Zkrášlovací. Se svými. S maminkou. V zimě. Ve štěstí! V lásce

Dnes výlet. Huráá. Po obědě.

Ráno. Jedním okem - asi prší. Spím dál.

- Mňau!

- Přestaň!

- Spím dál.

- Mrau, mráááu!

- Micko, nech toho!

Spím dál. Nenechá. Musím otevřít oči. Uau. Mraucanda mraucá, ale zvenku. Pacičkou se dobývá. Vyskakuji, pouštím ji. Minulý týden měla vytažený z boudy svetr. Rokovali jsme s Peťulkou, kdo. Kocour? Nebo Micka chtěla mít v boudičce jen seno? Svetr přes zimu navlhl? Nebo nějaký kocouří drzoun ho označkoval a vyhodila ho? Ustlal jí ho znovu do boudy. Dnes ráno - svetr na schůdkách. Záhada. 

Vyrývám pampelišku a trhám trošku žabince. Snídaně. Jakou příchuť si dnes namixuji? 

Jdu pracovat. Vyřizovat. Zařizovat. Pomalu si chystám košík. Na poslední chvíli svářím vodu do termosky. Do cykloláhve si vařím čaj. Balím poslední kousek dortu. Hlavně nezapomenout na hrneček, lžičku, ubrousek. Mám vše? Kontroluji znovu, ať se nemusím doprošovat. Lije. Chjo, nechci si nechat mířit teploměrem na hlavu. Mám tam šišinku. Nepotřebuji se vystavovat jedům. Okamžitě kůží prosáknou do krevního řečiště. Já budu kupovat pomalu za dvacet tisíc somavedic, budu mlít svou mouku, vyrábět své máslo, nudle, strouhanku, péci chleba, máchat v octu, okna čistit taky octem a pak si nechám zaprasit tělo denním jedováním?! NE! Je to násilí na ovčanech. A s jakou poctivostí, vehemencí a s jakým gustem se úředníček snaží, aby opravdu dostál všem požadavkům, příkazům a přáním páníčka. Haf, haf! A ten zas svého páníčka, a ti zas svých páníčků. Tak páníčkové! Je třeba udělat vám pápá!!

Snaška volá:

- Jak dnes?

- Dnes mezi polednem a půl jednou vyjedeme. Až budu odjíždět z domu, zavolám.

Dohodnuto. Ještě poslední hovor. S novou klientkou. Alenka. O dva roky starší. Nádherná bytost. Milé popovídání. Začala Herbalife dva dny zpátky. Ptám se, jak jí jídlo chutná.

- Výborné! Moc mi to chutná!

Zapisuji důležité údaje z rozhovoru. Tato informace mě nesmírně vždy potěší. Chutná.

- Jste zasycená?

- To jsem!

- A co vaše chutě? Medvídci?

- No to jsem vám chtěla říci. Představte si, že já jsem na ně zapomněla. Ani jsem si nevzpomněla!

- A tak to je. Tělo dostane výživu a nemá potřebu zobat, hledat, mlsat.

Kontroluji přípravu, dávkování.

- A co čajík?

- No ten je výborný! Včera jsem šla na autobus. Dala jsem si ho, aby mě to nakoplo. Jakoby vás to probudí.

- On rozpouští tuky v cévách, odpaluje vnější i podpovrchové tuky, obsahuje zelenou guaranu. V ní nepražený přírodní kofein. Bystří mysl. Mozek.

-  Člověk má roky. Furt jsem kňučela. Jsem udřená.

Paní si jídlo vzala s sebou. Popíjela. U autobusu domů dopila. A tak to má být. Paní celý život vařila. Stále na nohou. Vedu ji na katalog. Na kurz výživy a správného stravování. Hovor s ní plyne jak víno. Poslední hovor - už musím.

Po půl jedné. Volám. Jedu. Závory nahoře. Cesta volná. Holky už mě zblikly. Vnučka V. dozadu. Jedu na melíry. Snacha měla svátek, narozeniny. Dostane dárek. První - ostříhání. Nejprve já. V. nechce vylézt z auta. Erika mi barví vlasy, balí do alobalu. 

No konečně jsou holky tady. Něco se děje. Mrňavina natahuje. Brečí. Snacha tuší. V. nechce, aby maminka zkracovala vlasy. Bulíme, bulíme. Jdu s ní na krásný dvůr. Ukazujeme si nádhernou dekoraci. Pejsek na nás hafá z pergoly. Odpočívá na posteli. V. se zklidňuje. 


Erika zatím prostříhala Ditu. 

Jdu na odmývání. Hodiny běží. Povídáme, bavíme se o barvách, prohlížíme střihy. Eričina maminka má stejnou profesi.

- Máma mě barvila vlasy. Měla jsem je úplně světlé. A vždycky mě brněly ruce a nohy.

- Přes vlasy?

