Zítra poslední, pak zas až za čtyři roky...
Sedím v poloprázdném obýváku. Mour je zmaten. Tak rád by si vyskočil ke mně na gauč. Ten mizera dojel zbytek Zrzčiných granulí. Poprvé jsem ho po týdnu neuhlídala. Tak pěkně mu držím dietku. :-) Hajzlík. A jak on umí hrát. Jeho granulky odvážím, celý den mu je servíruji v intervalech. Předrahou kapsičku mu dávám po lžičkách, no, po lžících. Když krmím Zrzečku, leží nedaleko. Dělá, jako že spí.
- Mě její misky nechávají klidným. Nezajímají mě.
Šmejd jeden. No, OK. To si Moure budu pamatovat. Zrádce a podrazáky nemám ráda.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-15_Snidane_-_limitovana_edice_ananas_kokos/
Od rána se chystám ke skoku. Zítra začnu malovat obrovský obývací prostor s kuchyní. Mlsám k snídani kokosovo ananasovou příchuť. Nesmírná dobrota.
U snídaně zírám. Lezou mi oči z důlků. Ivana Smetanu přišli vyděsit zakuklenci v civilním autě s tmavými skly. Bez pravidel. Bez písemného upozornění. Smetana není z ničeho obviněn. Neprovozuje nezákonnou činnost. Jen poukazuje na nezákonnost. Dva v rouškách v kapucích jak feťáci. Nemají příkaz, přesto se pohybují na soukromém pozemku. Na rukávech pásku POLICIE. Přivolaná hlídka policie, ještě druhá. Zjistila, že se jedná o policisty. Zvrtali akci. Jeli tři sta kilometrů z Hradce do Ostravy zbytečně. Odpoledne už právník Růžička podává to, co je potřeba... Co se to tu děje? Divoký západ? Ivanu Smetanovi přijeli na pomoc lidi z vesnice. Policisté bez soudního povolení chodili po pozemku jeho tety!! Oni normálně chodili tam, kam ze zákona nesmějí.
Dnes jsem postupovala v protisměru. Pěkně jsem omývala serepejtle v obýváku. Vynášela je do zimní zahrady. Vždycky to dělám obráceně. Všechno vynesu. Vymaluji. A pak postupně myju, vracím zpět. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-15_Boty_na_bezky_-_upresneni/
K večeru jedu mezi lidi. Říkám tomu na nákupy. Activsport. Vezu si své nové vložky do bot, koupené boty na běžky. Prý možná budu potřebovat menší. Jé, nemám tu svého šikovného prodavače. Trošku mi připomíná Volného. Ten prodavač umí prodávat. Odborník. Koupila jsem si díky němu svou kosmickou lyžařskou přilbu. Poprvé použila hledí i mimo sluníčko. To se děsně míhá sníh. Nevidíš. A se sklopeným hledím vidím. Jenže to není přílba za tisíc nebo dva. Taky mi doporučil mé nové přezkáče. Nacvičuji vždycky den předem, jak se do nich leze. To je věda. Speciální ponožky. Levá. Pravá. Letos na jaře jsem si koupila nové carvingy. Totiž jsem jediná, kdo ještě jezdil na špičatých. Jsme dva - já a Péťa. Od budoucí sezony už jen Péťa. Mám novou bundu... Docela jsem se ohodila. Přichází mladý kluk.
- Vy mi asi neporadíte, co?
- Asi ne.
Přichází o něco starší. Hned věděl, nač se jdu zeptat. Ukazuji mu své krásné darované speciální vložky.
- Je na nich vidět, že nejsou obyčejné.
- Přišla jsem se zeptat, jestli si nemám vyměnit boty za o číslo menší.
Jde pro ně. Vyndávám originální vložky z bot. Vsouvám ty mé. Jedna noha bezva. Druhá méně.
- To je ta menší?
- Ne, máte obě svoje, ale každá noha je jiná.
- V tom případě si ty menší určitě nevezmu a nechám si ty Krakonošovy.
- Na to nedbejte. Já mám boty v rozmezí - 41-45.
Valím oči.
- Mně se noha zvětšila.
- Ano, klenby ji roztáhnou do délky i do šířky.
Kluk mi poradil skvěle. Chválím ho.
- Víte, já tu mám svého prodavače...
- To je můj táta. On je tady jen o dva roky déle.
A zas mi málem vypadly oči z důlků. Má skvělého nástupce. Hlavně aby šly obchody. Spokojená. Doktorka neochotná. Termín na 19. Teprve bych si šla pro prý nadstandard - poukaz, pak by mi čtrnáct dnů vyráběli něco, co nebudu nosit. Protože jsem získala zázrak.
Prodavač si se zájmem ofotil letáček. Doporučila jsem, aby se na ně obrátil. Určitě by tam našli sportovní obuv se zdravou stélkou.
