Zkracujeme jako v Postřižinách

Minulý týden paní, která mě učila fermentovat, napsala, že šla na Jarka Nohavicu. Její klientka zle zareagovala. Vložila jsem zkušenost s muzikanty z Poutníků. Netahejte politiku do umění. To jsem si dala. Prve mě sepsula nějaká. Prý by nikdy netleskala Hitlerovi. Co tím jako myslela? Ona na mě jehly, já do ní vidličky. A zablokovat. Prý do umění se má tahat politika. Karel Havlíček Borovský, V+W, Kryl. Ostře jsem se ohradila. Je rozdíl mezi umělci a obyčjenými lidmi. Nás to tak akorát rozeštvává. Rytířka se odporoučela. Smazala si to po sobě. Netahat politiku do sportu, do umění. Když si chceš natočit politický film, prosím, Hřebejku! Sežeň si peníze, klidně si ho natoč. A kdyby za nic nestál, může se to svést na hloupého diváka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-sytime-se

Ráno klasika. Pořád ještě odpočívám. Dospávám. Šetřím palcový kloubek. Kočky čekají venku. Před týdnem tropy. Dnes zima. Měla bych douklidit svou pracovnu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-pro-radost-pro-nekoho

Zadělávám na bagety. Zdobím chlebíčky. Odnesu je někomu, kdo mě dobře naladil. Petroušek je tu. Zrovna teď ho nepotřebuji. Soustředím se na práci.

O víkendu mi došel toner. Dnes už nejdeš do obchodu. Hodinu strávíš hledáním, porovnáváním cen. Hledáš velikost. Pak ti padne do oka – poštovné zdarma. Aha. Zdarma? A velikost? A cena?

- Petroušku, sháním cartridge. Ale tady není obchod, kam zajít. Nevíš, kde bych mohla koupit?

Neví. Jdu k ntb. Volám do fy, kterou jsem si našla s poštovným zdarma. Jakou velikost prodávají. Nevědí. Jsou velké, malé. Ne, bez označení.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-oaza-uprostred-mesta

Jedu si pro homeopatika. Tuhle lékárnu měla ráda mamka. A majitelka měla ráda mamku. Když jsem jí chodila kupovat jedy, vždycky sem. Milí, vstřícní, ochotní. Neměli-li na skladě, paní majitelka rozvážela odpoledne autem. Lékárnu prodala. Ještě tu pracuje. Vyměnil se z části personál. Příjemné, milé, snažící se. Tenhle dům býval ÚNZ. Sídlili tu obvodní, dětští, odborní… Dole bývala kartotéka. Za sklem se pohybovaly sestřičky v krásně naškrobených uniformách. Pod krkem odznáček s nápisem Sloužím zdraví lidu. To bylo v těch hnusných časech, na které všichni rádi vzpomínáme. Měli jsme lékařskou péči zajištěnu. Lidi chodili k zubaři. Dnes už mladí mají zuby jako noty na buben.

Nádvoří ÚNZu, tedy lékárny, tvoří překrásnou zelenou oázu. Pro oko lahoda. Hlavně – zeleň ochlazuje beton. Je tu příjemeno. Zvuk tekoucí vody příjemně ladí do uší. Krásné dekorace od sochařky, keramičky a výtvarnice MgA. Markéty Škopkové. Přežila svou smrt. Dá se tu posedět. Odpočinout. Pozorovat zeleň.

Stavím se ve firmě, kde prodávají jen originály náplní do tiskárny. A ejhle. Prodejna dočasně uzavřena. Snad do prosince? V případě potřeby volejte… Volám. Popletla jsem si 602 102 300. Vytočila jsem 602 100 300. Jasně, nedovolala jsem se. Nedalo mi to, volám na pevnou. Znovu vytáčím mylné číslo na mobil. Opět ospalý hlas – omyl. Jedu domů. Dokončím objednávku náplně na netu. Nedá mi to. Hledám telefonní kontakt. Až doma jsem si všimla své chyby. Volám. Nic. Házím si na netu do košíku černou náplň  s dopravou zdarma. Petroušek za mnou přišel. 

- Myslíš, že bychom mohli jít prořezat ty smrky?

- Jdeme. Budu ráda.

Telefon. Ozval se pán z dočasně uzavřené prodejny. Čtu název a číslo tiskárny.

- Zavolám za chvíli. Musím se podívat, jestli máme.

Jdeme s Petrouškem na smrky.

