Zvládla jsem ho. Ten den :-)

Nenasprejované ráno. Zdá se. Ještě vcelku teplo.   Do zdravého jídla si poprvé letos mixuji hrst nových kopřiv. Mňamka.  Jestlipak by podle směrnic mohli v DD udělat kopřivový špenát? TO MÍVÁVALY BABIČKY V JÍDELNÍČKU. MĚLY TO RÁDY!!! Ale neprodává se to jako polotovar. Fotím květy v ranním sluníčku. 

Na devátou pán. 43 let. Od 8. 1. mínus deset kg. Metabolický věk ze 49 omládl na 35 let. Ještě má rezervy.

- Máte míry?

- Zapomněl jsem. Ale koukejte! Tahle dírka na pásku nebyla.

- :-)

Ukázal mi pět nebo i s novou dírkou šest dírek na pásku... Jeho první měření bylo hrozné. Tuky narostly, svalovina klesla. Dnes to nejdůležitější! Břišní tuky - tzv. viscerály o tři jednotky dole. A z kondice dvě - obézní si skočil na šest - svalnatý standard. Vytrval. Tak to je. Devadesát dnů!

- Víte, že každou chvíli, kdy mám čas, zalezu třeba za náklaďák a udělám si dvacet kliků? Aby mě nikdo neviděl. Za den si jich dám sto dvacet, sto čtyřicet. Nikdy jsem to nepociťoval - potřebuji cvičit.

Srdce plesá. Odjíždí.

Hoch se zbožím. Je tu podruhé. Ten předchozí měl asi 135 kg. Ve dvaadvaceti. Celý den za volantem. Bez oběda. Otrok. Tenhle nový je asi třiadvacetiletý. Hezký hoch. Narůstající břicho. 

- Tak kdy se mnou začnete hubnout?

- Až se vyléčím. 

- Co je vám?

- Tvrdnou mi játra. 

- Jasně. To má teď kde kdo. 

- Ale já nepiju. 

- Vím, z čeho to je. Z jídla. Všude ládují vedle palmového tuku glukózovo-fruktózový sirup. Cukr z něj se mění v biochemické reakci na tuk. A ten se lidem usazuje v játrech. 

- Já je mám čtyřikrát větší, proto to břicho...

- A nejíte celý den, není-liž pravda? A nikoho to nezajímá, že? Hlavně přivézt balíky včas...   

Za maminkou pojedu asi na kole. Slunečno. Rychle vybrat pračku. Vana. Octová voda. Vždy dávám zkrácený program, max máchání. Ve vaně zbývá po máchání pěkná špína. Lidi nemáchají. Pak v povlečení přijímají celou noc jedy... Nebo z prádla...

Sedám, odpovídám na žádosti o práci... Jako vždy... Tratím asi tři hodiny. Mezitím se venku projevila práce letadel. Šedo. Vypadá to jak opar. Není to opar. Ochladilo se. Změna plánu. Jedu autem.

Čert mi nakukal jet po hlavní. Opravují most. Semafory. Navíc vyjíždím z vedlejší. Jak na tenise - vlevo, vpravo, vlevo, vpravo. Když už už! - výjezd na hlavní mi zprava maří přijíždějící někdo odbočující vlevo na vedlejší. Zas zklidním vášně. Vlevo, vpravo - už, už - ne, odbočující čmelák... Ať si vychutnám svou volbu, z protisměru z autobazaru se snaží vyjet auto. Rovně. Dávám mu dle pravidel přednost. Je nerozhodný. Propásne tolik příležitostí. Že bych mu to šmejkla před nosem? Od Hradce blikají karnevalová světýlka Pomáhat a chránit. Celý provoz se zpomalil. Všichni předstírají pomalou jízdu... Auto od HK přistává v odbočujícím pruhu. Ó, to se asi nesmí... Ale policista vyskakuje, dobíhá k řidiči; bere doklady... Zuřivě gestikuluji na toho v protisměru: Jeď, do prčic, jeď. Jeď!!! Pomaloučku se vykrade na hlavní. Šup, vyrazím hned za ním; křižuji jeho trasu vlevo na Hradec. Deset minut ztráta. Ano, zařazuji se do semaforové fronty. Dalších deset minut ztráta. Super. Na kole už bych po stezce jarní přírodou dávno byla v Černožicích... Na dvakrát a jedeme. Dopravní značka: semafor. Český - chlap s plácačkou. :-) Docela drahý provoz. Myslím, že semafor vyjde levněji než plat dvou oplácačkovaných... Jsme V Čechách. 

Maminka v temné jídelně. Pod debilizátorem a navíc pod rozsvícenými zářiči... Pochutnává si na velkém bílém croasantu. Náplň není vidět. Kam se poděla snaha s kefírem a zdravou stravou? :-) Srdečně mě vítá. Radostně. Jako vždycky. Jako vždycky? Jo, jako vždycky. :-) 

- Ty seš hodná! Jé, to mám radost!

Jedeme na chodbu. Do "oparu".

- Mami, vidíš tu špínu venku?

- To je opar, né?

- Nee, sypou nám na hlavu hliník, bárium, zirkonium, kadmium, nemoci... Aby lidé umřeli. 

- No, já ti něco řeknu. Koho pánbu miluje, tomu dává milost.

- Jé, to si natočím! Mamko, zopakuješ to, jo?

Líčím ovzduší, vysvětluji, jak nám to sypou na hlavu. Maminka se rozhlíží. Komentuje Chloumek a Prašivku... Když uslyší, jaká svinstva nám sypou na hlavu, místo Koho pánbu miluje... odpoví:

- To jsou ku...

