Žít v zažrané špíně s blechami - nee! Manžel mě vyvezl na fréze :-)

Sobota. Rekonstrukce domečku už měla být hotova. Čtrnáct dnů. Fa Herbalife Nutrition nás učí: Nemít nemoc abych, kdybych! Občas se jí nakazím. Pomoc jednoduchá. Zvědomit mysl. Hotovo. Dnes se o mě abych kdybych otřelo. Kdyby mě nezradil spolužák okenář, nová okna by byla už od konce července vbudovaná. Takhle dvojí pinožení s úklidem. Jeden úklid po elektrikáři. To jsme si daly! Linda objevila rychlé roty blech. Následné dny jsme se bála do domečku vstupovat. Pokladač linoleí se nebál. Dostal dávku. Jen kvikal - hoď sem ten spray! :-) - Akce deratizace v tomto týdnu v úterý. Povedlo se. Doufám. Jed nás ještě dnes dráždil; kýchání, smrkání... Následně skvělá práce náhradní okenářské fy. Mám tendenci špaletová zaměňovat za špaldová :-) (hodinky jako holínky, obojí se natahuje)  Tři dny intenzivního snažení. Okna vylámána bez poškození fasády; 

špalety vyzděny, zahlazeno, vsazeno za tři dny. Luxus. Zedník a malíř - průběžně škrábal, sádroval, tmelil, maloval - skvělé. Čtrnáct dnů se v domečku vyskytoval po chvílích. Nenápadně. Během práce elektrikáře škrábal malbu, zahazoval díry s novými kabely. Po okenářích tmelil... Dnes domaloval.

Máme druhý úklid za sebou. Tlapky mě bolí. Ručenka unavená. Ještě štěstí, že jsem na úklid nebyla sama.

Tak - sobotěnka!. 

Vstávat. Den D. Co s sebou? Hadry, kbelíky, lavory, vysavač na okna... Petrouškovi svačinu. Linda přijela. Nakládáme. Odkud začít? Všechny dveře nemyty deset let!! Nemyslitelné. Ano, někteří tak žijí. Zásuvky nové. Ty z loňského ledna - nová elektřina v půli domu - nečištěné, špinavé. To svět neviděl. Zdvihám obočí. 

Jdeme do obýváku. Linda špígluje okno. Myju plynovou trubku od barvy. Stírám linoleum. Znovu zaschlé fleky. Tentokráte nedostávám sádru. Maltové kupičky od zedníků. Kapky malby. Poledne. Přijíždějí noví. Měří obývák. Mají půlhodiny do zavírací doby. Jedou koupit koberec. Konečně. Po deseti letech bude linoleum v obýváku zas přikryté kobercem... Co to značí? Nutnost údržby, luxování... :-)  Dle zkušenosti - linoleum se přece udržovat nemusí. Celý rok. :-)  U nás denně smetám Micčiny jehličíčka, centrál polyká drobky, chlupy, vlasy, co mi odpadne z linky. Vytírám dlažby. Lina okolo koberce. Luxuji. A furt tu mám špínu a brabuky. Ometám. Chytám... Náš domeček byl zabalen do černých pavučin. Doslova. Lustr - půjčila jsem z jemných dřevěných lamel - ten už nikdy nedočistím. Rozlámal by se. Z cizího krev neteče? Měli jsme ho v paneláku... Byt v paneláku pronajímáme cikánům. Udržují nám náš krásný byt. Mají náš původní lustr. Myslím - uvidím - bude v pořádku. Váží si. Vana čistá... Někteří naši by se k nim mohli jít učit uklízet. 

Jdeme na kuchyň. Zaclání tam skříň z maminčiny ložnice. Tu vystěhují ještě dnes ven. Linda okno. Já zásuvky, vypínače... Nekonečné!!! Nemožné! Jak se to stihne za rok a půl zamastit. Nový sporák tři měsíce. Volám:

- Peťuš, prosím tě, přivez jemný písek. Najdeš ho... A nezapomeň přivézt dvě láhve octa.

Pískuji, pískuji, pískuji. Dveře - ze všech stran - zadělané černou mastnou špínou. Omakané. Naši vnuci vědí, že mi nesmějí sahat ani na zdi ani na dřevěná futra. To bych chodila stále s handřičkou. Myju linku. Kachličky nebyly myté, co se maminka odstěhovala. Omývám, vymývám, leštím... Stále měníme vodu. Špína, špína. Zašlá špína. Jdu smést myší exkrementy z regálů ve špajzce. Omývám dveře do špajzu. Hlavní vypínač u sporáku - ty vorle, hnědě zablitý. Kachličky u sporáku -tam jsem nechala loket. Nový sporák - knoflíky omýt. Plotny si nová hospodyně ořeže nástrojem - mám doma taky žiletku na sklo...

Jdu do sklepa.

- Lindi, tady jsou krásné staré sklenice. Vidíš? Vyrovnané na sklepním okýnku. Uložíme je do skříně. Vyhodíme - podívej, od šťávy, od becherovek. Nejsou vzácné. Tyhle staré, ty si namaluji a daruji.

