Změna programu - do Kudowy a domů
Copak je za den? Páteček. Ještě se na hodinku vrátím. Vyspáno. Pojedu do Hradečka. Oběhnu tržiště, Yves Rocher, okouknu město.
Telefon.
- Mami, v Lidlu v Polsku prodávají na kuponek máslo za 5,19 zlotých. Normálně za 6,99 Kč. 200 g.
Násobím zhruba pěti. Hezká cena.
- Kuponek si najdeš na polském Lidlu. Asi si ten český odinstaluj.
Jsem trdlo. Odinstalovala jsem si Lidl plus. Polský Lidl mám v telefonu. Ale není to plus. Jsem myslela, že je to jedno. Není to jedno. Jedu. Linda mi poslala svůj QR kód. Ono se řekne semenec. Ireno, hodně zdaru!
Petroušek. To už asi bude poledne.
- Tak co, jsi v Hradci?
- Peťuš, změnila jsem směr. Jedu do Kudowy. Jsem teď v tom úvozu na obchvatu Skalice.
- Tak se soustřeď! Sejdeme se doma.
Jedu lážo plážo. Bude poledne, nikde žádný náklaďák. Ty dva tři ve vysokovském kopci nechávám za sebou. Soustředím se na provoz tak, že jsem zapomněla odbočit. Ty vorle, stárneš! To se mi ještě nikdy nestalo. To ani nebudu nikomu říkat. Rychle se na nejbližším místě obracím. Šup, jedu zpátky. Město a jeho ucpanou tepnu objíždím plynule.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-15_Do_Kudowy_pres_Nachod_-/
Zastavuji u dědka ve stánku. Je dost pozdě, hrozí, že můj stánek, ještě jsem tam letos nebyla, bude vyprodán. Kde je nekonečný výběr různých sort rajčat, cibule loupaná, ve slupce? Příště jeď dřív a dál. Mají tam výběr. Že bych vzala litr borůvek? Ono to nebude litr. Zapomněla jsem, na co to počítají. Asi tři čtvrti kila. Je to jako s medem. Za mého dětství byly sklenice litrové. Pak přišly sedminky. Odkud? Z Evropy? Cenovka na borůvkách letos zvýšena - osmdesát korun. To si v chrámu lesa natrhám sama. V klidu. Dřív jsem vždycky brala košík za čtyři sta. Dnes za pět set. Jakýpak saky s Čecháčky. Tady DPH nezrušili. Pár brambor, dvě obrovské palice česneku, ani letní jablka nemá... Velká rajčata. Budou se hodit. Nakrájím je s paprikami do mrazáku. Nějaký Čech shání nakládačky.
- V devět ráno byly pryč.
Aha, to to já bych polské nakládačky nemohla sehnat, že jo? :-) Mám koupené včera z Lidlu. Na těch mých pár skleniček... pamatujete? Vždycky jsem se rozmáchla a platila tisíc korun. Dnes jen 240. OK. A teď jedu na ten Lidl. Bože, stůj při mně. Ať mi někdo poradí.
Míjím tržnici. Támhle Biedroňka. Hned za ní bude odbočka. Předjelo mě auto. Aha, Ireno, stojíš v pruhu na semafory. Tyhle všechny náklaďáky jedou dál. Blinkr. Levý uzoulinký pruh. Jedu za tím, co mě předjel. Dovedl mě na parkoviště. Nezapomeň na parkovací lístek zdarma. Jdu k automatu. Jak to ta Linda dělá?
- Pane, prosím vás, jak si koupím lístek zdarma?
Slyšíte ten oxymóron? Zborcené harfy tón, mrtvé milenky dech, svítán na západě - naši dekadenti... A já - koupit si lístek zadarmo.
Pán mačká přeškrtnutý zelený a červený čudlík. Leze lístek.
Vjíždím do chodbičky obchodu.
- Hele, tak jsem tady.
