Plní se

Další tropický den před námi. Lebedím si v posteli. Odpočívám. Telefon. Volají z Rocher. Příjemný ženský slovenský hlas se mě ptá, jestli adresa platí. Promotion z minulého měsíce mi pošlou poštou domů. Vida, jde to, ach jde… Takhle to psal Neruda v Písních kosmických - b. Vzhůru již hlavu, národe.

Vzhůru již hlavu, národe (Písně kosmické)

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí -
nuž - buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru;
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

Neruda měl pravdu. Platí to stále. Ne je NE. V celém vesmíru platí NE. Pokud si stojíš za svým, dojdeš k cíli.

Radostné sdělení. V předposlední červencový den jsem si jela pro narozeninový dárek plus pro promotion. Promo vyprodáno? Klamavá reklama. Viz  https://www.poctenickozesrdce.eu/l/dneska-bude-prima-den/

Takhle jsem si to nepředstavovala. V hlavě mně ani na okamžik nenapadlo, že bych se k promotion nedostala. Nic není nemožné. Napoleon Hill ve své legendární knize Myšlením k bohatství sdílí svůj nejslavnější citát: Všechno, co si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout. Kdo to ještě neví, nechť se seznámí s klíčovou myšlenkou osobního rozvoje: lidská představivost v kombinaci s neochvějnou vírou a akcí tvoří základ každého úspěchu. Jen je třeba necuknout. Mít v hlavě jasný cíl a definici toho, co si přeju dokázat. Věřit si. Odstranit pochybnosti. Díky silné víře člověka ani nenapadne pochybovat. Důležité je odstranit pochybnosti o svých schopnostech. Denně pracovat na svých snech, cílech, metách. Představa bez akce zůstává pouhým snem. Tak je to mimochodem i se zdravím, hubnutím, hojností... 

Nu. Pořadač do kabelky mi jde poštou. Tak jsem to chtěla. 

Vstávám. Otevírám dveře do zahrady. Všude mokro. Petroušek má volno. Vzpamatovává se ze svého pádu před čtrnácti dny.

- Víš, že od půl páté do půl šesté pršelo?

- Zrovna jsem si šla lehnout a slyšela jsem šumění deště.

- Hodinku lilo.

- To ale nebude stačit, protože přes den to všechno zas vytáhne sluníčko.

Linda volá:

- Á, náš pilot. Co pořád spěchá. Nezastavujeme, nezastavujeme.

- Mami, odpoledne cestou z Phy se stavím pro rebarboru a libeček.

- A přibrzdíš aspoň? Abychom ti to mohli hodit do auta.

Ani se jí nedivím. Jede z daleké práce domů za kočkou, do své latifundie…

- Petroušku, bude potřeba vykopat koně.

Ukazuji mu nálety z pecek švestek a třešní.

- Já s tím počítám. Co pro tu Lindu?

Jdeme zahradou, vykopáváme nejprve libeček. Slováci mu říkají ligurček. Petroušek mi pomáhá. Libeček tady u domu zarůstá květinovou džunglí. Vyrýváme ho celý. Dělím ho na půlku. Jednu do pytle pro Lindu. Druhou pro nás. Podsypávám hnojivem. Péťa mi radí:

- Dej to dál. Dej to dál.

- Dávám to dál, dávám to dál! Stačí mi to říct jednou.

Jdeme na rebarboru. Celý život rostla na místě, kde roste. Ale experimentovala jsem ještě kousek dál u plotu… Rostla by, to ano. Ale to by tu za plotem nemohla vyrůst ta ohavná sousedova bouda. Včera se chvěl celý plot; zelená stěna pnoucí se po plotě od jejich klimatizace. Průvan a chladný vzduch je pro rostlinu nebezpečný. Dnes to logicky pustili znovu. Včera jsem trvala na tom, aby se ofukovali jinak. Jejich tepelné čerpadlo nám navíc škodí vibracemi a našim kytkám v topné sezoně chladem. O kousek dál fučí klimatizace. Včera po mém protestu fukar vypli. Ptala jsem se, jestli by se zlobili, kdybych jim jetem cákla omylem do okna. Než začali stavět, prosili jsme je, aby si dům nedávali na samou hranici pozemku. Nejprve měl být nízký. Pak z toho vyrostlo tohle monstrum. Dva metry od plotu. U domu odložiště. Pěstuji na plotě šestnáct let klematis. Nechci se dívat na jejich binčus. Dnes to fučelo znovu. Naše švestka spadla na jejich okno. Vypnula klimošku. To je tak, když se mladí nastěhují z paneláku do čtvrti rodinných vilek. Děti ječí, sekačky řvou, tepelné čerpadlo mrazí, klimoška fouká, příroda je v háprdepu.

- Peťuš, ještě vyryjeme tenhle smrček.

Ukládáme rostliny do pytlů a rovnám je do přepravky.

- Peťuš, ještě jí dáme tady dva vlašské ořechy.

Jdu si vyrýt z květináče ananasovou mátu. Má okrasné listy. Voní jinak. Zdobná.

- Peťuš? Kde mám rýček?

- Já jsem ho uklidil.

- To není možné. Ty mi pod rukou uklízíš u rozdělané práce nářadí. To děláš celý život. Pracuji. Otočím se. Rýč nikde. Uklizen. Podejte si s Lindou ruce.

Přijelo zboží. Rychle nesu řidiči pár blům na osvěžení.

Do přepravky s rostlinami ukládám pytlík s vyžvýkaným voskem pro včely. Blůmy. Lindinu misku. Sklenice od medu. Ještě jí to jdu popsat. Ať si nevymýšlí.