- Mami, takhle nemůžeš mluvit. Mami, natáčím to.

Nikdy už se mi nepovede, aby řekla to samé. Hezky, přirozeně. Chlácholivě. Líčím zas špínu za oknem. Ona mluví o Chloumku, Prašivce. Očima ji vybízím, aby řekla: Koho pánbu miluje, tomu dává milost. Napovídám začátek věty. Mamka ji doplňuje:

- ... toho křížkem navštěvuje.

- Herdek, mami, vždyť jsi říkala, že mu dává milost.

- To neznám.

- Mami, vždyť jsi to teď před chvilkou říkala. Tak mamko, ještě jednou: Koho...

Maminka hezky dokončí tak, jak neočekávám - toho křížkem navštěvuje.

- Mamko. Tak ještě jednou. A nezapomeň říci: Tomu dává milost. To je moc hezké. Povzbuzující.

Tak znovu - zas řekne "toho křížkem navštěvuje". Vypínám kamerku. 

- Mamko, ale toho křížkem navštěvuje, to znamená jako něco těžkého...

- Ne, k tomu dobrému mu něco přidá. A to je milost. Člověk umře - dostane od Boha milost.

Uf. Už nebudu rozpřádat filosofické rozpravy... :-)

Maminka drží v rukou hrneček s carem (caro). Hnusné. Bez smetany, bez cukru. Zapomněla jsem doma hrneček se smetanou. Vyletěla jsem na poslední chvíli. Dnes jsem termosku nerozlila do auta. Jen jsem polila horkou vodou sebe. Nohy. Tady není zázemí pro návštěvy. Tleskáme!!! Tady je dole odporný automat na kafe. Jedno vedle druhého jedovatá. Drahá. S glukózou. Tvrdnou po ní játra.  V kukani není nikdo, kdo by mi půjčil hrneček, lžičku, dolil mlékem. Pan ředitel to má vychytané. TLESKÁME!!! To bych tu asi vystála důlek, když mají přebalování a přestávku, že jo? Chvilenku luštíme. Vůbec se mi nechce odcházet. Vůbec. Je rozkošná. Včerejšek je minulost.

- Mami, na půl pátou má přijet paní z HK. Musím.

- Ty už musíš?

- Mamko, zase přijdu. Chceš tu zůstat? Budeš se umět obrátit? Támhle tou chodbou jedeš k lidem.

- Jo, chci tu zůstat. Ale raději bych za lidmi.

Raději bych tu zůstala já. Vezu ji k lidem. Jaruška sedí na chodbě sama.

- Jaruško, pojďte si sednout k mamce. Povídat si s ní.

Jaruška kupodivu lehce vyskočí. Ochotně jde. Nabízím jí kočičí jazýčky. Ochotně, vždy s chutí a ráda si vezme :-)

Běžím vyfotit paní Boženku. Hezky se na mě usmála. Kamilka ji zaparkovala do jídelny se světlem. Obložila ji hračkami. Boženka se jich dotýká. Krásně se na ně usmívá. Nebo na mě? :-)  Uklidit mamce sladkosti do šuplíku. Klepu na dveře pokoje. Sestřička nezatáhla závěs. Vidím prdelku. Vyklízím bleskově prostor.

- Kamilko, prosím Vás, dejte to mamce do zásuvky. Hodná. Děkuji.

Vypařuji se z pokoje. Utíkám do auta. Domů raději vesnicemi.  Deset minut. Pět minut. Tři minuty. Před křižovatkou k domovu štrůdl aut. Odbočuji do obchodního areálu. Šup, projedu ho. Ušetřila jsem možná pět minut čekání. Minuta do půl páté. Vjíždím do ulice. Paní právě sahá na zvonek. Otevírám na dálku vrata. Otočila se ke mně. Pochopila.

Odjíždí. Půl šesté. Běžím otrhat pýr u kompostu. Ještě krátká porada v půl osmé. Co mě to šimrá? Neviditelné klíště. Jsem slyšela, že sypali nějaká neviditelná klíšťata. Určitě jsem špatně slyšela. Beru ho. Kremace. Ještě neumím přistupovat k těmhle šmejdům s láskou. V půl deváté webinář. Rychle vytřít aspoň chodby. Micka se tu oklepává.

Jo. Prošla jsem den bez ztráty kytičky. Měli jste taky takový maraton? Budu mít někdy čas pro své tvoření. Čas na své koníčky? No, měla bych si odpovědět sama: Jaký si to uděláš, takový to máš.

Dobrou noc! :-)

P. S. 1 Dnes jsem dala na FB pro spící ovci p. Richarda Kábu pěkné německé videjko; jsou vidět trysky letadel na sprejování obyvatelstva, motory, nádrže a barely; Makrela se v krátkém videu uvnitř ve střevech letadla hrdě nechala vyblejsknout. 

P. S. 2 - Česká slavná stavebnice Merkur je nebezpečná? Božínku, božínku. Svatá ty prostoto...

https://www.stream.cz/jak-nas-vidi-svet/10030571-merkur-potrapila-cizince-kdo-neco-postavit-a-kdo-to-vzdal?fbclid=IwAR3pZfz2GAQZx7naa0XcMVTP3u2RnA17zR41P9x8FoZKiO5fx5BP3e-_f1U

P. S. 3 - Nespadněte ze židlí. Hnusota, zvrhlost - prý, aby se nám lépe přijímala ta odporná kultura rozvracející naši civilizaci!

P. S 4 - Proč mě napadají soudy?

https://www.stream.cz/jak-nas-vidi-svet/10030666-likerova-spicka-zakusek-ktery-se-cizinci-stydi-jist