- Mami, ty jsou vzácné. Nikomu je nedávej. Jsou na koření...

Mají krásná skleněná víčka. Stará doba. Mé dětství. Otevírám okýnka. Vynášíme maminčiny ztvrdlé barvy.

- Lukáši, jsou tu dva soudky uhašeného vápna. Připravené na bílení. Sklep se bílí vápnem. Dezinfikuje se. Pozor na oči. Vždycky jsem měla od mytí dírky na polštářcích prstů. Rukavice!

Vynešeno.

- Okýnka zavírejte kvůli myším.

- Dáme sem síťky. Ať dům větrá.

- Skvělé!

- Mami, jdu nahoru. 

A já jdu do letní kuchyňky. Omývám skříňky zvrchu. Jsem já to hnidopich! Omývám nábytek ze všech stran. 

- Mami, pojď mi pomoci.

Nechávám kuchyňku. Vybíhám nahoru do ložnice. Myju okno. Linda čistí mou studentskou mansardu. 

- Tady jsem přivezl ocet, písky - našel jsem v kuchyni i v koupelně. 

- Peťuš, pojď rozdělat trubky od kamen. Kamna se musí vyhodit. Měli tam alobal - nebezpečné.

- Trubky nejsou zanešené. Topili tu?

- Topili. Ještě v den předání Linda vynesla asi šest popelníků- s vajgly, pružina z kalendáře... Nekonečné. Včera jsem u stromu vysbírala filtry nedopalků. Linda minule sypala popel ke stromům... Náš popel doma - čisťounký. Déšť ho zaplaví do půdy. Topíme jen dřevem. Každoročně nám kominík kouká zrcátkem do komína. Chválí. Prý je vidět, že pálíme jen dřevo...

- Mami, já už jsem unavená.

- Já taky.

Petroušek zametá podlahu. Linoleum malíř shodil z okna na dvůr. Máme hodně co odvážet do sběrného dvora. Linoleum - krásné. Nezlámané. Měli jsme ho v dětství v podnájmu. To musela mamka kupovat ještě s tatínkem. Nebýt blech, nechala bych ho tu. Je mi šedesát čtyři... Sloužilo by. Pro mě ztráta. Koho to zajímá!!? Pod ním musel deratizér nacákat jed. Blechy se drží ve dřevě...

Už sotva pletu nohama. S vodou dolů. S vodou nahoru. Zapomněla jsem ocet. Dolů. S octem nahoru. Vylézt na okno. Seskočit. 

- Mami, jdu na schody.

Petroušek je zametl. Teď si uvědomuji. Půda - tam je binec. Půdu necháme na Indy. Rozuměj na jindy.

Kuchyň vytíráme halabala - v pondělí nové lino. Dodělat okno v kuchyňce.

- Nechci tě naštvat, ale okno na záchodě je potřeba...

- Ajo. Zapomněla jsem.

Bavím se při práci cvrkotem u sousedů. Petrouškův bratr. Zkracuje třešňovou větev. Pokouší se. Nemá asi odvahu. Petroušek kybicuje:

- Prosím tě, ten žebřík vytáhneš až bude opřen o kmen. Pak tam vylezeš.

- Tak mi to pojď předvést. 

- Prosím tě, já ti tam vlezu.

- Peťuš!

- Já vím!

- Peťuš! Vzpomínáš, jak jsi loni předvedl ručkování z vrby?! Byl jsi rychlejší než žebřík!

Smějeme se. Soustředím se na okenní tabulku. Mezitím Péťa předvedl svému staršímu bratrovi svou šikovnost. Větev je uříznuta.

- Peťuš, proto tě mám!

- Mami, já jedu.

- Jedu s tebou.

Rychle dodělávám ještě WC. Ty vorle, to bylo humusu. To nebylo mytí po zednících. Ti si to uklidili na lopatku. To nebylo otírání prachu. To bylo dobývání mastnoty, černoty, zažrané špíny. Nechápu. Po malování myju ihned vypínače, otírám futra, stírám podlahu. Mami, tvůj domeček zas září. Ale dalo to fušku. Vylepšila jsem ti ho.

- Mami, jdu se osprchovat.

Zatím proplachuji quinou, rýži, namáčím houby, krájím kolečka mrkve. Na páru krůtí prsa. Cibuli. Rajčata. Hodně rajčat. Naše. Moje. Kořeněná. Přírodní. To se nedá s umělou hmotou z jedovatých španělských a italských japanů srovnat.

Hodujeme. Sedám si do křesla na sluníčko. Popíjím víno. Linda se vrací do Phy. Přijela jen na otočku. Usínám.

Petroušek odpojil sporák, linku. Už je tu.

- Peťuš, pila jsem víno. Chci jít na zahájení Theatrum Kuks.

- V kolik tě mám vzbudit?

-  V půl šesté.

Neusnula jsem.

- Jedem?

- Jedem. Blikej do Bastionu.

- Ne do Kuksu?

- Ne, ne, tam kde jsme byli na masopustu.

