Zima, zima, zima, tropy

Zima, zima, chladno, zima, zima… Teplo. Vedro! Tropy!

Jak miluji teplo! Sprchuji se vodičkou horkou i v takovém pečicím dni. Dlažby jsou zapnuté. Ale čeho je moc, toho je příliš! Zima skončila předevčírem. Najednou takové vedro.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-16-to-bylo-rano-krasne

Nechala jsem přes noc kytičku od Aničky venku. Je nádherná. Vnímám, že ji trhala a vázala s otevřeným srdcem. A voní! Vzpomínky… To možná sázela ještě její maminka… Aničko, děkuji.

Čtvrt na jedenáct. Zvonek. Iva. Copak se asi stalo? Péťa jí vysvětluje omyl. Včera večer volala, že neví, kam má jít k doktorovi. Má předvolánku. Navedla jsem ji na razítko. Domluvily jsme se, že cestou od doktora se u mě staví na oběd.

- Ivo, že ty sis popletla den?

- No já jak jsem sama, tak nevím, který je den. Všude zavřeno.

- Ivo, klid. Víš, že jsme se včera dohodly na čtvrtku. Mám to v diářku. A volala ti Milena?

- Nevolala.

- Určitě ano.

Uklidňuji ji, ale sama skrývám zděšení. Takhle to začínalo u maminky.

Měli bychom v půl desáté vyjet k Lindě. LP dostává platby od LIndy za faktury. Ano. Z velké lásky je obchod. Natahuje, zdržuje, prodlužuje čas. Vystavuje faktury, A dělá skopičiny. Naschvály. Obě jsme měly s Lindou vidinu, že s ním dožijí… Ó! Ani po třech manželstvích se nepoučil. Neuznává, že chod domu něco stojí. Energie, praní, prací prášky, toaletní papíry, čisticí potřeby, kosmetika, převlékání postele, jídlo… Ty vorle! Nenastavila pravidla.

- Mami, víš kolik mám teď fakturu za květen na elektřinu? 2800.

Spor začal v únoru, kdy si pořídil super drahou luxusní vířivku. Žádné nafukovací plivátko. Měsíční faktura za elektřinu přes šestnáct tisíc.

- Přispěj mi aspoň dva tisíce.Nedal. Jeden nemůže druhému kupovat drahé koníčky a platit jim je. Spor se táhl do dalšího měsíce. A dost! Žrout se vypnul. Elektroměr se přestal točit. Hotovo. Točit. Na zdar! Tři měsíce v zimě ho šanovala. Jen odpočívej. Zregeneruj si tělo. Chtěla, aby jel do lázní. Ne, ne. Lázně měl u Lindy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-16-pomoci-k-linde

Vystavuje Lindě faktury na obrovské částky. Skleník základy sedmdesát pět tisící. Zaplatila. A nic. A pořád nic. Konečně se v červnu, kdy už má být osazeno, dostal čas na základy. Měl i sešroubovat konstrukci. To bylo ještě v dobrých dobách, kdy žil v hotelu zadarmo. Prý ušetří šestnáct tisíc.

- Lindo, než on se k tomu dostane, a než mu zaplatíš, bude podzim.

Místo šestnácti tisíc při dodání se nyní platí 22200!! Fa by při dodávce tolik nepočítala. Ale nyní platbu navýšila. Dobré! Kopnout pod koleno. Nedodržel slovo. Ve středu přijedou skleník namontovat.  My jsme z chudých poměrů. Takovéhle obchody neuzavíráme. Maminka byla činorodá. A uměla udělat z prdu kuličku. Svou pílí, prací, úsilím, prodejem jablek ze zahrady, přičinlivostí a za pomoci babičky koupila v šedesátých letech půl dvojdomku. Všechno musela opravit. Jednou jsme se vzbudily, plot spadl. Nový plot. Podřezat dům. Novou zásep, okno, přistavět koupelnu… V životě by neuzavřela nevýhodný obchod. Místo šestnácti tisíc vypláznout dvaadvacet tisíc dvě stě. Neslýchaný naschvál. Svět se točí dál.

Přijeli jsme na pomoc. Prostředkem skleníku vede široká ulička.

- Lindo, to je škoda prostoru.

Péťa dodává:

- Proč je to tak hluboké? Tady je o deset tisíc materiálu zbytečně navíc.

Hlavně centrální ulice je vysypána hrubým štěrkem. Kdo to kdy viděl. Je to naschvál? Vybíráme štěrk do kbelíků. Péťa ho odváží na druhou stranu pozemku. Na kolečku nabírají červenozem. Naváží ji do skleníku. To stačí. Teď už se zasype pytli černozemě.

- Mami, v Baumaxu mají pytel ve slevě za stovku. V Mountfieldu za dvě stě padesát.

Velím:

- Přestávka! Výměna mečů! Přines tři poháry filtrované vody.
Vzala jsem pro každéo hydrate. Zavlažujeme tělo. Doplňujeme minerály. Dnes má být tropický den. Taky je. Mé bílé tělo se opálilo do červena. 

- Tady máte každý tyčinku. Třešně součástí svačiny.

Malá svačinová pauza pro osvěžení.

- Hotovo. Jedem?

- No kvůli tomu jsem sem nemusel jezdit. Co tam máš dál?

