Vše v Čechách je, čeho jen třeba,
je masa a piva a chleba;
nu všechno, co k chrstu a k hryzu;
jen jedno nám schází, to: sůl.
A přece k nám sousedstva půl
jak do žlabu žene se k lizu!
Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-)
Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně.
O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!
16.5.2021
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
21.5.2021
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
Dopadlo to dobře.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Nejnovější články na našem satirickém parodickém dezinformačním dezolátním blogu
Co je nového ve fantaskních příbězích?
Zážitky rodinné, gastro i duchovní
Letos poprvé nocovala Žofie venku celou noc. Ráno vstávám zčerstva. Dnes přijede Iva. Druhý člověk, kterého na světě znám nejdéle. Měla bych jí připomenout, že má jet na kontrolu k lékaři.
Den přetéká zážitky
Dnes mají Mijanové sváteček. I syn mé sestry Ivy. Vždycky jsme u ní slavívali – oba Mijany. Jejího muže, kterého porazilo na Velký pátek auto. I jejího syna. Vše už bylo. Maminka by rázně máchla paží:
Pilná byla. Podnikala, na bez jela, luxovala, převlékala, dřevo rovnala, na koncertě si užívala
S.K.Neumann: Kniha lesů, vod a strání
Nechtěla bych být starostou. Ne, to bych teda nechtěla. Ani náhodou. Stačila mi ředitelská fce. Oh, už nikdy. Kolik kontrol si na tebe troufne. Kominík, hygiena, ČŠI, Úřad pro ochranu osobních údajů (při dodržování GDPR) nebo inspektorát práce (v případě pracovněprávních záležitostí), zřizovatel… Speciální přísné předpisy kontrolují ve ŠJ.
Zima, zima, zima, tropy
Zima, zima, chladno, zima, zima… Teplo. Vedro! Tropy!
Fleur, setkání se strejčínkem a v trávě
Konečně teplo. Léto, jak má být. Na obloze špinavá modř. Nedívám se tam.
Květiny bílé na cestě
Co dnes? Klidné tiché ráno. Bezvadné. Žádné hlučné stroje od sousedů. Žádná auta neucpávala ulici. Klid. Léto. Mír. Pohoda.
Dnes píšu na jiném ntb. Druhý nechávám odpočívat. Pojede k doktorovi. Ale až mu seženou desku dva. Tedy tu vrchní s klávesnicí. Česká je těžko k sehnání. V čem je pro mě výzva? V klávese fn. Na jednom počítači přidávám a ubírám hlasitost s fn. Na druhém bez. Stejné je to u přidávání a ubírání jasu. Při kopírování fotek z...
Mně se dnes vůbec nechtělo vstávat. Hověla jsem si. Povalovala se. Užívala si ranní pohodu. Labůžo. Už nic nemusím. Pracuji, když chci. Za plotem mě zas rušil hluk ze stavby. Tak vstávám.
Povinnost každého člověka je odmítnout vojenskou službu a žádným způsobem se nepodílet na přípravě na válku.
Má bublina se vrací
Ráno. Kočičí holky už čekají. Tak bude už dnes letně? Nebo zas na kožich, mokro, sychravo!