To zní, jako když chci vyloupit banku.
- Prosím tě, kde najdu ten kuponek. Dávám si maslo. Maslo extra. A nic.
Vjíždím dovnitř. Beru makrelu, maliny - no neber je. Takové krásné, polské za dvacet pět korun? U nás? Čerta i s rohama. Nemají tu daň. Hledám takové tři zmrazené ryby. Ale ty asi kupuji v Biedroňce. Tady mají chlazené. Nemíním zkoumat v pšonštině, kde byly uloveny. Ne, ne.
Čeští manželé. Paní ho posílá pro parkovací lístek.
- Musí zmáčknout přeškrtnutý zelený a červený.
Paní srdečně děkuje. Je tu asi víc Čechů než Poláků.
- Lindo, jak se řekne krocan? Morák? Ne, ne. to nebude morák.
Jdu očima po balíčcích, které z nám z Čech. Čtu prsní řízky z indyka. Jo, indyk. Žádný morák. Moriak je asi slovensky. Ty jazyky, ty jazyky! Ty nám nejdou. :-)
U sýrů si určitě vyberu. Ale nejdřív hledám to máslo extra. V mém telefonu ne a ne ten kuponek najít. Paní, které jsem poradila, se mi snaží pomoci. Její manžel je šikovný. Umí s mým telefonem.
- Myslela jsem, že se mi ztrácí jen v Čechách. Zas zmizel.
Už je tu. Paní ho prosí, aby mi pomohl. Jo takhle, on si jen přepnul český Lidl plus na polský. Nemám ten plus. Proto nemám ty kuponky. Odinstalovat? Dávám data.
- Ne, tady mají tak pomalý internet, to byste musela někam na druhý konec města.
- Ale to jsou moje data.
- Ale máte tady roaming.
- Vždyť odsud volám do Čech za tarif.
- Ale pořád jste v zahraničí.
Ty vorle, vůbec nechápu, co říká. Z Polska, z Holandu, ze všech zemí zločinecké EU voláme v našem tarifu. Lidl se mi tady nepodaří odinstalovat. Až doma.
- Lindo, ono je to výhodné i bez kuponků, viď? A mají tu tři sta gramů 82% - vyjde to baj oko na čtyřicet. To se stále vyplatí, že?
- Jo, mamko.
- Buď tu se mnou. Ještě chvíli
- Mami, teď už spěchám.
Ptám se mladé prodavačky na máslo z kuponku. Nevie, koza. To ona dobře vie. V zimě na vlecích byli Poláci tak skvělí! Prý k nám rádi jezdí lyžovat, nyní nemohou, už se těší, až to půjde... Jo? A co tahle můra?
Vidím máslo. Poznávám ho podle obrázku. Mají tu taky Pilos. Tři na Lindin QR, tři na plné ceně. Vybírám oštiepkové placičky, sýry - výhodné. Poláci si pro sebe udělají ty nejlepší potraviny. Jo, na vývoz do Čech, tam už o lidi nejde. Nějaká Češka bere zakysanku 30% tučnou. Prohazujeme pár slov, pár informací, pár rad. Ptám se mladé, kde najdu šlehačku
- Nerozumie.
- Víte co? Vy jste tak nepříjemná, my vám to vrátíme, až přijedete k nám do Čech.
Ještě dodávám přirovnání o osině. Vturánu otočila. Slyším slovo zbitie - přitakám, ano, na šlehání. Ukazuje támhle k mlíčkům. Jdu k mlíčkům, tady jsou jen sýry. Hledám očima. Ne, mlíčka tady někde asi budou, ale nevidím. Příště další průzkum. Však tu nemají jen Lidl. Kousek dál je Dyno. A vedle Biedroňka. Ta holka nebyla ještě na světě, když Poláci v Bělovsi na přechodu od nás nosili pivo, lentilky, vajíčka, maso. Živili se jako nosiči. Směli jen určitý počet, tak celý den chodili přes hranici sem a tam. Náchod byl plný polských nakupujících. Tady neměli co žrát. A my jim ochotně prodávali. Byl to kšeft. Totiž to bylo v době, kdy jsme ještě měli.
