Zelené lázně zvou k psychohygieně

Zas mě trápí rýma. Máme odjet k mé spolužačce z gymnázia Majce. Beru si frekvenci do postele. Program trvá přes hodinu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-18-ranko

Kočky se povalují na horké dlažbě. Nejeví zájem o snídani. Že by už měly plná břicha?

Péťa je tu.

- Petroušku, dám si hodinku frekvence na rýmu, vyjedeme asi v jedenáct. Kočky už jedly? Mohl bys zajít na ty houby.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-18-okolo-domu

- Ale já pořád nevím kam.

Včera, když mi sousedka dávala kuřata do mrazáku, vyprávěla, jak šli na ořechy, vrátili se s plným košem hub. Vysvětluji, kam má jít.

- Já pojedu na Proruby.

- Tam nic nenajdeš.

Poslechl.  Za dvacet minut je zpátky s plným košem. :-)

Dala jsem se do pořádku. Petroušek očistil houby. Vyjeli jsme za Majkou a jejím mužem. Řídím. Poprvé v životě se vypravuji dál, než do Dvora, Náchoda, Hradce, Pece. Před námi hodinka cesty.

- Petroušku, stavíme se na oběd.

- Já nemám hlad.

Nemá-li muž v korýtku, nemá dobrou náladu. Navrhuji zastavit v hezkém zařízení.

- Nikdo tam není. Je poledne.

Má pravdu. Když tam chybí lidé, asi bude chybět i kvalitní kuchař.

- Kde jste?

- Máme k vám ještě asi pět minut.

Netuším, že jedeme na konec světa. Na úplný konec. Odbočujeme na polní cestu. Zužuje se.

- Petroušku, myslím, že jsme tady.

Majka s Mirkem sledují, jak parkujeme. Malý penzion. Krásný pejsek. Naši milí hostitelé. Holky sedmdesátnice, které kdysi spolu vstupovaly do dospělosti. Vdaly se. Rodily děti. Vyměnily manžele a jména. Během života se xkrát setkaly na srazu. Dnes jsme u nich. V ráji. V zelených lázních.

Seznámení.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-18-v-zelenych-laznich

- Majko, neviděli jsme náhodou cestou Sněžku na obzoru?

- Mohli jste vidět za kopcem.

Ta hora nás sleduje všude tady v našem kraji. Královéhradecký kraj, Liberecký. Sousedí spolu. Dvakrát jsme přejeli jejich hranice. Semily, Jilemnice, Lomnice nad Popelkou.

- Pojďte, přijeli jste do Krkonoš, ochutnáte krkonošské kyselo.

Dostali jsme na talířku manu nebeskou. Co je nad andělskými kúry? No – nebe v hubě. Hned domácí pizzu. Pozoruji Petrouška. Totiž pizza a on ne. A na dně vystlaná těstovinami. Ty taky ne. Nato, že "nemá hlad" zblajznul tři kousky. Výborně!

Jdeme si sednout na sluníčko. Znám fotky z FB, kdy Majka fotí záběry výhledů. Před námi rozlehlé louky. Kopec, kde se dřív pásávaly ovce. Mirek říká, že ovce mají dvojčata. I troj. Stádo se rozrůstalo. Vlna byla dobře placená.

- Víš, že ji EU chtěla označit za nebezpečný odpad? A prý museli počítat bobky na metr čtvereční – mi povídali v Ratibořicích na ovčáckých slavnostech.

Jejich pejsek si prý, když přijedou hosté, vždycky najde někoho…

- na koho se nalepí. :-) 

Smějeme se.

Mají kočinku, která k nim přišla. Ale odkud, když žijí v divočině? Mikeš je krásný černý kocour. A nechá se pohladit, aniž bych přišla o ruku. To narážím na Lindinu Kittynku. Bože, tady jsem v bezpečí, v klidu, v přírodě, s lidmi, s nimiž frekvenčně souzním. Povídáme si nejprve vespolek. Pak kluci. Holky. Majka nese bábovku, kafe, mně čaj. Jdeme na prohlídku apartmánů. Starý krásný dům po manželově babičce má své kouzlo. Genius loci na sebe tiše upozorňuje. Máme v plánu vystoupat lukami nahoru na vrchol hřbetu. Vnímám specifickou atmosféru. Tetelím se radostí. Majka bydlí na konci světa.

Přinesla fotky maminky. Podobiznu z mládí, než se Majka narodila, tu poznávám, ale pak? Mám maminku v dětské hlavě jako tmavovlásku. Dlouhé vlasy. Ona v pozdějším věku na krátko a blondýnka. Moje milovaná učitelka. Když odcházela učit do Hradce, darovala mi noty – Klasikové. Dnes už bych z nich asi nic nezahrála. Složité skladby klasiků.