Rossmann. Moje pokladní! Hurá. Teď jsem asi dvakrát narazila na takové neosobní robotky.
- Dobrý den! To jsem ráda, že jste zas tady. Já nic nechci! Jen jsem přišla.
Usmívá se. Ví. Obcházím prodejnu. Zkouším na ruku rtěnky, rozjasňovače, stíny, kontury... Nepotřebuji nic. Vůbec nic. Všechno mám. A tak platím osm stovek, ani nevím za co.
- Dám vám dárek.
- A co kupony? Mrkněte mi na ně.
- 15% slevy. Nejde to použít. To je divné.
Hm. Platím.
- Ještě ten dáreček.
Vybírá. Ponožky. Divoké bláznivé. Někomu je daruji. :-)
- A kolik bodů musím mít tady na ta vína?
- Vy už máte! Ale zkuste jít na obchod play. Aktualizovat.
Hned jsem pochopila, co se po mně chce. Po včerejším počítačovém cvičení mi trvá jen minutku, než se zorientuji. Napojená na síť jsem. Obchod play. Rossmann. Aktualizace. Hotovo.
- Už mi to funguje!
Vybírám mezi bílý, růžovým a v černé láhvi. Všechna dry. Mám ráda demi. Dobrá. Beru černou láhev. Už se mi sbíhají sliny. Necelou padesátku. Tak kolik z toho mají, když ti to prodají za pajcku? Vývar, co? Musí se na tom uživit nejen výrobce, ale i obchodník. A články mezi - sklady, dopravce...
Spokojenost. Lidl. Taky nic nechci. Jen jdu mezi lidské bytosti.
- Kozo, pojď sem!
Zní mi to tak povědomě. 😍Koukám. Moje sestra mi někdy říkala ty kozo! Maminka mě oslovovala kozičko. Jo - s tím žebříkem, kdy mi ho postavila na nohu, tak nejprve koni, pak už koníčku. Tak mi někdy řekne Petroušek. Zrovna mi zavlní srdce. Maminčino oslovení. Volám přes prodejnu.
- To oslovujete mě?
- Ne, manželku.
Smějeme se. A ejhle. Manžel Olinky. Olinka nejstarší ze sourozenců - od Simonečky. Simonka - ta holčička s červenou mašlí, jak jsem ji někdy na podzim v roce 81 zachránila před nepříjemným obstoupením třeťáčků. Hajzlíci si ve třech ve čtyřech zkoušeli svou sílu v tlupě. Vzala jsem malou vystrašenou cikánečku za ruku, odvedla domů. Pak se mi dala poznat, když jsem po mateřské nastoupila zpátky do školy. Dostala jsem ji do třídy. Jak mě ta holčička celý její život do čtyřiceti dvou milovala. Jak mi projevovala lásku. Náklonnost. Vděčnost.
- Oli! Peťa mi vyřizoval pozdravy od tvé maminky. Ona prý ví, že chodím Simonce zapalovat na hrob.
- Ví, ví.
- Oli, a tohle je tvoje dcera? A tu máš s tímhle manželem?
- Ano. Dvacet osm let.
Pán se usmívá.
- Já vás znám. Pamatuji si vás.
- Fakt? Ještě z dob Simonky... Oli, víš, že v tom bytě, kde jste všichni šťastně bydleli, žije teď Petrouškova neteřinka? Přišla jsem tam asi před pěti lety. Hned jsem ten byt poznala. Najednou jsem viděla obrázky po zdech. Ptala jsem se, kdo tam bydlel před nimi. Byla to ještě jedna rodina... Tam jste byli šťastni, viď?
- Byli. Všichni.
- A proč jsi koza?
- Tak mi říkal tatínek.
- Ten mě v roce 89 nebo 90 zachránil. To byly divoké doby. Janičová řekla, že jsem ji mlátila. To neměla. Pan Polák a tvůj tatínek mě uhájili. Protože mě znali a od dětí věděli, že jsem nikoho z vás neuhodila.
- Já vím.
Milé setkání. To jsem potřebovala.
- Oli, pamatuji na poslední telefon se Simonkou. Věděla, že je s ní konec. Ještě zavolala, ale já jsem nezareagovala. Nešla jsem se ní rozloučit. Nevěřila jsem.
Pokyvuje hlavou. Loučíme se. Koza. Tak jsem ráda, že jsem se s ní a její rodinou potkala. Měli mě moc rádi. Za jeden bezvýznamný skutek. No, asi ne jen za něj. Měli mě rádi celou. :-)
U pokladny se dívám do aplikace. Minule jsem vyhrála sobí los. Tyčinky. Ve slevě. Bílé hnusy my nekonzumujeme.
