Žijme tady a teď, jdeme do Lví brány

Zima jak v psinci. Nechápu, jak to příroda dělá. Je to přirozené, že jo? Pár dnů tropy, nedýchatelno, pak duní obloha, jako by po ní někdo válel obrovské pivní sudy a pic - zima. Ani ten liják nebyl teploučký. 1. července jsem šla v největší průtrži bosa městem. Tehdy byl déšť přijatelný. Až když mi okolo jedoucí auto chlístlo na šaty, crčela ze mě ledová voda. Ta valící se po rozpálené dlažbě byl žhavá. Ale ta z nebe moc ne.

I dnes se nehrbím v křesle u ntb., ale sedím po tmě u stolu. U petrolejky.

- Prosím tě, když přijde ten na ty roletky?

- Taky by mě to zajímalo. Asi zítra.

- Ty budeš malovat a on přijde, jo?

- Mně to nevadí. Poměří, řeknu, co chci a hotovo.

- Dobrou noc!

- Peťuš, dobjou!

----

https://www.festivalkrumlov.cz/program/operni_galavecer/

- Dobré ráno!

Linduška se hezky usmívá. Přijela z koncertu v Českém Krumlově v pět ráno. Máme klid. Péťa v rachotě.

- Mamko, to zahájení, to se jim moc nepovedlo. Ale ten závěrečný koncert, to bylo moc krásné. Zas to byla Pražská filharmonie...

- To byla ta, která hrála v Litomyšli?

- Jo. Jen jiní lidé.

- Asi jich je hodně a vždycky jede jiná skupina.

- No, a hráli ty známé "odrhovačky". Třeba tu o tom toreadorovi. Operetní árie....

Zpívám:

- Tóóóreáádóóre, smělý... My cizinou jsme bloudili... Fru fru fru... Měsíčku na nebi...

- Jo, přesně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-07_Nedelni_relax/

Jdu zkontrolovat skleník, zahradu. Rajčata a okurky chtějí pít. Zalévám. Hraju si se Zrzečkou. Mourek ji rozkošně myje obličej. Zrzka drží jak bécan. Přemýšlím, jestli si mám utíkat pro foťák. Přeruším tu chvíli. Pozoruji pečovatelské Mourkovo úsilí. Myje jí ouška zevnitř. Nedá mi to. Uháním do domu pro telefon. Vracím se. Hladím oba. Ale přetrhla jsem kouzlo chvíle. Už po něm hňápla packou a bylo po lásce.

Jdeme něco s Lindou ukutit. Má se mnou trpělivost. Vede mě. Máme klid. Děláme jistou přípravu. Někdo potřebuje nakopat zadel, dovoluje si. Zmaluji mu tělo. Vesmírná inteligence - s láskou, s láskou. :-)

Ohřívám oběd. Na druhou je tady náš drak. S ním přichází příval energie. Je svou prací posedlý. Pracovitý, loajální, poctivý. Práce je mu koníčkem - doslova. Energetika.

Venku sice skoro mrzne oproti předevčíru, ale sedíme venku.

- Voda v bazénu měla 34°C. Kolik má dnes?

- 24 - 25°C.

- Jé, to bych do ní nevlezla. Ačkoli Němci mají přípravu na zimu. Ti myslím mají teplou vodu ohřátou na 19°C, ne?

- Co, Němci! V bazénu zaplatíš 80 korun na osobu vstupné a...

- Bazén prý už neohřívají.

- Má 22-23°C. To je velká plocha, ta se neprohřeje.

Dřív jsem trávila na koupališti s holčičkami celý den. Něco jsme si tam koupily nebo jsem měla ovoce... Ještě když jsem učila na gymnáziu, ředitel mi udělal pondělky volné. Celý úvazek mi nacpal do čtyř dnů. To bylo skvělé. To si mohl dovolit jen soukromý subjekt. V pondělí jsem květen červen chodila na koupalko. Sešity s sebou, opravovala jsem. Dopoledne tam přišly děti z prvního stupně. Pak se vyměnily. Byl tam klid. Čisto. Voda nádherná. Teplá. To bylo! :-) To už bylo!