- No, barva jde vlasy do těla.

Pro mě novinka. A teď ta jejich povinná pěna v DD, ty jejich stříkadla na ruce, ty dezinfekce. Ty žíraviny. Když barva způsobí otravu přes vlasy, jak přímo přes kůži! Tfuj. Znásilňování lidí. A bécani si pěkně natřou madla, držadla, dětem pečlivě osmejčí ručičky, naperou jedy do těla a pak se diví, že má dítě ekzém, alergii, fleky po těle.. Haló, lidiíí, proberte se z hibernace!! Je jaro!! Nazrála doba!! - Cože? Chcete mít papuly obvázané do konce života? Aha, tak modrá pilulka. Hm, a já jsem použila červenou!!! Tak dobré funění do hadru! Já chci dýchat svobodně.

https://www.youtube.com/watch?v=1K8WF_duUso

Skoro čtyři hodiny jsou u konce. Loučíme se. Žádný loket, loket!! Objímáme se. Nasedáme. Stavuji se pro jablíčka. Dobrá. Jedovatá. Ale jen šestkrát stříkaná. Namočím je do octové vody. Nebo jedlé sody. 

A teď mě v DD čeká patlání pěny na ruce. Ne, to nedám. Jsem ráda, že jsem se zbavila alergie na lísky. Ne. Nechci se už odrbávat. Stačil mně před čtyřiceti lety anafylaktický šok. Lidé mohou umřít. Přežila jsem. Týden jsem se vzpamatovávala. Irituje mě státní násilí. A bečení ovcí. A sklopené hlavy.

Holky vyklápím u banky a jedu za maminkou. Lije. Ach! Vystupuji ke vchodu. Čekám v chodbičce. Zas už přibíhá teploměr s paprskem. Svítí mi do očí. A znovu. A ještě jednou.

- Do prčic nechejte toho! Nesviťte mi do očí. Není to příjemné!

- Ale já vám musím změřit teplotu.

Ty vorle, ona to na mě namířila snad sedmkrát. Svítila mi do očí. Jaroušek Dušek se nenechává fotit s bleskem. Mrňata se nemají fotit s bleskem. 

- Ne, já nechci!! Dovezte maminku. A ať to netrvá zas půl hodiny! A poprosím o pořádnou deku. Venku je zima! Minule dostala takovou slinečku.

Maminku mi přiváží pečovatelka dolů ke kapli.

Pusu! Objímám ji. Dnes je dobře usazená. Kdyby mě tak mohla pochovat. Jsem stále malá holka. K pochování. Ke konejšení. Bože, proč už to nejde vrátit! Proč se změnily role? Proč musím hrát tu dospělou! Tu rozumnou! Nikdy nebudu rozumná. Navždycky chci zůstat fanfarónem. Naivní hlupačkou. Naivní, šťastnou ve světě s dobrými lidmi. Ano, paní lékárnice měla před deseti lety pravdu:

- Až postavíte dům, nikam nebudete chtít chodit. Budete v zahradě. Pryč od lidí.

Miluji lidi. Ale s podmínkou! S výhradou. Můj nedostatek. Byrokratům, úředníkům, robotům jdu z cesty. V našem městě mám jednu oblíbenou úřednici na poště. Usmívá se, ochotná, nebuzeruje.

Maminka se mnou pojede na kraj světa. Dnes jsem si přeparkovala z parkoviště na ulici. Vesmírná inteligence mi připravila místečko na ulici. Aby zas nějaká siréna nesahala na cizí majetek.

Povídáme. Zalévám kafíčko.

- Mamko, chyť si hrneček, ať si hřeješ ruce.

Zpíváme. Fotíme se. Pusy dokořán. No, zpíváme, ne? :-) Radost! Zpěv - ozdravující vibrace!

 - Mami, máš ušít dva polštáře, dvě deky. Pamatuješ? Tos uměla. Bylas šikovná. A na dva polštáře a dvě deky potřebuješ na každý jeden metr. Na polštář i na deku je dvacet pět cm prostřih.

- Počkej, to bych si musela sednout. Napsat si to

- Mami, jeden polštář, jeden metr, druhý polštář, druhý metr.

- Tak jestli je na zapínání dvacet pět cm, tak to je půl metru.

- Výborně. A totéž na deky.

Dobíráme se k jednomu metru. No,vzhledem k tomu, že neumím vzít jehlu do ruky, tak slovní úloha ÚB.

- Mami, na louce jsou dvě kozy a dvě kuřata. Kolik je tam nohou?

- To bych si musela sednout.. .

- Mami, kolik nohou má koza?

- Čtyři.

- A dvě kozy?

- Osm.

- A k tomu dvě kuřata?

- To nevím.

- Mami, kuře má kolik nožiček.

- Dvě.

- Dvě kuřata?

- Čtyři.

