Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Ráno. Ještě budík nezvoní. Šero. Ale já s chutí vstávám do dne. Dnes bodový scénář. Nejdřív kočky. Sobě horkou vodou zalévám lžičku kurkumy s pepřem. Programuji vodu v hrnečku. Až za hodinku si mixuji koktejl. Stala se mi divná věc. Nemohla jsem nádobu vydolovat z nutribulletu. To se mi ještě nikdy nestalo. Už už jsem chtěla umixovat nový koktejl v...
Hromnice. 2.2. indiáni kmene Hopi prý 1.1., 2.2., 3.3., 4.4. atd. zapalují ohně, ohníčky. I kdyby to byla jen zápalka. A teď jde o to, jestli používají juliánský nebo gregoriánský nebo jiný z mnoha kalendářů. Všechno je jinak. Tak se jmenoval pořad Míry Zelenky od roku 2016 na SV.
První únorový den. Zítra Hromnice. Konec slunovratových nebo adventních vánočních dnů. Už se nám to zas blíží - už v listopadu. :-) Mám ráda dobu temna prozářenou svíčkami, světýlky, hvězdami. V dnešní noc z 1. na 2. února máme Imbolc, Hromnice, pozimek či předjaří. Jsme uprostřed zimy. Imbolc označuje počátek jara. Přelom mezi zimním slunovratem a...
- Petroušku, máme program art?
Právě jsem se vrátila :-) z divadla. Hráli Dana Homolová, Jaromír Nosek, Ivana Jirešová a Jakub Zindulka. Duchem proti své vůli. Ruce nebolely. Jen bránice dostala zabrat. Hráli s plným nasazením. Bravo! Bezvadná zápletka. Nečekané rozuzlení. Skvělé herecké výkony. Vtipný text napsala Jakub Zindulka. A režíroval si to Jakub Zindulka. S jeho otcem...
Čtvrtek. Mně se vůbec nechce pracovat. Vůbec. Je mi fuk, když jsou lidí obézní a chtějí být. A nic pro sebe nedělají. Ládují se léky. Ničí si zdraví. Myslí si, že jim léky na srdce, na vysoký krevní tlak, na cholesterol pomohou. Opravdu? Mám příhodu. Jeden vnuk poradil babičce, aby vysadila svou jedárnu. Na týden. Byla splihlá, unavená, špatně jí...
Den D je tu. Budík bude zvonit v sedm. Vstávám asi pět minut po šesté. Nahlásila jsem vedoucímu vozidla odjezd od domu na osmou. A to je nutno dodržet. Řidič je akurátní.
To bylo dnes krásné. Od začátku prosince jsem vynechala Aquacentrum. Ráno vstávám velice brzy. Na devátou klientka.
Ráno. Pondělí. Budík. Vyspalá. Na půl devátou přijdou vyměnit vodoměr. Petroušek – anděl. Je tu. I výměnář je tu. Děkuji za péči. Co bych si počala, být sama.
Neděle. Petroušek pracuje. Vstávám na mě brzy. Chci v osm vyběhnout do luk. Nakonec je to po deváté.
Večer. Poslouchám Sidorovova. Chystám Petrouškovi svačinku na zítra. Jak jsem stará, tak nevím nic. Ano, Sókratés parafrázoval Platonova slova: Vím, že nic nevím. Sokrates snad prý řekl, že jediné co vím je, že nic nevím. Čím víc toho člověk ví, uvědomuje si víc a víc, kolik toho ještě neví. Jak je nevědomý.
Tma. Bude půl sedmé. Takhle nikdy nevstávám. Kdy mě to opustí? V osm chci vyjet do Trutnova, stavit se ve Dvoře a co nejrychleji se dostat domů.