Petroušek odjíždí za sportem. Uchyluji se na lehátko. Je mi zima. Jdu na sluníčko na houpačku. Procházím vzpomínky na FB. Právě před čtyřmi lety jsem taky měla rozbitou žaluzii. Zrovna jsem taky malovala. Chystám se na ložnici a Petrouškovu pracovnu. Před čtyřmi lety nám do zahrady skočila holka. Vydávala se za mladší. Lhala, jako když tiskne. Uměla kličkovat v řeči jak had. Nakonec vyskočila na zídku na plotě a volala imaginární maminku. Hup, a zdrhla někde v ulici. Policie se tu zastavila asi dvakrát za večer. Podruhé okolo půlnoci. Měli jsme podle fotek poznat... Já naprosto vedle. Nepoznala jsem. Péťa úplně přesně popsal účes, oblečení. Budoucí maminka lhala, pěkné dítě - těhotné - že si prý nahoře na šancích hráli na schovku. Kde? - Jsou tam takové schody. - Prosím? - Dozvěděli jsme se, že byla na útěku z dětského domova. Prý hledala, kde by přenocovala. V našem zahradním domku se taky poohlédla.

Líčila jsem to v ten den mamince. Mami, to jsme si myslím včera povídaly o pramíncích, o studánkách. Chjo! Koukaly jsme z balkonu DD do sluncem zalitého kraje. Na obzoru stavěli dálnici. Od prosince už se po ní jezdí. Nedožila ses´. Mami, vysvobozena. Ale slíbilas´ do sta... Chápu. Jsem klidná, že už to má Iveta úředně za sebou. Vždycky jsi od ní byla načančaná. - Čtu dál. Jo, dneska vypomáhala ta hezká paní z jiného patra. Měla tam maminku. Bez nohou. Maminka odešla. Ani jsem nezpozorovala. Čtu a jsem jinde, v jiném čase. V ten den tam byla asi hezká atmosféra. Ta, která lže programově, ta potvora, které bylo za těžko dát mamince letní halenku, šaty - byla tehdy v mých očích milá. Milá a sladká = nebezpečná. Prý jsi hned ráno vstala v neobvyklých šest a volalas, že tam máte cizí ženskou, že vám chce vzít vaše věci. - Že bych na tebe´tehdy přenesla své myšlenky? Zvláštní synchronicita.

Koukám, že jsme pozorovaly jiřičky. DD jim nechával na každém patře hnízda. Stavěly si je i zvenku. Všechna čest. Myslím, že to ale nebylo ze strany hlavního mloka z lásky, jen se nechtěl vystavit porušení ze strany ochránců přírody. Ačkoli - dovoloval si víc, než je zdrávo. Všechno mu prošlo. Měl přece ty své kamarádíčky ze zlodějin ve zdravotnickém holdingu. Noviny o tom psaly. Nějaký dobrá duše mi ty články poslala. A já je zveřejnila. Přišel za mnou a syčel, že si to odskáču. Odpověděla jsem, že jsem nic neukradla na rozdíl od něj.

Mamka mi na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami odpověděla suverénně, že to ví každý, že ne. Prý od dvanácti to ví. Ještě teď se zamýšlím, jestli to měla v hlavě ode mě nebo jak to vlastně bylo. To už nikdy nezjistím. Začítám se a jsem zas u mamky, v bezpečí, v hezkém světě. Pečovatelky pečovaly, až na lehké excesy, vynikajícně. Měla jsem tam maminku schovanou jak v peřinách. Co přijde, nikdo nevěděl. Že se i tihle budou účastnit hororu... O devastaci neměl nikdo ani tuchy. 

Ó, a koukám poslední zpráva... Ještě jsem skenovala a pracovala. Půl dvanácté - jako teď. Zacvrkalo v reprobedně. Předzvěst telefonního hovoru. A opravdu. Kdo to může být? Denisčin partner.

- Právě odjela kriminálka.

