Žofie
Probouzím se pozdě. Přemýšlím, co je za den. Jestli je klid. Přemýšlím. Podle indicií zjišťuji – buď v pohodě. Sobota..
Ranní náš nový rituál. Sundat Žofince límec. Nakrmit. Být jak ostříž. Hlídat jí jizvu, aby se jí nedotýkala.
Petroušek je zpátky od Lindy. Než já se proberu, ona má tolik věcí zařízených. Žárovku vyměněnou. Ntb odvezl k instalaci. Děkuji.
Dnes po obědě bude k obědu (ano, u nás se neobědvá v poledne) zemlbába. Péťa mi pozdější oběd odpustí. Má svou svačinku. Zemlbábu miluje. Když jsem mu včera navrhla tenhle chod, náruživě souhlasil. Zemlbába a sladká jídla - jeho vášeň. :-) Navrch miluje lžíci šlehačky.
Připravuji ji do starého kamenínového pekáče z magacínu od rodičů mého prvního manžela. Měli obchod, jako měli rodiče Karla Poláčka. Magacín. To slovo vyslovoval můj první manžel Ivulka s c. Měli stroj na mýdlo. Stroj na pražení kávy. Byli zařízení asi ještě z první republiky. V místnosti do ulice obchod, za ním jednu místnost, kde se odehrával jejich život. Na dvoře jakýsi sklad nebo dílna. Přivdala jsem se do jejich rodu. Šlápla jsem vedle. Nerada jsem nosila jejich jméno. Naopak. Moje Deniska to má úplně jinak. Nechodila v mých botách. Netuší, jak mě trápili. Jak mi ubližovali. Vše jsem odpustila. Naopak. Děkuji s láskou Ivkovi tam nahoru. Svůj úkol splnil. Vycvičil mě, jak jsme se jako duše dohodli.
Dolů do bytu chodila vizitýrovat Deniska. Byla opatrná, aby něco nerozbila. Byt zůstal tak, jak odešli jeho obyvatelé. Dendulka mi nanosila mnoho starožitností. Tam dýchala stará doba snad ještě z předminulého století, kdy se vařilo mýdlo, pražila káva, dováželo se koření ze zámoří...
Až Ivka pak někdy v devadesátých letech se svou druhou ženou, která mi ho zaplaťpánbu odvedla, ze starých krásných regálů vyrobil nábytek a zařízení do své hospody. Na začátku prosperovali. Hodně. Dařilo se. Mohl mi zvýšit alimenty. Pak se stal svým nejlepším hostem. My s Petrouškem a holčičkami bydleli nahoře v prvním patře nad hospodou. Občas jsem z okna na řvoucí loučící se nalila konev vody. A byl klid. Hlavně jsme nesměli v noci jít na záchod. Každé spláchnutí v tichu noci bylo slyšet dole v hospodě. Ivulka zůstával po odchodu hostí. Spláchnutí - Ivka byl vturánu nahoře. Ťuk, ťuk, na okno.
- Iri, pojďte dolů.
- Ivulko, my spíme
- Iri, vezmi Petra, pojďte, aspoň na panáčka.
- Ne, on panáčka ne.
- Tak na kafe.
Několikrát jsme v noci sešli v pyžamech dolů do hospody. Hodinku jsme s ním poseděli. Pak tiše odešli dospat se na ráno. Ivi, budiž ti země lehká. Byl jsi krátkým úsekem mého života. Naučil jsi mě lásce, zažít ponížení, zradu, podraz, násilí. Potřebovala jsem se to naučit. Neznala jsem to. Byla jsem naivní holčička, očekávající měkkou náruč života. Zatím přišel náraz. Kopance. Doslova. Hození židle po těhotné. A ještě jednou. To už jsem měla velké břicho. Ivulko!
Ten kamenínový (doufám, že je to kamenina, nevyznám se) pekáč, to je poklad. Nejlepší buchty z něj. Nádherná kůrka. Tak i zemlbába.
Když jsem v plném proudu, přišel Petroušek:
- Prosím tě, já jsem si rozhasil…
To umím taky. Jedním hmatem. Jenže kdo to pak má dávat do pořádku. Většinou jsem to já. Ale na tuhle jeho spoušť nestačím.
Ráno mi odvezl ntb k nové instalaci. Prý mám poslat heslo. Jenže V. je šikovný. Má všechno nakopírováno. I to heslo. Intuitivně volám. V hlavě mám představu, obraz, kde je. Péťa ho nechce zatěžovat… Volám.
