Zeleninový, ovocný, divadelní, rodinný, optimistický :-)

První zpráva dne. Odstřel vozovny v Hloubětíně. Vše se odstřeluje. Ničí. Cukrovary, textilky už šly k zemi dávno. Včetně starých dubových hlav Tonaku - aby se nedaly už nikdy použít. Ocelářské formy - rozflákané. Stehlíkova rodina zlikvidována. Ocelové ingoty vyvezeny. Rozkradeny. Kolonie ještě neklečí. Havarijní stav střechy hloubětínské tramvajové vozovny. Odstřelit! Nazdar bazar! Pluhy zemědělci nepoužívají... Pedofilové před schválením. :-)

A dost! DOST!!

 :-) Ode dneška za čtyři měsíce tu máme Štědrý den. :-) Skvělá zpráva! .-) 

Osm ráno. Medituji na houpačce. Slunce. Rozkládám sezení na zahradě. Micka protahuje údy z boudy. Kamarádka milovaná.  Petroušek na houbách. Začíná další KRÁSNÝ MÍROVÝ DEN!

Nálev na houby. Připravit křen, mrkev, cibuli, česnek, kopr, koření... Naplnit sklenice. Mezitím nabídka snaškám, chci vzít s sebou odpoledne vnučky na Kuks. Obalit houbové řízky. Brambory, zeleninu na páru. V tom bych se ujedla. Celer na páře. Miluji. Okurku, rajčata... Chobotnice je tu. Octopus maká všemi chapadly.

Péťa s plným košem hub. Krásné. Mladé. Pro mě křapáky - mám je raději než ty křupavé. Vše naprogramováno. Hotovo. Oběd pod slunečníkem.

Petroušek během mé upocené snahy narvat všechny houby světa do skleniček zlikvidoval bazén. Na jeho místo přestěhoval malou houpačku, stůl, lavici. Na sluníčku očistil koš hub. Jo. Tam nebudou žrát komáři.

Dnes si poctivě zacvičím. Protahuji, dýchám. Pouštím CD s power jógou. Cvičení poslední dobou flinkám, tělo ztuhlé. Stačí půlhodinka, už jsem zas ohebná; pružná. Už bych se měla chystat do Kuksu. V patnáct chci na představení Geisslers Hofcomoedianten. Jedem s medem. Očekávám představení na chůdách... Osprchovat. Cvičení mi dalo zabrat. Vyměnit kabelky. Vodu s aloe s sebou. Než já se vybabrám... Jedu. Sídliště. Nabrat vnučinku. Maminka s ní stepuje na chodníku. Mám - jak jinak - zpoždění.  Na poslední chvíli utíká pro sedačku. Teď zas stepuji já. Čas se krátí. V hlavě mám semaforové zdržení mezi poli. Už je tu. Jedem. Cestou trošku vysvětluji, kam to jedeme. Ale dozvídám se, že míjíme vnuččinu mateřskou školku; :-)

- Babičko, my máme ve školce novou zahradu. Ale já teď chodím do vily.

Ladím se na její konverzační téma. Ukazuji jí, kde se staví dálnice. Semafor. Chlap s plácačkou. Operativnější. Od Krkonoš dlouhý had. Od Hradce houká sanita. Auta se rozestupují. Sanita profrnkla. Chlap nám dává zelenou. Za pět minut jsme nahoře u šapitó. Dnes se hraje na nádvoří. Geissleři jsou vždy originální. Vždy. Scéna - skříň s mnoha dvířky... Obrovská trouba z neviditelného gramofonu. Krásné marionety. 

Někoho žádám o pomoc. Neseme lavičku. Krásnou. Barokní. Stojí jich tu hodně po celém obvodu nádvoří. Někdo mě upozorňuje, abychom ji pak vrátili. Aby neměli nedorozumění s kastelánem.

- Ten u nás na gymplu vykonával náhradní vojenskou službu. To bude v klidu. 

Vpředu někdo u lavičky ulomil nohu. Lavice mého pradědečka, kterého jsem neznala, přežila aktivní období babiččiny hospody v Nouzově a čtyřicet let užívání na zahradě u mamky a u nás. Loni dosloužila. Rozhodl Péťa. Ještě bych ji nějak stloukla. Kuks byl renovován z peněz zločinecké EU. Lavice vydržely asi čtyři, max pět let. Prosím herce ze zdivočelé země - včera hrál jednoho z Robinsonů.

- Prosím, Robinsone, pomůžete mi?

Hezky se usmál. Chválím jeho výkon. Ptám se, kde je programová ředitelka. :-)  U stolečku přede mnou se na mě otočí programový ředitel pan Hašek. Nesmírně příjemný člen organizačního týmu:

- Já jsem programový ředitel. :)

Směju se. ´

- Ředitelka festivalu.

- Bude hrát.

Přinesla jsem jí kvetoucí čaj. Už to začíná. Její bratr herec Bohadlo - kostlivec zahajuje. První příběh z Jaroměře. Styl kramářská píseň. Okouzlená. Víc! Nadšená! Skvělá režie, vtipy, masky, výkony... Unikátní. Jako vždy. Druhý příběh - opět z našeho kraje, z vedlejších Stanovic. Třetí příběh David a Goliáš. David není líčen jen jako ten nejhodnější na světě. Asi před měsícem jsem poslouchala, jak obr Goliáš je líčen záporně... Ono to bylo trošku úplně jinak. Mírné náznaky tu vnímám.. Ale jen mírné. Vnučka se ke mně tulí.

- Babičko, nevidím.

