Zvířata naši společníci

Divadlo světa v našem regionu spouští oponu. Půjde se spát.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-04-rano

Petroušek slouží socialistické vlasti, aby lidé nemrzli. Energetika - důležitý obor. Čtu v mobilu:

Divoký trading na ČEZ. Americký BlackRock koupil akcie za stamiliony, po motivu se pátrá

Pátrat nemusíte. Blbost a nenažranost mocných. Copak tady se neví, že před peklem je nutno se bránit? Ne, my si pustíme čerta do domu. Skupuje světový majetek. Už má skoro celý svět. Ale náš dům ještě nemají, tak držíme hubu, že? Nás se to přece netýká. Nebo že by demoška? Vykřičet, poklábosit. Bezva atmosféra. Domů. Tak zas někdy příště.

Pražská burza se stala v posledních dnech svědkem pozoruhodné transakce. Obří americký investiční hráč a jednička fondových investic na světě BlackRock si ukousl relativně velký díl společnosti ČEZ. Krátce před začátkem jara totiž v rámci jednoho nákupu pořídil akcie polostátní české skupiny za vyšší stamiliony korun. BlackRock je sice znám tím, že s balíky akcií ČEZ "traduje" již takřka tradičně, ale tak vysoké objemy nebývají zvykem. Důvody mohou být podle expertů ryze technického rázu, ale také nemusí. A mohou tak naznačovat, co BlackRock soudí o osudu energetické společnosti. Obdobně velkou transakci provedli Američané naposledy před takřka šesti lety.

Ukusují, ukusují, ohlodávají kost. Za chvíli na ni nezbude a i čmírko masa. Našeho masa. Našeho osobního masa!

Jakpak vypadá Žofinčina rána? Žofajs čeká na Peťulkově sesli. Zdraví mraucnutím. Bříško vymydlené do růžova. To, co v pondělí vypadalo strašně, tedy úžasně, dnes docela zataženo. Kočička maličká. Co trápení si zažila! Kolik bolesti. Kolik utrpení se zúženým výhledem s límcem na krku. O kolik vousků – tykadel – přišla při navlékaní umělohmotné potvory okolo krku.

Sedím, dívám se na ni. Vstává. Odkládám ntb. Oční kontakt ji popohnal ke mně. Jde se pomuzlat. Skáče na klín. Pošlapkává si mě. Nechává se pohladit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-24-mluvi/1629517003

Reaguje na pohled, na hlas, na dotek. Mluví. Micicinda nemluvila. Zrzečka i Žofka jsou kočky komunikativní. Dotekové.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-24-i-zvire-ma-dusi-place

Anne-Marie Ferchichi

18. prosinec 2015 ·

Přál bych si, aby tato fotka byla běhána všude na světě.. V paláci moci... A také v laboratořích, kde se provádějí zbytečné testy na zvířatech. Ať to všichni vidí... Malý a vysoký, černobílý, muž a žena.

Nechť tento obraz otevře vědomí, abychom mohli jasně říct, že zvířata mají srdce a pocity... To jsme i my lidské bytosti. Jediný rozdíl mezi našimi pocity a pocity zvířat je, že zvířata jsou tisíckrát ušlechtilejší než my °! °

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-24-opusteny/1629517023

Edith Ondriasova

16. března v 19:29 ·

Odpusť mi, maminko...čekala jsem na TEBE

Byla jsem tam, kde jsi mě nechala celé dva dny.....čekala jsem na TEBE

Spím přímo na kraji silnice....čekala jsem na TEBE

Bála jsem se hluku z aut, ale ani jsem se nehnula....čekala jsem na TEBE

Minulou noc jedno z těch aut zastavilo a ona vystoupila. Pozvala mě na oběd, ale já řekla ne....čekala jsem na TEBE

Pozvala mě, abych šla spát k ní domů a já taky řekla ne....čekala jsem na TEBE

Snažila jsem se jí vysvětlit, že na TEBE čekám, ale neposlouchala. Vytáhla vodítko a řekla, že už tam nemůžu zůstat. Několikrát jsem ji kousla a nakonec jsem se počůrala, když jsem vrčela a brečela! Nechápala, že mě od tebe odděluje!...čekala jsem na TEBE

Vzala mě proti mé vůli a odjeli jsme! Byla jsem tak smutná, protože jsem věděla, že si budeš dělat starosti. Skončili jsme u ní doma.

Pořád jsem křičela a doufala, že mě uslyšíš, ale nikdy jsi nepřišla.

Zvracela jsem kvůli nervům, bylo mi tak špatně. Pořád jsem jí říkala, že se musím vrátit, protože by sis myslela, že jsem tě opustila, kdyby jsi viděla, že tam nejsem! Já, která tě miluji celým svým srdcem a duší, jsem nepřestala plakat od doby, co jsme se před pár dny rozešli...čekala jsem na TEBE

Chci, abys věděla, že bych ti to nikdy neudělala....čekala jsem na TEBE

Nevím, kde teď jsi nebo proč jsi zastavila auto a nechala mě tam. Určitě jste měli něco velmi důležitého na práci. Můžeš mě teď přijít najít, mami?...čekám na TEBE

Dnes jsem jedla, protože mě bolelo bříško. Taky jsem spala na velmi měkké posteli. A náhodou jsem taky trochu vrtěla ocasem. Je mi to tak líto, prosím odpusťte mi. Jany je na mě opravdu hodná. Řekla, že můžu zůstat navždy....i když na TEBE stále čekám.

Říká mi Savannah, ale já už mám jméno. Když mě vyzvedneš, můžeš jí to říct....pořad na TEBE čekám.