Volá Boris. FVE. To je prý zkratka fotovoltaická elektrárna.
- Paní Hrobská, jen se hlásím. Pracujeme na tom.
- Tak hezky pracujte! V pondělí se budu za vás modlit.
Volá Kaufland. Nabídli stovku za mou indispozici. Pak pětistovku. Včera mi psali 1500 Kč.
- Dobrý dne, prosím, teď tu morduji aplikaci, jsem v Polsku, prosím zavolejte za dvě hodiny.
U pokladny se ptám hocha, pamatuji si ho, že chci na tři másílka kuponek. Ukazuji mu ho v telefon. Kopii od Lindy. Něco na mě pšonuje. Tentokrát nerozumie já. Ukazuje, abych telefonem ověřila kartu. Ping. Ano. Další tři másla už beru s plnou.
Na platebním terminálu vlevo polská vpravo československá! vlajka.
- Prosím, jak to mám udělat, abych platila v polských?
Ukazuje na červený křížek. Nakonec ho zmáčkne on. Asi dvě stě zlotých. Hezký úspěch mladého sportovce. U nás platím za nákupy okolo dvou tří tisíc.
Spokojenost.
Náchod. Běloves. Obchody na přechodu. Sportisimo... Jysk. Pepco. Tam mě ta potvora za pultem nechtěla obsloužit. Za Radkou Driessen běžela až na parkoviště. Radka ji šla otestovat. Vzala si nějaké mýdlo. Položila peníze na pokladnu. A bez roušky vykráčela ven. Ta mimoňka za ní běžela a štěkala. Radka jen - peníze máte u pokladny. Zavoláme policii. Dávala to v živém vysílání. :-)
Volá Boris.
- Tak paní Hrobská, povedlo se. Potvrzuji termín. V pondělí mezi devátou a půl jsou u vás.
- To hezky děkuji. Budeme se těšit! :-)
Jdu se zeptat do Sportisima na lyžařskou sukni. :-) Velmi milá slečna mi říká, že až na podzim.
- No jo, jenže ty sukně mi chodily vždycky v noci při práci jako reklama. Moc krásné. A já je viděla na vleku. Jedna paní mi povídala, že ta sukně ji hřeje odspodu, když není vyhřívané sedátko. A druhá mi radila, abych si koupila o číslo dvě větší... A já sem nemohu přijet, až budou roušky, protože bych tu měla konflikt. Teda tady ne, ale v Hradci mě nutili.
- Ale to neměli, my můžeme jen upozornit a můžeme neobsloužit.
- No, to taky není pravda, protože v zákoně toto nemáte. Ale jste velmi příjemná, milá a já děkuji. Jdu omrknout co tu máte.
Slečna mi radí, abych si je nechala poslat z e shopu k nim na prodejnu. Prý ať si pošlu třeba šest sukní, velikostí a přijedu s kalhotami... Super.
Jedeme se snobáky do nobl prostředí. Tam je třeba reprezentovat. Vidím zelenkavé pánské kraťasy puma. S falešnými bílými nohavicemi. Kupuji. A sobě sukni na turistiku. Hezká, zavinovací. Ale tmavá. Jen z ní vyčuhují ostře růžové lemy, záhyby. Kupuji sobě sukničku na turistiku, Petrouškovi kraťasy se značkou skákající šelmy. Posílám fotku, jestli přijímá barvy. Zelenkavá a bílá.
- To seš hodná, ale ta růžová?
- Jaká růžová? Tam není, žádná.