- Támhle nahoře jsou dva stromy. Ten levý jsem já, ten pravý Mirek. Ještě tam byl třetí. Tam jednou budu odpočívat. Třetí strom už tam není. Vidíš? Ten sloupek je internet.

- Vy berete internet támhle z toho nicu? Víš, často fotím les vysílačů na věži našeho gymplu. Lidi to nechápou…

Majka chápavě přikyvuje.

- My tu nemáme ani žádné sloupy elektrického vedení. Vidíš? K nám vede elektřina támhletím kabelem.

Jdeme okouknout jejich zásoby dřeva na zimu. Jejich nový kotel. Majka nás bere na obhlídku jejich pěti apartmánů. Na dva měsíce v létě tu má plno. Hosté tu mají krásné vyžití i pro děti. 

Majka mě provádí domem. Shodujeme se v názorech… Za sociálními kontakty si vyjíždíme do obchodu. Zas domů. Ukazuje mi obrázky svých tří dětí. Vnuků.

- Já už jsem prababička.

- Aha. Takže vnučka je osmiletá a tenhle hošíček pravnouček je dvouletý. Dvě generace tak blizoučko k sobě?

- Támhle jsou mé výtvory.

Ukazuje mi na krásné fotky hor, moří. Kočka na okně.

- Jak jsi to nafotila?

- To jsou obrázky.

Jdu blíž. Na mou duši, jak krásné! To bych nesvedla. A hele, to je ten kopec ještě s třemi stromy. Ta kočka je překrásná.

Jdeme si zas sednout. Nahoru na kopec se už nevyškrábeme. Zažívám tu duchovní i duševní očistu. Psychika, emoce, mysl vše v krásném vlnění. Hovoříme o vnitřní esenci člověka, o napojení na Vyšší já, na Vesmír. Obě pracujeme s jemnohmotnou energií. Zelené lázně. To jsem potřebovala.

- Cestou k vám jsme se kochali nádhernou přírodou. Překrásnou! My to tu máme tak krásné! Žádné větrníky… Česká země, naše krajina – okouzlující.

I Petroušek se připojuje, taky ho okouzlovaly dobře udržované chalupy, domy, pole, lesy, slunečnice... 

- Petroušku, budeme muset odjet. Osmnáct hodin. To už kočky klepou na misky.

Pejsek využil chvíle, kdy na něj nedával nikdo pozor. Utekl. Zdechnul se. Prý někdy doběhne do Lomnice. Motá se okolo Penny. Někdy na FB píšou – komu chybí? Nebo si pro něj jedou do klece na úřadě…

Loučení. Dostáváme pytlík krásných kvalitních červených brambor. To umí Mirek. A vajíčka. Od slípek v nedaleké voliéře. 

Odjíždíme.

Řídím domů. Znovu hodnotíme naši návštěvu. Pozoruji, že i Péťa je spokojen. Vrněl s Mirkem na stejné notě.

- Péťo, pro mě to byla i psychohygiena. Měly jsme krásný rozhovor s Majkou. Těším se, až přijedou.

- Tady žijí v jiném světě, viď?

- No, odpojeni od civilizace. Když Majka potřebuje, prý prohlásí:

- Potřebuji sociální kontakt. Jedeme do Fora do Liberce.

- Co to je Forum?

- Jako Futurum v HK. A Mirek řekne: Co tam budeme dělat? On ví, že tyhle velké boudy nemá ráda. Má v oblibě malé obchůdky. 

Linda dnes odjíždí z Amsterodamu. Auto ji v hotelu schovali do podzemí.

- Mami, už ho mám. Nastěhovala jsem si tam věci. Skončili jsme.  Už jsem odhlášená. Ještě si jdu oběhnout zbytek Amsterodamu. A pak jedu.

Je půlnoc. Linda přejíždí Německo. Bojím se potichu. Hledá pumpu.

- Jak to máš daleko do Polska?

- Mami, támhle vidím v protisměru Aral. Tam jsem tankovala. Takže tady někde bude na mé straně a na hranici to bude jen kousek.

Doma. Volám Majce, abych znovu poděkovala za všechno.

- Teď jsem ti chtěla volat. Pes je doma.

- Přišel na večeři. :-) Naše kočky tu taky tlučou do misek. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-18-vyjimecne-jina-vecere

- Petroušku, já ty měkké houby udělám na smaženici. Do rána by zčervivěly. Dám do nich hodně vajíček.

- Nemáme chleba.

- Máme kousek. Tvrdého. Napařím ho.

Rozdělala jsem si červené víno. dostala jsem ho v létě při Brutalu od Kamily z Bystřice pod Hostýnem. Města pana Thoneta a jeho ohýbaných židlí.

Dvě.

- Lindo!

- Mami, už jsem doma.

- Zaplať pánbu! Tak:

Dobrou noc!