Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Pondělí. Volno. Máš čas na přemýšlení. To není dobré. Dívám se okolo sebe. Pozoruji. Není to moc veselé. Připíjím na lidi, na zdraví, hojnost, zhroucení mumie… Kdykoli zdvihnu hrneček s horkou vodou s citronem, jedlou sodou nebo medem, vždycky se odněkud vyloupne Žofka. Začne mi do mých slov žvanit. Nemám to ráda. Nechci, aby voda byla programovaná...
Neděle. Pracovní. Propršená. Mám ráda každé počasí. Už bych si ale přála, když je léto, sluníčko. Vlhko škodí okurkám, rajčatům. Lidi se nevyhřívají. Nenabíjejí. Voda uzemňuje. Hlavně aby neprobíjela. :-)
Sobota. Zas si neumím říci, co je za den. Ano, sobota. Prý to má na svědomí Lví brána. Každoroční astrologicko numerologická událost. Ovlivňuje frekvenčně hmotu. Dějí se věci. Vrcholí 8.8. je spojena s hvězdou Sirius. Hraje roli klíčníka. Už od 7.7. se přibližuje k lví bráně. Otevíra se už od 26.7. Vrchol je 8.8. Slunce, Země a Sirius jsou v...
Páteček. Měly bychom jet s Ivou na borůvky. Venku pytel. Á, už mi třikrát volala. V osm, to ještě spím. Volám zpátky. Nedostupná. Že ona zas vybila telefon! Její snacha přes dvůr mi jde pomoci. Ano, telefon vybitý.
Poslední červenec. Zlomily se prázdniny. Jedeme z kopečka k novému školnímu roku.
To je léto! Zataženo. Vlhko. Člověk neví, jestli bude pršet, jestli se má někam vypravit. Dopoledne jakés takés slunce. Po obědě šedo. Celý měsíc.
Úterý končí. Zima. Strašná zima. Prý je to léto jako v mém dětství. Neumím to porovnat. Vzpomínám, že jsem chodívala koupat se do rybníku Mrštník. Byly dva. Etymologicky – brr. Prý tam zakopávali Mršiny koní. První rybník měl teploučkou vodu. Bahnitý. Občas se tam vlnil po hladině had. Ztratila jsem tam pod stavidlem vietnamku. Skákali jsme a já se...
Je neuvěřitelné, jak se někdy provalí neláska, závist, faleš. Ale ohlédnu se nejdřív za dnem. Za milým dnem. S flusancem navečer. Ale s pohlazením na noc. :-) Děkuji.
Co je za den? Co bylo včera? Přijde někdo? Klid. Neděle. Chvilku si ještě pohovím. Beru si tablet. Vita mahjong. Spím. Slyším Petrouška. A Žofku. Už musím. Nechci. Jdu. Venku šedo. Iva volá:
Trapná bruselská lži TV. Tak to se mi zdá. Nesleduji. A dnes jsem nakoukla. V notebooku. Že se nestydí! To je hanba! Oni dávali pořad o přírodě na svatou Annu 2025 ze Silvestra 2023. Další trapárna, do které čumím, Večerníček slaví narozeniny. No jo! Jenže on slaví šedesát. Ne, nenatočili nový narozeninový pořad. Použili pořad ze čtyřicátých...
Páni, já toho dnes tolik postíhala. Neměla jsem plán. Vždycky si říkám – maňana. Něco vyhnije, něco se udělá v letu, něco stačí udělat později.
Den skoro končí. Pro mě významný. Denní fotky jsem si uložila do souboru "S Ivou na borůvkách II". Dnes to pro mě bylo důležité. Totiž když s někým nemáš vypořádané vztahy, nemáš s ním čistý stůl, nejsi s ním v souladu, budeš mít reprízu v dalším životě. A já chci mít čisto.