Zima! Dřevo bude :-)

Slunce. Vychází. V osm začínám. Fotím. Tyhle obrázky neznám. Fotím sluníčko až v plné síle. 

Dnes k snídani hrst kopřiv do zdravého nutričně vyváženého jídla. Volím mátu s křupinami a malinu borůvku. Skvělá kombinace. Dvě lžičky proteinu. 

První paní. Nová. Našla mě. Hezká. Asi tři kila v tabulce jako vysoká nadváha. To dáme. Lehce přejde do nadváhy a dál... Odchází. Dnes volno. Nemusím nikam jet. Zima jak v psinci. Micicinda si hoví ve své skříňce v ložnici. 

Po obědě přivážejí dřevo. Kvalitní, ale nelíbí se mi. Nesourodé špalky, kulatina, různé průměry. Nedobře se rovná. Mé oblíbené - vyrovnávat jak puzzle hraničky dřeva... Dnes obtížné. Kreativita na místě. 

- Peťuš, napijeme se.

Nesu občerstvení. Znovu do práce. Před několika lety tu zrovna byl vnuk. Vůbec se mu nechce doma plet zahrádku, skládat dřevo. Byl u nás - tedy pomáhal. Pár koleček - tempo. Zpomaloval.  Pak pronesl památnou větu.

- Doděláme to zítra.

Jedeme jak fretky. Péťa střídá dvě kolečka.

- Peťuš, kolik tam toho ještě je? Máme polovinu?

- Slabou.

Blafuje.

- Peťuš, kolik koleček ještě?

Za dvě hodinky hotovo.

Snažím se, abych byla prospěšná. Abych byla veselá. Abych byla čestná. Abych byla přátelská. Nejvyšší zranění je od blízké osoby. Sestra. Má přáníčko. Docela dost nehorázné. Drzé. Trošku jsem musela obhájit své myšlenky. Při vysvětlení vyšlo najevo, že mě jen chtěla naštvat. Neměla bych s tím chodit na veřejnost. Co se škádlívává, rádo se mívá. Docela se jí povedlo zranit mě. Obstála jsem u sebe. Budu bránit slabší, bezmocné. Jdu v maminčiných šlépějích. Slabí se nesmějí zneužívat. Vlastně nikdo se nesmí zneužívat. A NEBUDE. Sedím, píšu, nejsem ve své kůži. Meditace. Napravím. Nevěděla jsem, že se nechám neseriozním jednáním zdrchat. Ještě že mám ochránce.

Zima. Ráda bych pracovala na zahradě. Je tam práce jak na kostele. Zalila jsem u maminky rašící libeček. Kdyby věděla, že ještě rostou její rostliny. Zahrádka pokračuje. Jen kočka tu chybí. Už přes rok. Taky jsem jí říkala Micicinda. Nesmírně hodná. Nesmírně přátelská. Trpělivá. Myšařka. Koupila jsem substrát, trávní semeno, cererit. Sádek dám zase do pořádku. Zalila jsem nové keře rybízků. Chvíli se zdržuji v domě. Procházím ho. Poslouchám, vzpomínám... Tady sedávala maminka. Ve fotelu. U kamen. Kočku na klíně. U televize. Když jsem ji vozívala od nás do DD, vždy říkala:

- Teď si sednu ke kamnům, pustím si televizi, vezmu si kočku na klín... Kam jedeš? Proč odbočuješ? Aha, myslela jsem postaru.

- Maminko, jedeme do DD...

Dost drásání. Jedu řezník, Penny, Lidl, Kaufland... Páteční šunka od řezníka okorala. Neoslizla. Dobré znamení. Bez chemie. Penny, cererit. Chemie na trávník. Po mamince mám kovového beránka. Mají trošku většího. Kupuji. Uvidím. Upeču oba...

Lidl. Reklamuji irigátor. Drahota. Procházím zeleninu, ovoce. Příšerné ceny. Šly nahoru. Samé krávoviny, hnusoty, neláká mě nic. Mamince kupuji sojový kmen, kaštany, krabičku čokoládiček...

Kaufland. Drahota. Procházím květiny, zeleninu... Společný majitel Lidlu i Kaufu. Jedno zboží.  Jedny ceny. - Toaleťáky - beru vždy do pětikoruny za roli. Sýry - feta, jadel, parmazán, bryndza. Skyr. Zavináč.

- Ne, nebalte mi to do kelímku. Podívejte se, co kelímků jste mi sem dala. Ne, fólii ne. V moři pluje ostrov plastů... 

- Já jsem to viděla.

- Tak si mě hezky prohlédněte a už si to zapamatujte: Tahle baba jen do papíru.

Nepiju. Mají Mucha sekt demi. Dvě láhve. Hromadí se mi to. Musím odpít. Jen co někdo přijde. Už se těším na cinkot číší. U pokladny beru květiny do truhlíku. Chryzantémy na jaře. Mám pocit, že chryzantémy byly takové ty velké žluté na dušičky na hrob.  

- Ty macešky stojí kolik? Bylo to u ceny třicet korun.

- Padesát.

Vracím. Myslím si: Nehoráznost. Vycpěte si s nimi regály. Nevážíte si Čechů. Dřete je. Však už se to chýlí ke konci...

Fučí. Frajerka jsem v lehkém kabátku. Někdo na mě volá:

- Usmívat se!!

Jé, paní z DD. Ano. Má pravdu. Nasaď vnější úsměv, vyladíš vnitřní tělo. Paní jsem potkala asi před třemi týdny. Smutná byla. Mám ji moc a moc ráda. Něco se jí povedlo. Blahopřeji. Zažívá restart. Přeju jí to. Je nám velká zima. Mám z ní radost. Velkou radost. Dnes není smutná. Září. Vítr nás rozhání.  Sedám do auta. Zas se vracím v myšlenkách - jak někdo může jenom chtít někoho naštvat. Loni v létě zazvonil s penězi buran nájemník. Šla jsem k brance. Zeptal se:

- Nas... jsem vás?

- Proč?

- To jsem chtěl!

Dnes jsem to zažila podruhé. Jenže od svého. Nechápu. Nepochopím Nechci pochopit. Čím víc se člověk snaží, pracuje do padnutí, daří se mu, je laskavý, tím víc to v někom probouzí závist. Maminka měla krátké dvojslovné heslo. Napíšu slušně: Zadel políbit.

Dvacet - hezké školení. Inspirativní. Z Blavy. Kolega mluví česky. Před víc jak deseti lety s z Čejče odstěhovali na Slovensko. Ale sem tam mu ulétne slovo chudnuť, kamarátský :-) 

Vybavuje se mi zpráva z FB - Čaputová od smetiště se neumí chovat. První návštěva v Čechách sice neoficiální, na koncert. Setkání se spícím degenere. Tfujtajxl. Nevycválaná. Ze skládky svého otce. 

Nic. Na světě je skvěle. Obklopena láskou, hodnými lidmi. Nenechat se vykolejit. Srovnat mysl. 

Zítra bude ještě krásnější den!

Dobrou noc!!