- Jo, za tři minuty jsem u vás. Zrovna startuji.
Přesně tak mi to ukázala má intuice. Věděla jsem, že je nedaleko. Nevím – mám to od kurzu s Markem Komissarovem. Domem voní zemlbába. Nastrouhala jsem do tvarohu poctivě c. k. Tuhle zkratku nás naučila v osmé třídě na vaření paní učitelka Anežka Černá. C. k. Citrónová kůra. A prdp. Prášek do pečiva. Ježiš, teď nevím, co mám ve školním sešitě psáno – jestli prdp nebo spíš p. d. p. A vanilkou jsem nešetřila. Rozinky jsem proprala z plísní. Změkly. Petroušek na mě včera nezapomněl. Poděkoval mi. Opětuji jeho lásku a péči.
K vanilce. Je to mletý lusk. Ne jen obsah lusku. Nedaleko nás ve vedlejší vesnici vyrábějí koření. Prodávají gram mletého lusku pod označením vanilka za 80 Kč. Koření od Lubana prodává 2g za tutéž cenu. A nyní Oetker prodává asi za 75 Kč 5g. Dobré, což?
Po obědě oba šipka k odpočinku. Z lékařských tréninků vím, že se smí spát jen asi půl hodinky. Ani ne. Tak to dělali předci. Nezdravě se povaluji a pospávám celé odpoledne.
- Zasloužíš si. Jen si odpočiň.
Hodný. Milující.
Mohla bych se vymluvit, že po čištění kanálků mě pne zub. Ale ne. Po třech dnech se vše uklidňuje. Proč bych si vymýšlela. Mám hodného muže. Nemá se lhát. Je to obelhávání sebe sama.
Večer. Žofinka mi asi třikrát přišla na hruď. Tak mě packami píchala, jako že - vstaň. Když se přišla tulit po čtvrté, zdvihla jsem se.
- Večeři chceš, viď?
Sundala jsem jí límec. Asi hodinku jsem ji umožnila volný pohyb. Jenže stále musíš být ve střehu, aby si netahala stehy.
Zatápím. Límec kočence na krk. Chjo. Ještě týden.
Dívám se do počítače. Tři věci mě zaujaly.
Zaregistrovala jsem, že další světovou misskou je opět Češka.
V roce 2006 se stala vítězkou poprvé v historii Češka Taťána Kuchařová a v roce 2024 ji následovala Krystyna Pyszková, která získala titul Miss World 2023.
Táňu jsem učila v HK na PSJG. První soukromé jazykové gymnázium. Slušná, sympatická, znala meze. Než prošla Aspenem, někdy jsme se viděly. Mám od ní někde mail – Drahá paní profesorko, naučila jste mě jazyk mateřský – nebo něco v tom slova smyslu. Teď vím, že jako aspeňačkou už bych si s ní asi neměla co říci.
Druhá věc: Český lev
Sleduji Janu Peterkovou. Spílají jí do bláznů. Jenže ona umí investigativní práci novináře. Dnes čekala, že se na Českých lvech objeví film režiséra Klusáka, v němž ona také vystupuje. Tento dokument nezvítězil. Naopak. Českého lva obdržel debilní – jasně, debilní, aniž bych ho viděla – film Bratři. Hádejte kteří!? Ano! Vrazi Mašínovi. Zbytečně utratili životy, které NEMUSELI. Jsme na dně žumpy. Oslavujeme vrahy. Mladí budou mít vzor. Zabíjej, budeš slavný.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-09-zofie
Před půlnoci dostávám na Messenger zprávu, jestli bych neměla zájem koupit pro Žofii obleček po operaci. Prohlížím si stránky s oblečky. Nemám ráda nemoc abychkdybych – ale vědět to dřív, před třemi týdny už jsme tušili, pořídila bych Žofince obleček, aby nemusela nosit ten trychtýř na hlavě.
Vyměňuji si s paní zprávy.
Hezký večer, Irenko. Máte doma měsíčkový krém nebo kostivalový krém? Nebo krém na nohy? Namožte tím ty stehy, jemně vmasírovat, žádný tlak, stejně tak, jak se masírují jizvy u lidí. A nemusíte jí dávat límec, ten krém jí nebude chutnat a stehy si nevytrhá.
Mám v lednici asi dva roky starou kostivalovou mast. Vyrobila jsem si ji do sádla.
Jana A.
S tím límcem jí stresujete. Když už se něco dává kočkám, tak košilky na zavazování na zádech.
Jana A.