Už jsem u pokladny; hodně lidí. Pátek odpoledne. Malý asi pětiletý hošík pozoruje odosobněný prostor. Něco jako v Alze na jaře. Tam se nekomunikovalo. Tam se lidi změnili na čísla. Dokonce některá čísla přišla po číslech v prostoru prodejny a šla rovnou na řadu. Protože to uměla z domů zařídit, že? To byla ale čísla!
- Tati, chci domů.
Vyklonila jsem hlavu, abych na kluka viděla. Neotravoval. Jen tu nechtěl být. A já chci taky domů. Do zahrady, ke kočkám. Mám tam na papírku - okurky, zeleninovou pastu, hřbitov, kytky...
Jede se fanfárově. Kousek cesty se řítím sama. Jupííí! Směrem na hranice fronta kamionů. Na to, že jsem jela pozdě, v poledne, n. b. v pátek, tak jsem cestu tam chytla luxusně.
Doma.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-15_Doma/
- Peťuš, prosím tě, ozkoušej si ty kalhoty.
Sahá po mé tmavé sukni. Logicky, je to chlap, že jo.
- Je to nějaké velké...
- Peťuš? Co to děláš? To je sukně!
- Jéžiš, to je sukně!
- Ty máš tady to zelenkavé. Mohl bys mi vysvětlit, kde je ta růžová?
- Tak se podívej na fotku. Ta bílá vypadá jako růžová.
Já vidím bílou. OK.
- Líbí se ti? Jsou ti? Mohu je vrátit.
Schváleno.
Jdu si dát pozdní oběd. Uvelebuji se na zahradě, projíždím internet. Odinstalovávám polskou aplikaci Lidl. Instaluji českou Lidl plus. Připadám si jak trotl. Pořád označte svou prodejnu. Nechci si označovat. Prý akce neplatí všude stejně. Označte svou prodejnu! Ale já nechci. OZNAČTE SVOU PRODEJNU! - Přitom na mapě mi ukazuje náš Lidl. Ty vorle, UI!!! Dnes mi v polském Lidlu pán říkal, že se stačí přepnout z českého Lidl plus na polský. Ráda bych změnu udělala tam, nešlo. Tak slabý internet, že ani moje data nestačila ke změně. Přehrávám si znovu náš rozhovor. V klidu. Jo, v našem Lidlu internet funguje. V jejich ne. pAlikaci Lidl plus mohu přepnout na jejich... Ireno, pamatuj si to.
Volá Kaufland. Tak na kolik si ocením zdraví? mám na výběr - dát svou otravu rybami na odd. pojištění nebo!
- Víte co, zdvihneme to na dva tisíce, já se cením na deset, ale dva tisíce a jsme srovnaní. Ty dvě otrávené ryby mohu tedy vyhodit.
Druhý konec drátu souhlasí. Dohodnuto. Poukázka na dva tisíce. Mohu z ní odčerpávat.
Zrzka, Mourek jsou okolo nás. Péťa se jde realizovat. Jde usekat vršky trávy. Fotím si polský košíček s jahodami. Mají je v hezké krabičce z kartonu s ouškem jako košík, s nápisem produkt polski. Na držátku Ryneczek Lidla. Rozkošné. Tržíček Lídlu. Konečně vstávám od stolu. Nesu talířek, skleničku. Dveře ve výklenku zašpérované. To mě naštvalo. Co to je? Volám do zahrady.
- Mohl bys mi říci, proč jsi mi zavřel dveře z kuchyně?
- Jdi zadem.
- A jak? I tam jsou dveře zacvaklé! Co to je?
- Počkej, jdu ti odemknout.
Tiše zuřím. Co se děje? Prý lidem padá IQ.
- Já jsem si to neuvědomil. Pocem.
