Zupáky nebrat
Ráno. Slunce. Mňau, Zrzčino mňau, mňau. Klasika. Nejprve sytím kočky. Pouštím si Duši K. Nakukuji na FB.
https://www.facebook.com/101166809226094/videos/4910800305699188
Pan Hlásenský hledá chytře u zadního vchodu 19.4. na Obecním úřadě ve Slavkově starostu. Načapal ho. Starosta ruce v kapsách. Deset dnů byl na vojenském cvičení aktivních záloh. Nenamáhal se za sebe stanovit náhradu. Ze zákona musí určit za sebe náhradu, pokud nemůže vykonávat svou službu. Neurčil. Pan Hlásenský 30.3. poslal datovou schránkou krizovému štábu upozornění na ohrožení státu. A nic. Tedy ťuká u tajemníka, u členky krizového štábu... Obdivuji jeho trpělivost, klid, vytrvalost. Nejhorší je srážka s angažovaným tupcem. Podatelna otevřena do čtrnácti hodin. Paní utíkala na 14.15 hod. na autobus. Nádherný start do dne. Vidím úpadek státu.
TV KTV Ivana Smetany bije na poplach. Další zpráva - Česká policie vyšetřuje spáchání válečných zločinů na území UK. A proč naše policie? Ona nemá dost své práce na svém území? Co to znamená? Jsme ještě Česká republika?!
Jdu žehlit. Během hodinky zašlo sluníčko. Nějak se šeří v duši i na obloze. Co tvrdili dezoláti, se změnilo z konspirace na realitu. Tak odkud kam letěla ta raketa?
Pozor, někomu scvaklo. Ano, bez plynu nelze žít. :-) Bez očí se nedá dívat.
Tak teď co platí! Budou prodlužovat činnost uhelných elektráren? Grétě se asi točí hlava. A protáčejí panenky. Tepelné ne. Jaderné ne. Tepelné ano. Kdo má neustálé změny platit?
Polsko se bude bránit?
A že bych se dnes vypravila do Kuksu? Neprší. Ne. Stavím se k žehlicímu prknu a likviduji obrovskou, óbr obrovskou hromadu prádla. U žehlení se dobře přemýšlí. Otáčím myšlenky, slova, události, příhody. Už to bude rok. Vracím se v myšlenkách k mamince. Za necelé čtyři týdny 16.5. Co se stalo toho dne v koupelně? Jak se to přihodilo? Co bylo porušeno? Kdo nařídil špatné předpisy? Proč není potrestán autor? Bála bych se jet s nákladem nemohoucího starého dementního člověka na vozíku sama do koupele. Vrací se mi obrázek z léta 2019. Vedoucí na mě čekala v pokoji s otázkou, zda bych svolila, aby maminku nepoutali. To by bylo pro mě nejlepší řešení. Aby mamka mohla volně dýchat. Nejsem odborník. Nechala jsem to na nich. Mamka stejně byla eskamotér Josef. V nejnevhodnější chvíli potřebovala na záchod. Asi ji okřikli:
- Paní Konečná! Teď ne. Teď servírujeme.
V horším případě - a to je na přes hubu:
- Paní Konečná, máte plínu!
Jediná Irenka odložila sběračku, talíře a uháněla s mamkou na pokoj. Mamka do poslední chvíle držela moč! Stejně jí do těch plín dostali. Kurník šopa! Ponížení. Mamka vždycky řekla - potřebuji. Když měli plné ruce práce, zdejchla se od stolu. Nechápu. Ujela na vozíku na pokoj. Nějakým způsobem se vymanila jak Hudini z pásu. Nevím, jak to udělala, ale znamenalo to - přijet do koupelny, ale ne k WC. Postavit se za pomoci žebříku topení na zdi. Sundat kalhoty. Použít WC. Postavit se. Obléknout se. Trefit se do nezajištěného vozíku. Dojet zpátky bez umytí rukou ke stolu.
- Paní Hrobská! Maminka nám dnes ujela. Víte, co se mohlo stát?
Hlava mi nebrala. Já jsem měla klást tuhle bezpečnostní otázku. Ale před ní ještě doplnit: A jak to, že jste ji neuhlídali?! Víte, co se mohlo stát! kdyby jí vozík ujel pod zadkem?
Je to jako v té poznámce v žákovské z osmdesátých let:
- Nedonesl pět korun na Vietnam.
- Nikam nepojede. Zlobil. Doma zůstane.
Tak dlouho se riskovalo, tak dlouho jsem upozorňovala na nedostatky, hlavní mlok si z mých stížností nic nedělal. Měl své ochránce na kraji. Vždyť tam přece pracoval, že jo? A mají tam asi koberce s vysokým chlupem. Tam se toho vejde.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-20_Kocky/
Vyžehleno. Ireno, což vzít si mamčin ženský krumpáček a vrhnout se na záhony! - Ne. Jdu splácet dluhy do pracovny.