- Potřebovala bych odsunout komposter dál od skleníku. Abych tu měla prostor na túje. 

Smějeme se. Kompostér někdy v březnu dubnu omylem horkým popelem podpálila. Má nový.

- Víš co, rozložíme ho.

- To budete dobří! Tak hlavně, abyste ho složili.

Jak řekli, tak udělali. Já mám hlavní fci. Zasunovač spojovacích lišt. Povedlo se.

- Tak ten kompost ještě naházíme zpátky. Má se přehazovat. Přijdeš na brigádu k nám. My ho nemáme přehazovaný a takhle krásně se nám netvoří černozem.

- No, Lindo, my máme dva komposty, a černozem kupuji v Mountfieldu.

- Protože ho má na sluníčku.

- Taky na tom něco bude.

- A nepřehazujeme ho.

Bacha, nebezpečí. Že by se schylovalo k přehození i u nás?

Bereme po kbelících vrstvy. Hned je to hotové. Tak teď už jedeme.

Doma sportovní výživa. Sprcha.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-16-kremiky-a-balzamy

Tak kterýpak balzámek dám na své spálené tělo? Léčivý.

- Já si dám jen polévku. A měla bys zavolat sousedce. Slíbilas´   jí včera…

Chci si vypsat od Tatiany pohyb a působení planet na tenhle čas. Jsem úplně mrtvá. Vedro. Potřebuji odpočinek. Volám sousedce, že už jsme doma. Zas přijde na třešně. Jsou krásné. Nádherné. Černají.

- Peťuš, dostala jsem hlad. 

- Já docela taky.

Sousedka si natrhala košík. Obědváme pozdě, ale s chutí. Nové brambory nemají chybu. Lehám si na houpačku. Poslouchám Žítkovské bohyně. Usínám. Budím se. Vracím video na TV Šalingrad. Zase spím. Petroušek odjel na fotbal. Je tu.

- Jdeme zalít, pojď!

Vstávám z houpajdy, kde jsem si dnes ani moc nepohověla. Žofie spí na druhé houpačce. Mourek pod ní. Zaléváme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-16-vecer

Petroušek nosí konve. Já zalévám, protože vím, kde co mám. Hotovo. Petroušek sedí. Pokuřuje. Sedám si u branky na schůdek. Máme to tu moc hezké. Svět se přes všechny kotrmelce stále točí dál.

- Podívej, Žofka si tě všude najde. Vlezdoprdelka. Ta tě miluje.

Žofinka kolem mě děla přemety, válí sudy, reaguje na mé slovo.

Volám synovci Mijankovi. Seznamuji ho s ranní návštěvou jeho maminky. 

- Teto, teď jedu od ní na kole. Ona  potřebuje hodně pít. Aby naředila krev. Nefungoval jí dobře mobil. Olda jí koupil nový, ale ještě ho nepředal. Jezdím třikrát týdně, Olda dvakrát. 

- Jé, kluci, tak to děkuji. Děkuji  moc!

 Byl to hezký den. Moc hezký. Děkujeme za něj.

Á, slečna Žofie buší na okno. Jdu ji pustit. Tady v obýváku smí. Jinde nereaguji. Vzala na vědomí. Dvě hodiny. Touhle dobou, v zimě dřív, třeba už o půlnoci, se vrací domů. Mourek v zimě spí doma. Ale teď nocuje venku. Hlídá si prostor.

No jo, je třeba si hlídat prostor před vetřelci. I na světě i v životě i na dvoře.

- Žofi! Žofinko!

Spí vedle mě. Jen stříhá oušky. Jdu taky spát.

Dobrou noc!

P. S.

V naší škole jsem na jaře asi po dva roky nacházela usušeného rorýse. Zjistila jsem, kdo to je, jak to s ním je. Další rok jsem si ho vyhlídala. Snesla jsem ho z půdy. Položila na opěradlo lavičky. Vypadal, jako že umírá. Zdání. Najedno zakroužil nad dvorem, nad školou, velkými kruhy se vznesl do oblak.

Z FB

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-15-rorys/1679294393

Deštník

Pokud jednoho dne uvidíte rorýsa ležet na zemi s roztaženými křídly — nebojte se a nespěchejte k nejhorším myšlenkám. Není zraněn a neloučí se se životem. Jen je to — pták nebes, který omylem skončil ve světě, kde je vzlétnout sám téměř nemožné.Rorýsi — věční poutníci oblaků. Jejich krátké nohy a dlouhá křídla jsou stvořeny k letu, ale ne ke vzlétnutí z pevné země. Tam, na nebi, se cítí jako doma, ale na zemi se stávají bezmocnými.V takovém okamžiku potřebují kapku tvé péče a lidské účasti. Jednoduše zvedni rorýsa na otevřenou dlaň, zvedni jej trochu výš… Dej mu šanci vzpomenout si na nebe. A pokud je s ptákem vše v pořádku, pocítí vítr a bez obav rozepne křídla — a znovu se vydá vzhůru.Jen ho nevyhazuj — je to nebezpečné! Pokud je rorýs zraněný, nebude schopen vzlétnout a znovu dopadne na zem. Pak už potřebuje pomoc veterináře.Někdy, abychom vrátili někoho do nebe, stačí jednoduše natáhnout teplou dlaň a dát mu šanci na let.
Někdy to velké začíná malým dobrým skutkem.