Jeho sestra ráno vstala, upadla ze schodů. Prošetřovali, jestli byla zamčená... Divné, postel neustlaná. To neměla ve zvyku. Když vstala, hned ustlala. Byl horký den. I pohřeb se konal v obrovském vedru. Její neteř se o víkendu vdávala. Uvolnila pro někoho místo? Ireno, přenes se do tady a teď.

Konečně jsem našla článek o ženské energii pod sukní. Moje maminka si sundávala sukni přes hlavu, tím si energii nezničila. My už sukni sundáváme přes boky, skopneme ji na zem. Zbavíme se energie pod sukní. Pak se divíme, že naše orgány nemají šťávu, vadnou a chřadnou. Pokud nemá žena energii, bere ji z dětí a manžela...

Takovou energii žena "vyrábí" - díky svému specifickému poslání - zejména nošením správného oblečení, tedy sukně. Pokud ho nemá, ale potřebuje "pracovat", změní se na smrtící kolektor okolní energie. Bere ji hlavně od manžela a dětí, ale nejen od nich. Tak už čerpá "naftu nebo benzín". Je to - samozřejmě - krátkodobě neslýchaný proces. Ale on je o to zlověstnější.

V Rusku začala nezávislá skupina lékařů provádět statistiky, které určitě nikdy nebudou zveřejněny v demokratických médiích, tedy nebudeme dávat žádné zdroje. Tento jev je však - kdyby dotyčná skupina zdravotnického personálu chtěla - pozorován všude, včetně zde. Pokud operaci provádí mužský chirurg, výsledky - zejména při náročných operacích - jsou mnohem lepší než u ženských chirurgů. Proč? Proč? Lékaři muži jsou v principu stále správně oblečeni. Mají kalhoty a plášť, který zakrývá rozkrok. Často si nasazují plášť s vázáním vzadu, tedy zepředu - kde dochází k energetickému kontaktu s pacientem - nemají švy ani přes prošívané části látky. Takto NEberou životní energii pacientovi, který ji nemá na rozdávání. Zvýšený počet pooperačních komplikací však byl pozorován v případech, kdy proces rekonvalescence po těžkých operacích vedou doktorky oblečené v kalhotách.

Stejná - smutná - statistika je dostupná i pro lékaře první pomoci, kteří zasahují u dopravních nehod a podobných případů. Lékaři v kalhotách mají vyšší úmrtnost pacientů při zásazích a přepravě v nemocnici. Lidé na křižovatce života a smrti potřebují každý kousek životní energie - a tady jim ji žena-lékařka bere v kalhotách, aby měla dost na své normální fungování. Tyto výsledky nemají nic společného s jejich profesionální profesionalitou.

Taky matka v kalhotách. Pokud se takto oblékají v těhotenství, začnou zabíjet své stále nošené a nenarozené dítě. Pokud nemá dostatek energie na správný vývoj, není divu, že se nenarodí tak, jak by normálně mělo být. Nemluvě o těhotných ženách v černých gumičkách.. všeobecně řečeno o ženských GMO. Výsledky kolem sebe vidíme ne první rok.

https://www.youtube.com/watch?v=ov2QlZWePbg&t=1s

Na You Tube najdeš pět dílů Je čest být Slovanem. V jednom z nich popisuje náš slovanský oblek - ženy sarafán, muži rubášku... Hovoří o šití, o střihu, aby neutíkala energie...

Večer. Sklízím ze stolu. Sázím žlutý kosatec. Od Lindy. Plním parní strojek. Pokoušíme se párou zahubit plevel v dlažbě. Stroj jsem použila asi tak třikrát na zrcadlo; ani ne na okna. Nejde. Péťa prozkoumává. Profukuje trysku. Nejde. Ještě jednou profukuje. Ano, stroj se probral. Vyrábím páru. Pářím na plevel v dlažbě. Asi marně. Uvidíme zítra. Zdá se, jako by byla pára nedostatečně horká.

Půlnoc. Hlava mi padá. Spát. Těším se na ráno. Čeká mě práce na Péťově pracovně. Vzhůru do postele!

Dobrou noc!

P. S. 

https://www.facebook.com/civildisobedienceON/videos/2708123495985524