Zelený čtvrtek, zelené pivo, zelený špenát... S milými našimi

Půl osmé. Já už zas otevírám oči. Není možné. Prve jsem si šla lehnout.

Vyskakuji jako srnka. Všechny rituály, zvyky a navíc se přehrabuji ve skříňce s kamínky, korálky, peříčky, ulitkami, kvítky… Nahromadilo se. To mám krásňoučké. Inventura během hodinky hotova. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-rano

Miluji ráno s bylinkami a kočkami v zahradě.

Dnes mají přijet z Moravy Míša s Luckou a Dominičkem. Prý po třinácté. Jako hodině. Do té doby se octocodes snaží zapojit všechna chapadla. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-balzam-z-vrsku-koporiv

Dokončuji výrobu balzámu z vršků kopřiv. Dílo se zdařilo. Divím se, jak se mi to povedlo. Díky Lence M. od adventu vím, že jsem šikovná. Moc to neříkám, aby po mně něco nechtěli, nějakou práci. Jen pro sebe mám program "studuj, studuj, hlavně na nic nesahej" odbourán. Každý úspěch reset nešiky posiluje.

https://www.youtube.com/watch?v=cwPQizB0JIY&t=10s

Těším se, jak příští týden ukončím pampeliškovou očistu, vrhnu se na kopřivové čištění orgánů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-muj-salatek

Oběd. Lezu na půdu pověsit prádlo. Podvědomě si stále hlídám čas. Mají pracovní Lucčinu zastávku v Brně. Finišuji. Péťa už je tady.

- Peťuš, ještě tady nejsou!

- To vidím.

To dá rozum. Směju se.

Dnešní počasí – H.A.A.R.P. jak když vyšije. Během dne teplo, slunce. Zataženo, vichr. Slunce. Oblačno. Bezvětří. Vichr.

https://www.youtube.com/watch?v=4qdBN3-FOIc&t=466s

Hned asi třetí čtvrtá minuta – o vysokofrekvenčním kouzlení mocných. Škodí lidstvu. To je střídání arktických dnů s víc než teplými letními. Vždycky ráno sluníčko. Jako že modrá obloha. To se zdá. Její azuro je, jakoby na ni někdo chlístnul kbelík s špinavou vodou. Po obědě strašný vítr v zahradě. Nacházím větvičky květenství z javoru za plotem. Pak zas sluníčko. Setmění. Divno. Oblačno. Večer znovu zafoukat. Udělat lidem škody…

- Peťuš, pojď, rychle tady u nášlapů dosejeme trávník.

- Míša píše, že jsou u nás za pět minut.

- To neva. To stihneme. Já to naseju, ty to zasypeš.

- Budou stát deset minut u závor. 

Výhoda závor. :-) Odbíhám kontrolovat k cestě. Zvládli jsme; zítra má pršet. Ať se to zalije.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-konecne

Jsou tady. Tak moc jsem se těšila. Pořád jsme s Luckou a Lindičkou odkládaly… Kombinovaly.  Míša v pátky hraje přes hranici na Slovensku hokej. I zítra měl hrát, neb se u bratrů o čtrnáct dnů prodloužil led jejich postupem. Míša tam dává pro ně goly. Zítra bude chybět.

Šťastná tečka je tu. Objímáme se. Moc ráda je vidím. Někdo, někdo úplně cizí, kdo nás má rád. Kde se stala chyba… Nepátrám. To není moje. Ať se kousne do paty ten, koho se to týká.

Míša vybral pro mě pálavu. Ano. Sladké vínko. U nich známé sklepy Plže. Pořád jim říkám Slíže. Vždycky v nich něco vyhmátnou...

Máme itinerář. Bodově podle něj jedu. Upřesňujeme si, co dnes, co zítra, co v sobotu. Míša chce udělat pomazánku… Veze si suroviny. Jen domácí vajíčka dodávám. Máme jich mnoho.

- Iri, v pátek nebudeme jíst maso. V sobotu u Lindi ukážu odkostění kuřátka na roládu.

- V sobotu půjdeme do pevnosti na trhy. Zítra je v Jičíně vernisáž Ateliéru Holubí dům.

Péťa se z toho vykroutí. Jel by jen jako moje garde. Různě kombinujeme. Teprve teď hledím, že vernisáž je až od devatenácti. To bude pro návrat k nám a pak na nocleh do Krkonoš časově pro Dominička náročné. Uvidíme. Možná vernisáž oželíme. Zítra…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-muj-salatek

Dnes je zelený čtvrtek. K obědu mnou vypěstovaný salát. Rybku jsem si dopřála s kroketami a čtyřmi klubíčky špenátu. Ráno zelený koktejl z máty s rozmixovanou pampeliškou a dvěma vršíčky kopřiv. 

Míša společenský tvor. Velice milý, kontaktní. Chtěl si s Péťou zahrát ping pong. Petroušek čtrnáct dnů netrénoval. Až dnes – to nevymyslíš – v herně natřená podlaha. Nesmí se pět dnů hrát. :-(

Nevadí. Petroušek zajistil dvě místa v hospodě, díky níž máme dům. Její zahrádka pod okny paneláku byla důvodem našeho stěhování. Bydleli jsme si tu v naší zahradě jak elfové. Řev, exploze ženského smíchu, taxíky nás vyhnaly sem. A dnes večer za plotem hovor, světlo. U vtěrek odvedle mají párty. Dobré... 