Kostival v sádle jí hlavně nesmí vonět, jinak jí neuškodí.
Ptám se, jaké košilky, jestli maminkovské. Ne. Odkaz z Google. Listuji.
Jé, tam je oblečků. Jenže z Temu to jde čtrnáct dnů. To už za týden nestihnu.
Tyhle nevyžádané rady nejsou agresivní. Jako ta paní, která mě denně stírala… Ta mi lezla na nervy.
Píšu:
To jsem si měla připravit dřív. To je z Temu. To jde 14 dnů. Chjo. Mohla jsem si to objednat už před třemi týdny. Už by tu obleček byl. Takhle - příští pondělí jde na tahání stehů. Pak naopak budu chtít, aby si ránu olizovala a léčila.
Jana A.
Já jsem třeba mým kočičákům nedávala ani ty košilky. Mám doma čisté Tea tree a stačilo jedno pomazání rány hned po operaci a ani jedna čičina si stehy nevšimla. Pomazání znamená opravdu jen pomazání miniaturním množstvím.
Poslali jste
Jsem na to trouba. Tytrý mi taky nevoní, ani se nedivím kočkám
Jana A.
To si můžete i vyrobit doma.
Poslali jste
Neopovážila bych se. Doktor mě zaklel, že nesmí si na ránu dosáhnout. Má to postříbřené... Ale že tam nemají oblečky na prodej nebo na půjčení. Nebo lepší límce. My kočkám dopřáváme pohodlí. Zaplatili bychom.
Poslali jste
Mám silici eukalyptu. Taky smrdí jak ďas.
Poslali jste
Zítra jí natřu bříško tím kostivalem. V sádle asi bude vonět
Jana A.
Stříbro jím vůbec nevadí, když si to olizne. Jde o to, aby jí to nevonělo.
Jana A.
A pravidelné masírování jizvy je nutné dělat i když jsou tam stehy, aby nevznikaly srůsty.
Jana A.
Nemáte kolem sebe někoho, kdo dělá JUST a dál by Vám vzorek měsíčkového krému?
Poslali jste
Jé, mám just. Dokonce 31 bylin. Měli limitované v tuhém provedení. No to je dobrá rada
Jana A.
Super!
Poslali jste
Tak to jí asi jdu udělat hned. Jen se bojím na ni sáhnout. Neumím to.
Jana A.
Nebojte se. Jemně si rozetřete 31 na ukazováček a prostředníček, dejte jí do polohy, která se jí líbí a mazlete se s ní tak, aby Vám ukázala bříško. Jemně jí krouživým pohyby masíruje ty stehy, žádné napínání, spíš jsou to jemné doteky.
Ťuk. Poslala telefon. Volám. Po instrukci jdu Žofince natřít bříško 31 bylinami. Když se Linda natře roztokem 31 bylin, Kitty od ní prchá.
Bříško je pro mě nevzhledné. Tvrdé sešití. Opatrně natírám. Sundávám límec. Bude slintat. Opravdu. Nervozně pobíhá prostorem. Sliny má i na vouscích. Rychle nabírám ze svářeného mlíčka. Ředím vodou z filtru. Hltá. Ještě jednu malou mističku. Znovu zapíjí chuť bylin, kterých si ochutnala na bříšku.
Hodinu je klid. Hrajeme se. Leží vedle mě. Leží na gauči. Vyskočila na opěradlo křesla. Zkrátka kouzlo.
Na noc jí stejně límec nasadím. Ještě čtu jednu radu:
Ještě jednu věc raději připomenu. Dnes jí to namažte 31a nechte jí límec, ať se vyspíte. Zítra jí ráno límec sundejte a namažte znovu, malinko. Když si bude chtít jizvu olíznout, tak jí nechte. Zkusí to jednou a vícekrát ne. Ta vůně jí odradí. Chce to zachovat klid, ju.
Jana A.
Ještě malou radu, kočka z Vašeho tónu hlasu pozná, že máte nějaké obavy. Chovejte se k ní přirozeně, spíš že je to dobré a že se nic neděje.
Jana A.
Dobrou noc a ať se v
klidu vyspíte.
Tak to bylo skvělé. Sice jsem se zas asi dvě hodiny zdržela. Budou tři. Ráno si pospím.
První den kvadratury planet Marsu a Urana za námi. Jejich zlé válečnické energie se tu proháněly už v týdnu. Děly se věci. Zítra uvidíme. Ještě ostražitost na hádky a spory. Těším se na ráno. Vysvobodím zas Žofinku.
Dobou noc!