- Běž dopředu.

Moc se jí nechce. Tak se tulíme a bavíme. Konec. Velký potlesk. Velkolepý potlesk. Hýkání a pískání jako projev obdivu. Vnučka hýká po mně. Jdu složit hold herečce a ředitelce v jednom.

- Rozkvetlý čaj se přelívá dvakrát. :-)

Jdeme si prohlédnout dvanáct soch neřestí, dvanáct soch ctností... Beru si na pomoc telefon. Párujeme neřesti a ctnosti. Na odjezdu stahuji okénko. U zdi na trávě sedí Robinson... Mávám. Reaguje. Hezky se usmívá; srdečně mává...

Na cestě domů opět zelené štístko. Zelená plácačka. Cesta volná. Doma převléknout...

- Babičko, budeme hrát hry?

- V., teď budu loupat jablíčka na zimu. Plný košík. Shnila by. Tak já nehraju. 

Zahradou už jdou její rodiče... Octopus servíruje tvarohové skleničky. Borůvky. Smetana.

- Dědečku, přineseš karty?

Mám takové asi pětapadesát let staré. Takové jeté. Z babiččiny hospody. Petroušek přináší novější v plastové krabičce.

- Kdes je vzal?

- Vedle těch hospodských.

Povídáme si. Uhlíková daň. Lidem nechali zavést kotle na uhlí, na nejekologičtější plyn. Předčítám o gretenském vyšplouchnutí lidí: Tím, že vláda uvalí uhlíkovou daň na uhelná paliva a zemní plyn se spotřeba uhlí a plynu nezmenší; elasticita tržní poptávky paliv je prakticky nulová, protože občané musí topit a auta i náklaďáky musí jezdit. Stát si na dani zalepí schodkový rozpočet. Žádné omezení produkce CO2 tak nenastane, protože u zboží s nízkou elasticitou zkrátka nelze omezit nákupy paliv kvůli vyšší ceně, neb neexistuje alternativa topení. Oznámení vlády: Od Američanů nakoupí celkem osm vrtulníků UH-1Y Venom spolu se čtyřmi bojovými stroji AH-1Z Viper v celkové hodnotě 14,5 miliardy korun. Navzdory 40 miliardové sekeře v návrhu státního rozpočtu na příští rok. Vláda jako jedna z prvních chce nestoudně zavádět podle návrhu Grety Thunberg novou daň v podobě uhlíkové daně na uhelná paliva a zemní plyn pro dotované kotle, které si v minulých letech občané v důvěrné naivitě pořídili; oni budou nakupovat za skoro 15 miliard americký předražený šrot, který v bojových podmínkách Afghánistánu selhal a americká armáda nakupovala potají ruské stroje Mil, protože americké Venomy a Vipery kvůli písečným a prachovým problémům měly neustálé poruchy sacího potrubí pro přívod vzduchu pro motory. Ruská vojenská rozvědka o tom důkladně sepsala zprávu minulý rok v listopadu a byla o tom ironická reportáž na Rossija 1 v programu Vesti. Takové křápy představují nebezpečí pro české piloty!

- Kdo je Gréta?

- Ty ji neznáš?

- V životě jsem ji neviděl.

- Jsi šťastný člověk. Nedáváš pozornost něčemu, co nám škodí.

Jablka skoro zpracovaná. Komáří pořádají závody, kdo nás víc požere. Petroušek mi bere nůž z ruky. Utíkám na chleby položit kousek králičího masa. Zas nekonečná piplačka se zeleninou. Cibule, okurek, nakládané okurky...

- Rychle se najezte, jdeme odtud.

Ti komáři nás vždy rozeženou. Plním sklenice jablky. V zimě jako když je najdu. 

- Peťuš, dnes jsem toho hodně podělala :-) 

- Máš pochvalu. U branky je Lukášek!

- Co by tu dělal? Vždyť už je devět.

Vycházím.

- Luki, něco potřebuješ? Budeš tu spát? Nemáš hlad?

- Ahoj babi, nesu ti polštářek.

. Já jsem na něj úplně zapomněla.

Mluvíme o Brutalu. O Shindym. O jeho pozvání na BA 2020 pro mě. O jeho práci. Ukazuje mi nádhernou fotku z ulice. Zdařila se. Dlouhé barevné čáry od auta.

- Babi, to jel zrovna náklaďák...

- To jsi teda šikovný.

- Tuhle si asi vytisknu. Ta se mi líbí.

- Luki, prosím, tě, mohl bys přepnout zvuk z monitoru na reprobedny?

Udělá šmátry šmátry, hotovo. Kam se hrabeme my neumětelové... 

- Luky, a zvětši písmo v total comanderu?

Mám ho ráda. Jediný vnuk. Vnučky a vnouček jsou od Petra. Skromný, nenáročný, pilný, pracovitý, šikovný.

- Babi, koupím si skener. Asi za patnáct tisíc.

- Prosím tě, proč tak drahý?

Vysvětluje, co je fotka analogická, hovoří o negativech a potřebě jejich skenů... O cenách za oskenovaný negativ. O tom, jak v Pze nepotřebuje auto. Má rád cestu vlakem...

Svět se mi nějak vzdaluje. Zůstávám stát. Točí se dál. Klušu, klušu, doháním ho. S vyplazeným jazykem. To už asi nedoženu... Ještě že to mládí máme...

Objímám ho. Voní čistým trikem. Odjíždí do tmy domů. 

Jsem šťastná. Moc.

Ráno k zubaři.

Dobrou noc!