Zvonek. Péťa. Nemá klíče. Přivezl domácí špek. Voní. Ten špek. Ukrajuji růžek. Skvělý. Na tom se bude smažit cibulka! To se nedá s koupeným sucháčem vůbec srovnat. Péťa odjíždí. Vrací se s dobrými zprávami z našeho obchodu, o kterém jsem psala dva tři dny zpátky. Včera jsem vedla řeč u žehlení s majitelem. Náramně, ale náramně jsme si padli do oka. Dozvukovali si. Žalovala jsem na ruce v kapsách jeho inovátora. (Ale já umím jednat s lidmi - a tetované paže zaražené po lokty v kapsách.) Budou mít školení na správné vystupování. Dostalo se mi do ucha, že právě tenhle hráč kapesního biliáru je nesmírně pracovitý a kreativní.
- No to mě moc netěší. 😍😂🤣
Oba jsme se řehtali. Když na něj žaluji a uslyším chválu. Shodou okolností mi Péťa vyprávěl, jak přišel s tímhle hochem dnes do kontaktu. Kluk úslužný, pracovitý, mravně čistý - neb si nechtěl vzít dýško, spropitné, tringeld od zákazníka...
Ač je svět obrácen naruby, někde světýlka normálnosti ještě nezhasla.
Večer ještě volám s člověkem, s nímž se neznám. Na rozloučenou slyším chválu. Prý mám příjemný hlas. :-) Díky, Vesmíre!
- Peťuš, já zabzdím.
Bylo po deváté večer.
- Peťuš, cítíš teplo?
- Trošku.
Dům se zavlažil.
Byly časy, kdy jsem se ve středu radovávala: Dnes nikam nemusím. Ó, jak ráda bych dnes jela. Jen na jeden den. Jen na chvilku. Kdybych dostala hodinku. Stačila by půlhodinka na setkání. Jen bych se přitiskla, objala, pusinkovala, ucítila její vůni, pobrečela štěstím. Dnes byl den, kdy jsem nikam nemusela. Ale krásná setkání, zprávy a hovory se mi nevyhnuly. Na jedno střetnutí se těším. Uvidím na vlastní oči hošíčka Adámka, kterého znám jen z fotek. Velikonoční zajda mu tady pod keřem nechal něco pro radost. Bude to pro mě cenné, neb s jeho maminko se v současnosti naprosto rozcházíme v názorech. No jo, jenže argumentujeme a když by došlo na jiskření, utneme to. Nemíním se kvůli politice zbavovat lidí, které mám ráda. Ono to pomine. Je třeba se kontrolovat, neprosazovat, družit se. Všechno je jinak, než jak se tváří. Mohu šířit názor, ale nemohu ho vnucovat. Ó, to je těžké! :-) 😍😂🤣
Ve svém okolí bych našla idiota se zupáckými způsoby bez umění komunikace s důrazem na jediný správný názor. Samozřejmě ten jeho. V komunikaci a obhajobě názorů záleží na intonaci, výrazu tváře, volbě slov, argumentaci, informovanosti... S těmi nesnášenlivými útočnými nesmiřitelnými neomylnými se popravdě loučím navždycky. Branka je pro nepřátelské NAVŽDY zavřena.
https://www.facebook.com/100080036901461/videos/360461196128865
Živé vysílání - Patrik Tušl. Praha 9 - množství černých mercedesů se zatemnělými skly. Obrovské centrum pro připrdlíky. Velké vytápěné stany. Za NAŠE peníze. Pro Čechy není!!! Staví se v noci. Hned se oplocuje, aby se lidé nemohli bránit. V bývalé komerční Kellnerově bance zřízena ubytovna. Viděli tam Hřiba, starostu Phy 9. Natahají sem lidi z třetích cizokrajných zemí... Sýrie, Indové, UK, malé děti, mnoho lidí... Kdo to bude, odkud, kde se tu vzali, co to je zač... Za naše peníze!!! Lidem vzali slevy na dopravu. Kosí nás drahotou. Patrik točil. Policie nezákonně používá to své jménem zákona. Jménem zákona zakazují pohybovat se po veřejném prostranství. Vietnamská stewardka jim nadávala; chtěla sebrat telefon. Policie nezakročila v pokusu o loupež. Policista omezoval na osobní svobodě...
Dnes se mi povede skočit do postele včas. Nebylo to tu špatné. Mohlo by to být bez večerního strašidelného dunění na obloze. Ale člověk nemůže mít všechno, že jo? Tak jsem vděčná za zdraví, kondici, radost, za Péťu, kočky a lidi, kteří mě mají rádi, přijímají mě s mou divokostí, nespoutaností, přímočarostí (ta je škodlivá, ale zas je člověk dobře čitelný pro okolí) a jsou mi nakloněni. No a to je tečka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-20_Patlanci/
Jo vlastně tečka byla u řehtání na TV Šalingrad - beránci. Nejhnusnější je asi ta růžová homole. Hezký je ten s protézou. U něj ty modré nosní dírky nejsou očima. Oči má o kousek výš.
Tečka.
Dobrou noc!