Vzadu v zahradě mamka kdysi vysadila malé semenáčky. Sešlo se čtyřicet roků s třiceti. Smrky se derou do výšky. Občas je sestřihneme. Kdysi jsem slyšela, že na okraji pozemku, jmenovali  světové strany, se mají vysadit smrky. Čistí vzduch od negativních špinavých částic jehličkami. Myslím, že říkali severní nebo severovýchodní stranu a jižní nebo jihovýchodní. Už si nepamatuji. Ale při poslechu jsem se radovala, že to tak máme. Říkám to Petrouškovi.

- Peťuš, mamka, aniž by věděla, to intuitivně zasadila dobře.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-zkracujeme-zkracujeme

Umísťuje si žebřík. Má se mnou špatnou zkušenost z řezání vrbičky. To tehdy sjel ze žebříku takovým fofrem, až mě smích zboural. Vypadal jako Večerníček, když pilně šlape na kole. Od té doby vždy, když držím žebřík, Petroušek vtipkuje, že se nechce honit po špryclích.

- Držíš?

- Peťuš, držím. Hlavně – jsi opřen do korunek.

Stříhá. Těžká práce. Pomalu bere špičky všem.

- Moment, Petroušku, zvoní telefon.

Ano, mají. Ano, mohu si dojet. Ano, a ihned. Ano, kolega musí odjet.

- Peťuš, jedu pro toner. Zatím si zakuř. Nelez nahoru!!

Přijíždím k zamřížovaným dveřím. Volám. Hlavně si nepopleť stovku a sto dva. Mám jít po směru domu k bráně. Vychází pán. Nese fakturu, toner.

- Je to tenhle?

Vytahuji svůj původní.

- To je jiné číslo. 

Do toho volá pán. Tenhle mu říká, že toner není správný.

- Já jsem to popletl. Počkej, podívám se do skladu… Zavolám.

Pán, který už měl dávno odjet, se vrací zas do domu. Za pět minut je tu s novou fakturou. Chjo. Platím hotově. Mizí v domě do pokladny. Čtvrthodinka pryč.

Co dělat? Teď je to správně. Jsem ráda. Jedu pomáhat Petrouškovi. Ó, závory!  

- Tys´ neposlechl! 

Vylezl si nahoru. Zakrátil zbývající vršky smrčků. Má hotovo. Vezu obrovskou popelnici na bioodpad. Vkládám větvičky, větve…

- Peťuš, jabloň nestříhej, ať neoklepeš jablíčka. 

- Uvař mi kafe. Zvládli jsme to. 

Je tu elektrikář. Toho mám ráda. Kdysi nám tu na stravbě brigádničil jako student. Jeho táta tu roztahal všechnu kabeláž. Naše zrcadlo na chodbě je na dotyk ukazováku. Už hodně let nesvítí. Jen když se vypne proud, rozzáří se. Myslím, že bude opět fungovat. Elektrikář dostává nohu bagetky domů. To zavazuje. 

Nemohu si zvyknout, že je chladno.

- Peťuš, je mi zima.

Stěhuji se na sluníčko na houpačku. Usínám únavou. Ze spánku mě pořád budí jekot dětí za plotem. Babička je napomíná ostrým hlasem. Nepříjemné. Burani. Probouzím se.

- Petroušku, je tam zim a hluk. Pořád mě budili. Jdu se nahřát na dlažbu.

- Mourek už je po večeři, Žofku budeš muset poprosit, jestli by si dala.

Jdu umixovat koktejl.

- Peťuš, za brankou jsem viděla krásné mladé kopřivy. Ty bys se mnou nešel? 

Ukazuje mi, jak odemknu řetízek.

- Peťuš, jenže s tebou je to pohodlnější, víš?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-funguji-jako-mlade-i-ted/1722642620

Slyšela jsem, že ne do 15.5. jsou kopřivy léčivé a chutné. Po osekání mladé výhonky zas mohou posloužit jako ty jarní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-24-budouci-ocet

Krájím jablíčka na ocet. Linda mi dovezla bedýnku jablek. Hodí se. Jsou drobounká. Mám otevřenou Bosorku zo stareho mlyna. Zelenou bosorku. Před dvěma lety jsem podle jejího návodu vyrobila domácí jablečný ocet bez chemie. Na všechno. Jen se nesmí dotknout kovu. Mourek mě pod nohama hlídá.

Devět. TV Šalingrad mi vypadává. Otevírám XTV s Karol Stonjekovou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-2024-sila-charakteru

Výstižně poukazuje na nehoráznost vystoupení prezidenta dvakrát v roce. 21.8. a 17.11. Pokrytectví, křiváctví. On čekal na svobodu? On? Příslušník ozbrojených sil? On? Který se převtělil do nových podmínek bez lustračního osvědčení? Tenhle člověk káže u rozhlasu?

Má tu hodně podporovatelů. On je totiž krásný. Krása charakter nezakryje.

Dobrou noc!