Perverzní
Copak dnes nabídl náš perverzní svět? Odkud zmizelo "odjakživa"?
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Copak dnes nabídl náš perverzní svět? Odkud zmizelo "odjakživa"?
Večer. Konec dne. Moc jsem toho neudělala. Jen terasa konečně nevolá po úklidu. Lístečky ibišků, kočičí chlupy… Smeteno. Vyluxováno. Vytřeno.
Pondělí. Takové divné. Protože mělo na sobě cákanec.
Neděle. Právě práskla dveřmi. Klimbla jsem. A probrala se. Otočka. Pohled zpátky.
Dnes mě čeká hezký den. Za oknem slunce. V zahradě zima. Jdu na vršky kopřiv. Div jsem nezakopla o toho včerejšího špačíčka. Mrtev. Někdo ho zavraždil. Večer mi Petroušek povídá:
Prší. Probudila jsem se. Stále prší. Budík zacvaknutý. Ješiši, Ireno! Vyskakuji z postele, než si v hlavě srovnám, že do jedenácti mám dost času. Pak zpomalím krok.
Protahuji se. Dnes mám v diáři den rozplánovaný na minuty. Doslova. Zvládnu to? Ještě je čas. Půjdu si napracovat ráno. Mourek se ani nehne. Krásně chrupe na svět.
Den co den ráno sluníčko. Po obědě se setmí. K večeru černo.
Den Země právě opustil vrátka. Je pryč. V čele WEF stojí ničitel světové pitné vody Brabeck.
Tak. Je po svátcích jara. No, letos jsem měla pocit, že je to spíš rituál smrti. V Českých Budějovicích, když odletěly zvony do Říma, masky, kápě, bubny, ve stejném rytmu obrovské řehtačky, stůl s obřadními předměty. Svícen... Brr. Bála bych se potkat takový průvod. Představuji si, že dřív děti běhaly s řehtačkami. Ozývaly se charakteristické zvuky...
Velikonoční neděle. Krásný den. Bude sedmnáct hodin. Ležím na houpačce. Letos poprvé. Nade mnou letadla už dávno počárovala jakože azuro na stříbrné nebe.
Chystám vajíčka na zítra. V neděli přijdou na koledu naši mladí. Pak pojedou zase zpátky daleko k nim domů. Koledička připravená.