Péťa umí hezky vybruslit z chvíle, kdy mi z nozder šlehají plameny. Řehtám se. Ale pořád ho pozoruji. Čert nikdy nespí. :-) I já blbnu. :-) Akorát to úspěšně tajím. Jako dnes cestou do Náchoda. Tak usilovně jsem sledovala provoz před sebou. Držela jsem se TIRu. Zapomněla jsem odbočit na objížďku města. To se mi ještě nikdy nestalo. Na nejbližším místě jsem se otočila. Vrátila se na odbočku. Že by ty včerejší bouřkové mraky dopadly na naše psyché?! Co v nich bylo mimo sazí?
Večer. A teď se jdu realizovat já. Ve skleníku jiný svět. Hezky to tam voní půdou. Beru truhlík se svými sazeničkami paprik. Beru dva kbelíčky ubouhoučkých okurek, které jsme přelili a ještě nechali na dešti. V každém kýblíku jedna rostlinka nevydržela. Těm přeživším slibuji krásnou budoucnost. Žádné deště. Teplíčko. Sucho nad hlavou, zálivku pod nohami. Snad mi odpustily. A taky uvěřily. Aby se vzchopily. Beru ještě jeden kýblík s třemi rajčaty. Šup s nimi pod sklo. Jdu ještě vyrýt tři vršky rajčat, které mi poradil ustřihnout a zasadit Petrouškův strejčínek. Tak. A teď se vrhám na papriky. Poslouchám u toho odvážnou Soňu Pekovou. Mluví otevřeně a víc, než jindy. A souhlasím - je třeba říkat i mocným nemocným NE. Mnoho lidí si nechalo namluvit, vyhrozit... Jen stačilo říci NE. Vysvětluje hrůzy, které se dějí v lidských tělech.
https://svobodne-radio.com/search/pekov%C3%A1
Péťa si sedá na zahradní židličku. Pokuřuje. Pozoruje mě. Popíjí kafíčko, pochutnává si na svačince.
- Z tebe by měl táta radost.
- On by m poradil, viď? Já bych se ho ptala...
Jeho táta byl skvělý zahradník. A čestný člověk. A hezký. Pamatuji si ho trošku z mládí, když sousedovým Hrobským hlídal kluky. Rozsazuji papriky. Pak už dávám dvě tři rostlinky k sobě. Zrzečka z venku načuhuje. Mourek s kočičí zvědavostí doplňuje Zrzku. Tohle je doma. Petroušek. Zahrada. Kočky.
Na telegramu čtu.
- Už jsem v Krumlově.
Aha. Jela na koncert. A já jdu naložit okurky. A na pastu dojde zítra. Jdu pro skleničky.. Očichávám, v kterých byla pasta loni. Čpí po česneku. A skleničky na okurky. Voní okurkově. Jedna sklenička z roku 2008. Maminčino tiskací - Borůvky. Maminko, to byl poslední rok doma. Už jsi zapomínala. Mami, tohle jsi psala ty. Památka. Myčka blahosklonně nesmyla. Kolik je to let, co ses´ musela svého domečku vzdát? Mami, to bylo s tebou tak hezké. Už ses mi ztratila. Pořád jsi měla strach, abych tě našla. Vždycky jsem tě našla. Už nikdy se mi to nepovede. Už jsme si odžily. Mami, tak se mi stýská.
Zkoumám, který program v troubě nastavit. Tady je navíc pára. Po staru horní dolní ohřev. Padesát minut 170 - 180 °C. Já se to naučím.
Hotovo. Víčka lupají. Jdu spát. Dvě hodiny. Zítra je ten den! Péťa v práci. Žádné školení. A já v pelechu dospávám... Hlavně, Ireno, nic neplánuj. Nebo ti zas všichni budou potřebovat něco sdělit telefonem.
Dobrou noc!
P. S.
Pomalu to leze. Když jsme to loni říkali, byli jsme dezoláti, frustráti, konspirátoři... Takových zpráv bude přibývat. Například minstr Březina - před soud? Kde na něj natrefili? Vždyť byl u zdroje dávno, dávno tomu již... A takhle se bude pomalu převracet svět do Nové země .-) Těšme se!