- Prosím vás, co znamená tohle? Mohu si vybrat ze tří věcí jednu zdarma. Je to zas podfuk?
- Ne. Máte to zadarmo.
- Tak si mohu doběhnout pro smetanový jogurt?
Běžím pro jogurt. Deset korun mi darovali v Lidlu. :-) To jsou hodní, co? Jak vábí lidi do aplikací!!
Jedu domů dovystěhovat, domýt. Zítra maluji obývák a kuchyň.
https://www.youtube.com/watch?v=t4UOqYHBA2I&t=511s
Dopoledne jsem poslouchala už po několikáté Silvii Rei. Co přináší září - období panny.
Nestrkat hlavu do písku, jsem zodpovědná sama za sebe, jsem součástí lidstva, energie Gaii, ale všechno leží na mých rozhodnutích!! Chci žít jako člověk, jako žena! Jako Slovanka! Tedy konkrétní kroky nyní o podzimní rovnodennosti!! Stačí slovo, telefonát, věta, klik... Konkrétní čin v hmotě!!! Pro mě ne ulice. Jít s kůží na trh!! Jít čelem! Slovo NELZE VZÍT ZPÁTKY!! Nic nelze vzít zpátky!! Ono to je jedno!! Nelze couvat. Lze jít jen a jen dopředu!!!! Posunout se dopředu. Necouvat, nestagnovat. Energie panny lze vnímat jako lehce stagnační. Výmluvy - aby se to vyřešilo jinak. Seto není. :-) Využít energie lva!!!! Energie podzimu - chci a trošku se bojím. Nenechám se brzdit tím, že to nejde vzít zpátky!!!
Nevytvářet výmluvy. Negativní myšlení o sobě! Ne! Jdi dopředu. Konej! Nenechej se brzdit! Sílu máš! Dal ti ji lev. Věř v Boží zásah. :-) A že v Boha nevěříš? Příroda, Zdroj, Vesmír - zní to libozvučněji?
Rovnodennosti jsou výživnější, významnější, příkřejší, hmatatelnější než slunovraty. Slunovraty jsou hravé, zimní ne tak úplně, ale ano, čisticí. Rovnodennosti jsou přímější, více je možné pociťovat. Rovnodennost letošního roku:
Karta start! Rytíř holí!! Nebojí se vstoupit tam, kam se bojí vstoupit andělé. Kůň stojí na zadních, předními kopyty vyrazí vše, co mu stojí v cestě, vyrazí dveře, které možná rytíř považoval za zavřené. Proto si rytíř sedl na koně, aby mu kůň cestu uvolnil. Kůň je odvaha. Je to energie lva, kterou nás vybavil, abychom vnímali vlastní sílu. Rovnodennost je výborným okamžikem vyjet. Nebát se. Je tu velká odvaha vydat se na cestu.
Princezna pohárů: Obrovské emoční uvolnění. Dovolení si v plném rozsahu vyjádřit sebe sama v absolutní pravdivosti, což je podloženo odvahou. Niterně sám sobě nebát se přiznat co chci, po čem toužím. Ti kolem nás tomu nerozumí.
Na období panny - karta Boží zásah. Nic není nemožné. :-)
Přes princeznu pohárů vnímáme uvolnění. Dovolíme si udělat krok, který jsme se báli udělat. Život nám to může zkomplikovat, jenže já vidím, že to dokážu, vedena srdcem, já to zvládnu. Nebát se změn. Boží zásah neznamená, že někdo udělá něco za nás. Bůh není bytost. Nikdo nám neklade pasti, nástrahy, nikdo nás netrestá. Ale taky nás nikdo nepovede za ručičku. Jen nás vybaví duchovní silou a uvědoměním si vlastní moci, kterou máme nad svým životem!!
Období panny: Věnujme se svému tělu, vnímání hmoty ve svém životě jako podpoře a ne překážce. Těšme se na podzimní rovnodennost. Dejme si tam zajímavý cíl a start. Otevřou nám novou etapu našeho života. :--)
Ještě malá rekapitulace. Včera na zastupitelstvu měli asi veselo. Sochu našeho osvoboditele letos konečně nějaké pipiny navrhly odstranit. Nechápala jsem tu zlobu a hloupost. Nebýt osvoboditelů, dnes by se tu holky nenaparovaly! Odstranění se jim povedlo. Kdopak to platil? Jeřáb, dělníky, auto!!! No jo, jenže Boží zásah. Kam s ní! Z Ministerstva národní obrany přišel přípis: Sochu dát do pořádku a do konkrétního data vrátit urychleně zase zpátky na své místo!! A je to. Tečka. :-) Že by se z chaosu rodil řád? Zebilenyn?
No, tak dobrou noc! Je právě 22.22 hod Příznak transformace. Unikátní.
Tak zas zítra!
Dobrou noc!