... Koupila jsem barevné. Včera jsem zkoumala, kde vzali Italové barvy. Snad jsou opravdu přírodní: kurkuma, špenát, červená řepa, rajčata, mrkev, sépiový inkoust. Aha, těstoviny a la Carbonara. Nevím co to je, ale děsně mi to chutnalo. Dnes jsem je obohatila houbami. A jedno rajče. Domácí. Zdeněk Troška by hodnotil: Nebe v hubě. Petroušek by určitě řekl: Máš obdivuhodnou schopnost na poslední chvíli jídlo zkazit. On používá jiné slovo. Rajčata on nesnáší. Pošmákla jsem si.

Po obědě se tu objevilo slunce mého žití. Dohledává tři roky na důchod. Leze do archivu. Lezu za ním. Snáším si podzimní mušketýrské lehké kozačky. Jak se takovým botám říkalo. Půllitry? To ne. Mají nahoře takové naléváky. Tam mám od loňska nenápadnou lesklou kytku. Od snašky. Mušketýrské. Žehlím. Poslouchám You Tube Jardu Chvátala na SV. Magické síly Země. Zvuk si pouštím reproduktorem.

- Já tady neslyším vlastního slova!

Jdu se zmalovat. Já ho slyším v koupelně přes zeď telefonovat dobře. Je to v sluchu. :-)

Pojedu: Banka, úřad, nákup, reklamace. 

- V kolik odjíždíš?

- Ve čtyři.

To říká jen tak; vždycky jezdí po půl páté. Raději mu chystám hydratační nápoj během zápasu. Sportovní výživu hned po zápase; než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy - jak říká dr. Alvarez, lékař olympijského španělského týmu.

Nechávám žehlení. Pro jistotu jedu. Chci se s ním ještě před odjezdem rozloučit. Venku to není se zimou tak zlé. Sluníčko. Objedu, co potřebuji. Vlastně nepotřebuji nic. Nesu dvě noční košile do Pepco. Perou se na třicítku. Obě zašedlé. Nějaká technologie kazící barvu. Jen ať kupujeme nové a nové pitomosti.

- Máte tu vedoucí?

- Paní vedoucí, potřebuji poradit.

Ukazuji ji nedávno koupené noční košile. Růžová je zašedlá. Světlemodře pruhovaná taky; na ní svítí jen umělohmotný růžově fosforeskující nápis Sladké sny.

Požádáš-li o pomoc, pomohou ti. Uvidíme.

Vrátila jsem se včas. Petroušek parkuje. Odjíždí. Žehlím. Měsíc jsme netopili. Těším se - dnes zatopím! Micka se tu otočí a míří ven. Zatahuji žaluzie na terase. Přemýšlím, že bych tu nechtěla bydlet sama. Chystám Peťulkovi svačinu. Zadělávám kvásek na zítřek. Volám Micku. Bude zmatená, až zatluče na okno se žaluzií.

Zatápím. Na tahle malá polínka jsem nadávala. Přitom jich stačí šest sedm na večer. Jsou z nepředstavitelně tvrdého dřeva. Lehounká. Myslela jsem kdysi, že nejlepší jsou obrovská polena, která nemohu unést. Ne, ne.

Poslouchám Příznaky transformace. Dožehleno. Micko, máš příležitost! Je tu. Skáče z temné zahrady na parapet. Hostím ji. Obchází všechny misky. Chce bonbony. Zelené trojúhelníčky s kopřivou na močák do ní dostávám lstí. Nabídnu sýrový lososový bonbón v jedné ruce a zelený v druhé. Obelstím ji vždy. Píšu s ntb na klíně. Přišla se lísnout. Chvíli se u mě rozvaluje. Nechává se masírovat, drbat, probírat dlouhou srstí. Píšu. Lehá si vedle mě. Slyší cvaknout dveře. Odchází do houpacího křesla u kamen.

- Máš krásné uhlíky.

- Vyhráls?

- Vyhrál skoro všechno.

- Vypils sportovní výživu?

- Vypil. Micinko, hlídáš paničku? Aha, chceš ode mě bonbon.

- Už měla.

Jde ven.

Pod psaním poslouchám Svět podle Putina. Stále a stále zjišťuji, jak jsem byla u předchozích sledování nepozorná. Pamatuji si informaci: V Sýrii Rusko provádí 70-120 náletů denně. Spojenci jen 2 denně. Výsměch. Putin rozvážně komentuje nezákonné likvidace vůdců v Iráku a Libyii. Vysvětluje nebezpečí vzniku chalífátu od jižní Evropy po sever. ISIS má 80 tisíc žoldáků. Okolo pěti tisíc z Ruska. Dozvídám se odpověď na to, co jsem v sobotu poslouchala v Pze do sluchátek. Velký bratr hlídá i v Rusku. Putin Stoneovi jmenuje země včetně Ameriky, kde platí zákon o sledování obyvatel. Varuje před islámem. Dva hlavní směry islámu - Šiité a Sunité. Stone si utahuje:

- A mohl by být v Moskvě chalífát!

- To nikdy nedopustíme. Pozor, aby nebyl chalífát ve Washingtonu.

Povídáme si s Petrouškem. Jak prožíval den, co zítra.

- Vyloupla se nám u vrat taková ta žába, co brání otevření brány do ulice.

- Peťuš, to jsem asi dnes přejela já. Cítila jsem, že jsem na něco najela. Lekla jsem se, jestli jsem nepřejela kočku.

- Já jsem si to myslel, žes to přejela. To není možné, jak můžeš přejet zábranu na prostředku.

- Peťuš, to nevím. Vždycky se snažím najíždět rovnoměrně, ale dnes jsem zajela rovnou ke straně.

- Jak ses mohla strefit? Jak můžeš jet přes střed vrat?

- To víš, to nedokáže každý.

Řešíme, kde sežene pytlík cementu, jak zarážku vsadí... To se nebudou moci otevírat dva dny vrata...

- Peťuš, tak si sežeň lepidlo od toho pána, jak nám v domečku rekonstruoval koupelnu.

Chytá se za hlavu. Micka si na křesle přehodila packu přes oči. To mám partu doma.

Dobrou noc! :-)