- Nikde nikdo.

 V duchu si říkám:

- To by sis přál, viď? To není tvůj šálek kávy. To není honění se za kulatým nesmyslem. Jo, tkahle fotbal, hokej, florbal, ping-pong... 

Nahlas vděčně: 

- Peťuš, tady se mi to tak líbí. Znám to teprve od loňska. Překrásné místo. Tady přes ulici pracovala mamka. 

V prachárně u vchodu stojí profesor Bohadlo. Muzikolog, dramaturg, kritik, hudební pedagog vedoucí hudební katedry na PdF. Jeho syn herec. Jeho dcera ředitelka festivalu Theatrum Kuks. Obě jeho děti dnes hrají. Vítá nás. Vstup volný. Petroušek vhazuje symbolickou stokorunu.

- Dobrý večer! Máte tu syna?

- Jj, je tam...

Slečna mi nabízí program na celý festival. Pamatuje si mě z minulých let. Beru i dnešní program Jedem s medem:

Ať vír tě unáší, ať v kole praskaj kosti, v bělostném rubáši sejdem se na věčnosti." Vaše ctnosti a neřesti na jednom voze!Tři příběhy o činech hrůzostrašných, děsivých i bohumilých a jedné spravedlnosti. Od neřesti k ctnosti a naopak. Píseň kramářská o vdově od Jaroměře, baladický minimuzikál a lidová loutková hra. Potulní komedianti a divadlo s velkými dřevěnými marionetami na voze. Třídílná pouliční inscenace na motivy kukských soch (Ctností a Neřestí a dalších) od Matyáše Bernarda Brauna.Nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten již po devatenáct let spojuje moderní umění s barokním, komické s tragickým, vznešené s přízemním. Jeho představení jsou Grandiózní, Energická, Inteligentní, Smyslně Svůdná, Laskavá, Empatická, Rytmická, Strhující, Hravá, Okázalá, Fantastická - a především komediální! K barokní inspiraci přistupují s autorskou svobodou, mísí původní s novým a činohru se zpěvohrou, loutkohrou i tancem. Svá představení pravidelně uvádí v pražské Vile Štvanice

Pevnost Josefov - Bastion No. I a podzemí

Geisslers Hofcomoedianten

- Já jsem to divadlo před dvěma lety viděla na nádvoří v Kuksu. S vnučkou.

- To ne.

Jde kolem umělecký ředitel Per Hašek. Hezky se usmívá.

- Paní viděla Jedem s medem v Kuksu.

- Jo, loni.

- Těším se.

Divadlo skvělé. Vynikající. Všichni by řekli úžasné - ani náhodou. Vůbec není strašné. Perfektní. Výborné. Specifické. Nadšená!

Potlesk. Jdu za Bohadlovými. Srdeční! Milí. 

- Hezky vás zas vítám v pevnosti. Vzpomínáte?

- Ano, ano.

- Kolo, sedlo. Výlet na kolách z Kuksu přes pevnost na Starý Ples.

- Ano, vzpomínám. Přijedete do Kuksu? Uvidíme se?

- Uvidíme. Těším se. Na konci týdne - klasika. Školení. Ale mám v plánu... Budete hrát v šapitó? Doufám, že bez roušek. 

- Lístků je jen sto. Jinak... 

- Jinak si nenasazuji. 

- To byste musela koukat z velké vzdálenosti. 

Loučíme se. Slečna u vchodu: 

- Uvidíme se na Theatrum?

- Uvidíme. Těším se!

- Peťuš, pojď nahoru na hradby.

Prohlížíme si um barokních inženýrů. Inteligentní mozky. Důmyslná stavba. Chátrá. Dnes na Sněžku není vidět. Výhledu brání stromy... Pozorujeme kozy, ovečku. Po promenádě kráčí člověk. Tam dole jsme chodili za ruce ve dvojicích se školou. Vykloním-li se, dohlédnu do Dolíku. V Dolíku  se odehrávaly hodiny tělocviku na prvním stupni. A odpoledna se školní družinou.

- Tak jsem tě vyvezl na fréze. Jsi spokojená?

Řehtám se. Stále se řehtám jeho řečem. Dnes si utahoval z našeho mladého nájemníka:

- Lukáši, zapojím ti sporák. Za osm stovek.

Lukáš ho vyvedl z omylu. On to umí. Petroušek mu na papíru ukázal, kam co, která barva, který drát. :-)

Večer. Jsem šťastná. Jediné trápení - maminka. Jak mi ji systém zdevastoval. Jsem vděčná aspoň za to, že když zrovna šmejdi nestáhnou mříž, s ní mohu trávit čas. Omezený tím, že chce čůrat. U ní v pokoji jsem ji mohla vysadit. Být s ní dvě hodiny...

Díky Vesmírná inteligence. Bylo to dnes pracovní. Náročné. Úmorné. Ale taky krásné. A děkuji, Lindo, že jsi mě v tom zase nenechala. Kdyby byla mamka, myly bychom spolu... Ale to už nikdy nenastane...

Dobrou noc!