- A k tomu ty dvě kozy?

Dospěly jsme ke správnému výsledku.

- Mami, mám novou kabelku. Divej! Víš, kolik stála?

- Třicet pět?

- Tisíc. :-)

Gejzír smíchu. Pochopila - nepoměr...

Dnes ví - hurááá - kde se narodila. Ano. V Černožicích. Ví i kdy. Dopřávám jí maliny, borůvky, kousek dortu.

- Mami, chceš Milenu?

- Nechci. Jsem sytá. Jsem ráda, že jsem s tebou.

- Mami, a podívej když jsem k tobě přišla, nebo ty ke mně, vždycky jsi mi něco donesla. 

Dá si? Ukazuji kornout ledové čokolády. Palmový tuk chutná skvěle. A taky skvěle, zaručeně ucpává cévy.

- Mamko, jednou jsem ti říkala, že se mi lámou nehty. Příště jsi mi dala malou krabičku kamilkového krému do kabelky. Řeklas: Natírej si ruce a nehty! Takový, ale velký mi posílala Zlatka v Německa v balíku. Kolika maličkostmi jsi mi dělala radost. Mamko!

Ač je zima jak v psírně, prší, je nám teploučko. Mamka dnes zabalená. Bundu zapnutou. Ruce jsem jí vsunula pod deku. Hodinka utekla. Ještě vyfotit krásné vajgélie. Nádherné. Zbyly tu z původní úpravy. To by se mělo vysekat, zlikvidovat, pane řediteli! Čmeláci opylují v dešti. Vleze si do zvonu, jen prdelka mu kouká. Nedaří se mi fotit... :-)

Už jsme u výtahu. Měřící úřednice nás fotí u rododendronu Ireno, pochop ji!! Umíš odpouštět?

Pusu. Zítra!! Domů! Ťutínek doma.

- Máš tam benzín?

- Nevím.

- Jedu k Edáčkovi. 

- Tak jeď mým.

- Pojedu svým.

- Že bys mi cestou natankoval.

- Podej mi klíčky. Pojď, já ti ukážu, kde se ten benzín měří.

- Ne, ne. Není potřeba.

- Máš štěstí. Máš půl. Koupil jsem ti minule plnou. Udělej mi, prosím tě, zdravé jídlo!

Mixuji mu dobrotu. Stavím do pracovny plný šejkr. Se skořicí.

Je tu. Povídáme. Vyprávím o našem krásném výletu se snachou a vnučkou. Snaše to moc slušelo. Erika ji hezky nastříhala. Žaluji. Nechci jedy, zbytečné vlny, svítit do očí. Nikomu není nic po mé teplotě. Prohlašuji, že se cítím dobře. Co beru Herbalife, chřipka mě obchází desátý rok.

Ještě pracuji. Končím hovor. Za sklem nádherný obraz. Černá obloha. Zapadající slunce osvětluje koruny stromů. Vycházím ven. Kos si může protrhnout hrdlo. Idyla. Telefonuji se svou čtenářkou. Známe se a neznáme. Hovor do Ameriky přes Messenger. Jako když jsme staré známé. Jakmile jdu zahradou, slyším:

- Ztrácíte se mi, ztrácíte se!

Vracím se k wifi. Znovu se producíruji zahradou. Zas se ztrácím. Usedám do zimní zahrady. Petroušek jde zahradou. Mává mi. Směje se. Opětuji. Dlouhý hovor. Srdečný. Děkuji za něj!!

Den končí. Jdu psát.

- Péťa jde. :-)

- Nastala Péťova doba, viď?

- Přijdeš nejdřív ty. Pak mě vzbudí kočka. Holky, s Vámi se nevyspím. :-) 

Pusa. Přijdu.

Nakukuji k Soukupovi. Odborník Prymula. V době korony si říkal epidemiolog. Jenže je vakcinolog. Už toto označení na březnovém letáčku od vlády je zavádějící. Prachy točí v očkování. Cože? Že do konce roku bude vakcína? Ty vorle! A v několika zemích, jo? Vždyť vir mutuje, jak mohou připravit vakcínu? Nerozumím. Bože, ať není vakcína!!

Aréna. Xaver. Zvolen do Rady pro rozhlasové a TV vysílání. Načechrá kavárně peříčka? Jeho spoluřečník pronesl něco, s čím mohu souhlasit:

Chování prezidenta Zemana zpustlo. Zavřeli ho do Lán a partička vládne. Prestiž prezidentského úřadu klesla. Minář si udělal zabíjačku. Bez roušek. Další partička se sešla k hodování v době, kdy se nedoporučovalo... Bez roušek... Většinou, když chrochtají, tak nic. Ale když mlaskají příliš hlasitě - tak něco!
Díky ze velekrásný den! S blízkými. S milými! Vesmírná inteligence - děkuji za bezpečí!

Dobrou noc!