Tady máš dvě sazenice vlašských ořechů. Jeden je dál od chaloupky a druhý rostl blíž. Ale veverka mi neprozradila, který jí vypadl z pacek.

Takže buď budou oba stejné, ty tvrdé. Nebo papíráky. Nebo každý jiný.

To bude překvápko za deset let, až začnou rodit. Jestli jí je nespasou srny.

Takhle kdysi rostl ořešák vzadu v zahradě. Zvětšoval se. A Petroušek každý rok tvrdil:

- Jestli tenhle ořech někdy začne rodit, tak já tu zahradu přejdu po rukách.

Jednou jsme si s Lindou pochutnávaly na třešních. Ten ořešák s měkkými skořápkami už měl malé plody. Nový má obrovská jádra, ale nesmírně tvrdé skořápky.

- Mami, já vidím ořech na tom novém!

Uháněla jsem se podívat. Ano! První plody.

- Peťůš?

- No!

- Peťůš, co jsi říkal, o tom ořechu?

- Jestli tenhle ořech někdy začne rodit, tak já tu zahradu přejdu po rukách.

- Peťuš, tak můžeš se předvést.

Máme připraveno. Petroušek jede na oběd. Prý aby měl výběr. Já se zatím namaluji. Oškrábnu nové brambory. Včera jsem dostala mrkev. Udělám si ji dušenou s hráškem. Přisypu i kukuřici.

Je tu. Vyzvídám, co si dal k obědu. Jdeme k bazénu. Vracím se do domu. Brambory na páře. Dušená mrkev hotová raz dva tři. Okurkový salát s rajčaty a cibulkou. Petrouškovi s nálevem. Sobě se zakysanou smetanou. Obědvám venku. A moc si pochutnávám. Nesu borůvky se šlehačkou. Maličko medu. Vytahuji z mrazáku zmrzliny od LP. Popsáno – lískový oříšek a jahoda. 

Voda v bazénu horká. Pospáváme. Koupeme se. Povídáme si. Smějeme se. Ani nejezdí sanity. Kupodivu. Sleduji na FB na Brutal Assault fronty u kempů. Stojí tam lidé se sudy, s bednami, bágly. 

Z bazénu hlásím Petrouškovi, jak je nám fajn. Naše zahrada chladí. Jsme v bazénu. Lidé z velkých dálek se pečou na sluníčku.

Petroušek odpověděl realisticky.

- No, já bych hlavně na takovou píčovinu nikam nejel.

- Peťuš, to není ta otázka. Tady jde o připravenost a ohleduplnost k lidem.

Na FB se dozvídáme, že nejlepší odbavení je už na nádraží.

- No, to tam mají. Vlevo, jak dělali tu dlažbu.

Aniž bychom tušili, pevnost se pomaloučku nalévá pozvanými dvaceti tisíci návštěvníky z celého světa. Fotky a pozdravy na FB. Iva volá. Ptám se, co mi chtěla. 

- Tak teď jsem to zrovna zapomněla. 

Smějeme se, neb to se mi stává občas taky.

- Ivo, jsi doufám zalezlá doma.

- Jsem. A mám svetr.

- To tam máš takovou zimu?

- Mám. A to mám otevřené okno a ventilačku.

- Lepší ve svetru než se pařit v horku.

Ptám se, jestli už snědla borůvky. Diví se, jaké borůvky. Připomínám, že jsme přece byly minulý týden dvakrát. Vtom mě překvapila:

- Byly jsme jen jednou. To si pleteš.

- Máš pravdu. Poprvé jsi mi ujela.

- Někam jsem musela.

- Nemusela. Povídalas´ , že tě hostinský vzal do města. Ivo, už ti rodí rajčata?

- Rajčata?

- No, koupila jsem ti tři rostliny.

- Počkej, jdu se podívat.

Hned je zpátky.

- Máš pravdu. Mám tam tři rajčata.

- A Ivo, máš velkou úrodu?

- To nevím a podívat se už nejdu.

Řehtám se. Vtipný rozhovor.

Volám do poradny Anděl, jestli mám Petrouškovi vysvícovat obraženinu.

- Ano. Nejprve kroužit po obvodu modřiny. Vytáhnout sraženiny. Nechat na jednom místě svíci hořet dlouho. Vysypat papírek, znovu. Druhou svící pak vytáhnout nemoc ze středu. A třetí svící po páteři v bederní oblasti.

Do vody. Usínám. Do vody. Klimbám. Po hladině plave fontánka. Ráda ji pozoruji.

Rychle se zatahuje. Zdvihá se vítr. Budu muset Petrouška poléčit doma. Jdu vymáchnout prádlo z pračky v octu. Lezu na půdu. K zalknutí. Vynáším košíky. Dole pod lavicí si nechám dva tři. Snáším starou hifi věž. Už na ni stejně nikdy hrát nebudeme. Malou televizní hifivěžičku taky naloží do auta. Do Re Use…

Tak bude pršet? Nebude? Zalévám skleník. Květiny na Rozinantě.

Svícuji Petrouška podle návodu. Odsypávám dlouhé, opravdu dlouhé provázky vosku. Uvidíme, jak se bude cítit zítra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-04-pevnost-se-nenapadne-plni

Nepršelo. Jen strašilo. Nasbírala jsem si za plotem letní šťavnatou odrůdu James Grieve. Mám dovoleno, že mohu chodit pytlačit do cizí zahrady, kde si plodů neváží. Vybírám mezi shniláky. Hltavě koušu. Ireno, dej si pozor na vosy. Ret pomalu plaskne.

Krásné to dnes bylo.

Dobrou noc!