Uvidíte, jak bude překvapená, když jí vysvětlíte, že to byla velká chyba.

Protože maminko ty se pro mě vrátíš viď?...čekám na TEBE

"Zvířata nejsou hračka. Je to celoživotní závazek. Je to rodina!

Moc děkuji všem, kteří si je adoptují a zachranují do posledního láskyplného dechu. Díky takovým je tento svět lepším místem.

AMEN

Kamna svítí. Žlutá svíce hoří už několik hodin. Je trpělivá. Nespěchá ke svému konci. Lampu měsíc jsem nastavila na bílé světlo. Vedle ní menší koule mění barvu. Světlo už není ostré. Petroušek mi povídal, z legrace a nakvašeně, ať si jdu tři, slovy tři, to jako tolik! Baterie koupit do Číny. A vyměnil mi je. :-)

Minulý týden jsem zjistila velkou částku na kontě. ČEZ mi poslal. Plody fotovoltaiky dozrávají. Náš dům je celý na elektřinu. A v životě nikdy, NIKDY jsme tu netopili elektrokotlem. Neleníme. Navezeme dříví, naskládám ho jako puzzle do dřevníku. Stále pamatujeme, abychom měli polena navozená v bedně na terase. Taky vyhmátnou čas, aby nám nenamrzly kytky při navážení. A pak dennodenní rutina s vybíráním popela, vynášením do zahrady, čištěním okýnka, přípravou na podpal, vytřením okolo kamen, přinesením koše s větvičkami, koše s poleny. No, a ono se to zúročí. A představte si, jací idioti tvoří zálohy. Oni mi ji o polovinu zdvihli. Chápete to? To dělají pravidelně. Každý rok mi vracejí, každý rok číhám jak ostříž, abych si jejich nesmysl vrátila na svou částku stejnou od roku 2010. Tehdy jsem měla při stěhování vyhřezlou plotnu. Zrovínka u Smolenska spadlo letadlo. Jako by to bylo včera.  

Havárii nikdo z osob na palubě nepřežil, zemřelo 96 osob (89 cestujících a 7 členů posádky), mimo jiné prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií a prakticky celé nejvyšší velení polské armády – náčelník generálního štábu a velitelé pozemních, leteckých, speciálních i námořních sil.

Komu se nelení, zatím se snad i zelení.

Dopoledne kmitám. Chci si odškrtnout pár bodů z fahrplanu. Nejprve chleba. Rozkvas mám připraven od večera. Hned na to ferero řezy. Jedna vrstva kokosová. Jedna vrstva ořechová. Krém… Zdobím kvítky ze zahrady.

Objednávám místa na farmě v Nové Americe. Dnes tam mají řemeslné trhy. Když volám na čtvrté číslo, chci to vzdát. Paní mi říká, že volám špatně. To je mi jasné. Nevěří, že bych se nedovolala. Vytáčím poslední.

- Prosím vás, můžete mi to poslat SMS? Nejsem u počítače.

- To jste uhodla. To my pojedeme někam jinam. Nemám čas psát SMS.

Ty vorle! Kdyby řekla – ozvu se, nejsem u počítače, OK.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-24-pozvani-na-obed

Volá Linda. Na plese koupili za čtyři stovky losů. Vyhráli mraky a mraky cen. Tři bohemky. Sálový míč. Kosmetiku. Knihu o jejich vesnici. Třikrát.

-Jé, tak to já jednu chci. Moc se mi vaše vesnice líbí. I tvé vyprávění o založení pošty a žárlivosti vedlejší vsi. Máte to k nám pěšky jen hodinu a půl na poštu. :-) 

Slyším Petra. Prý jestli nechceme přijet na oběd. Mají ještě od Zuzky maso. A to my jo. Připojujeme do hovoru Petrouška. 

- Ale my jedeme na Novou Ameriku.

Ne ,ne. Neumějí si vážit zákazník. Petroušek souhlasí. Kdo co chce. Rýži, knedlík. Dohodnuto. 

Nechávám svůj ferrero výtvor ztuhnout venku. Dovezeme na ochutnávku. Kdybych sebou hnula, mohla jsem v pátek dovézt Denisce.

Jedeme. Miluji cestu do našich hor. Nemiluji úzkou cestu lemovanou lesem a potokem na jedno auto. Nervuji se.

- Peťuš, nezapomenu na svou první jízdu od Lindy loni z hor.

- Jak jsi drhla spodkem auta o led, viď?

- No, a když jsem chtěla vyjet z kolejí, táhlo mě to do vody.

Linda už stojí venku na kopci. Její Petr už dováří knedlíky. Nese se na stůl. Děkujeme za obídek. Petroušek si dává kafe s mňamkami mou i Lindinou. Dostáváme výslužku. Ale na to přicházím až doma, když vyndávám z tašky knihu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-03-24-domu

Domů jedeme nádhernou přírodní scenérií. Smráká se. Padají kroupy. U Lindy prý měli dnes sníh. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-24-doma

Kočky čekají každá na jedné židli u Petrouška. Žofie už si zas dovoluje. Hopká na něj. Packou provokuje. On si nechává líbit do určité chvíle. Pak ji jednou dobře mířenou ranou přišpendlí k zemi.

Večeře. Dnes měly masitý den.

Sedám, tvořím věnečky. Žofka spokojeně prochází mezi krabicemi. Dokonce si packou vyhodila jednu krasličku.

Pohoda. Končí den. Než dopíšu, budu vítat nový. Ale přípitkem horké citronové vodičky – to až ráno.

Dobrou noc!