Kluci odcházejí.

- Iri! Jdeme. Na zelené pivo. Jdu si udělat známé. Příště přijedu jako kandidát na starostu.

Vtipálek. Ano, věřím. On si v hospodě ty známé nadělá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-17-tvorime

Pro nás jsem připravila tvoření. Lucka s Dominičkem vybírají v knížce zajíčka z proložek na vejce. Mám mnoho ozdůbek, materiálů…

První zajda hotov. Jenže ho domalováváme až hotového. Druhý – nejprve malujeme, teprve pak zdobíme.

Plním mu nůši minivajíčky…

Pomalu se smráká. Lucka hlásí.

- Už platí. Jak je to sem daleko?

- Deset minut.

- Nahřej pánev. Ne, počkej, něco píší o čtyřiceti minutách. Ne, můžeš.

Rýži mám připravenu od dopoledne. Maso naložené též. Jsou tu.

- Iri, ten tvůj Péťa, hlavní postava utkání, hospody, večera!

Péťa se ujímá slova:

- Jsem řek: Mám tu s sebou bodyguarda, bacha na mě!

Míša pokračuje:

- No, a to jsem si už ani neškrt. Seděl jsem tiše jako pěna. Jen Péťa se znal s každým. Halekal. – na zdar, tebe jsem už neviděl. Ahoj, jak se máš. Měl tam i spolužáka z průmyslovky. 

Jmenují ho.

- Petroušku, byl námořník?

- Byl. Dávno.

- Za tím pořád Ivka chodil. A prý že má Elctric Light orchestra. Nosil domů kazety. A když jsem s ním chtěla jít taky, prý ne. On mě chodil podvádět. Najednou měl ženskou. A vykašlal se na nás.

Ještě teď mám husinu:

https://www.youtube.com/watch?v=UL98FL32JBI

official

https://www.youtube.com/watch?v=lvBOZCrJsAI

https://www.youtube.com/watch?v=jPlWqWZppNQ

Tři verze jedné písně ELO – všechny mě berou.

Poslední vlak do Londýna ELO – Last Train to London https://www.youtube.com/watch?v=KLDA3UXxF-E

Je mi dvacet… Jsem tam. Čerstvě vdaná... Mladá. Křehká. 

- No, tak on má firmu na zámky. Dělal v FAB v Rychnově… Sám vymyslel zámek, který vydrží šest se tisíc odemknutí… Premiant na průmyslovce. Založil svou firmu.

- No, Iri, on se někam zmehl, když jsem řekl, že montuji okna a přinesl – divej. Tak jsem musel běžet koupit mu láhev.

Lucka otevírá krabičku. Obdivuje zámek. 

- A víš, kolik stojí?

- Tisíc?

- Já jsem taky myslela tisíc.

Očima naznačuje ne. 

- Dva?

- Tenhle stojí patnáct set. Ale je to kvalita.

- Míšo, můžeš s ním obchodovat.

- No…

Večeříme. Kompot z jablíček a jahod. Povídáme.Užíváme Velikonočního času.

ELO:

https://www.youtube.com/watch?v=JHsUGJ4jDsw

https://www.youtube.com/watch?v=mEh3RJ5apIo

Tma. Sklízíme. Balí. Odjíždějí k Lindě na noc.

https://www.youtube.com/watch?v=XKElk9zTB04

Tohle byla krásná hudba mého mládí… Deniska už tu byla. Linduška ještě chodila po hvězdách… Jejich tatínek krásná mánička. Svobodomyslný. Na tehdejší dobu až moc. Dlouhé kudrnaté vlasy, vousy jako zpěvák ELO... 

Co by řekla mamka? Všechno je pryč! 

A to není pravda, mami! Není! Život jede dál! Mami, jsme tu. Radujeme se. Kloužeme jako slepýši mezi útrapami, nebezpečími od radosti k překvapení a zas dál, vytrvale... S elánem. Furtsede. ELO tehdy, ELO dnes. Velikonoce v mých patnácti - v úterý jsem šla dělat přijímačky. Krásné počasí. O H.A.A.R.P. o dravčím světě na západě ani vidu, ani slechu. Chtěli jsme tam. Chtěli jsme vzrušení. Tak ho máme - na můj vkus moc. Ale jeden stát zakázal fluor ve vodě. Jeden kulku pro pedouše, kteří zneužijí dítě pod dvanáct let. Ne oprátku, kulku!! Nulová tolerance!!! Jeden stát zakázal chemtrails. Vracíme se. Dokonce mě dnes u stolu nikdo nesetřel, neurvalá zelená guma, když jsem varovala Dominička:

- Když jdeš sám, mamka tě zpovzdálí pozoruje, pokud jede vedle tebe auto pomalu, zdrhej. 

- Domi, a křič, hodně křič. Oni ujedou. vtáhli by tě.

Dobrá rada tatínka na závěr. Nemyslíte? Ano, časy se mění. Někteří rodiče drží ústa a sejmou vás, až polykáte slzy. A někteří přidají radu: Křič!

https://www.youtube.com/watch?v=wh3i3vWgPyk

https://www.facebook.com/profile.php?id=100010275607900

Dobrou noc!